Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno, dnes dorazil pes, který působí klidně, ale zároveň velmi sebevědomě. Rhodéský ridgeback vejde do místnosti bez velkého rozruchu, ale stejně okamžitě přitáhne pozornost. Atletická postava, krátká srst a typický pruh srsti na hřbetě mu dávají vzhled psa, který něco zažil. A jak se brzy ukáže, tenhle pes opravdu má co vyprávět.
Základní charakteristika plemene
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Výška | 61–69 cm |
| Hmotnost | 29–41 kg |
| Délka života | 10–12 let |
| Povaha | sebevědomý, loajální, klidný, ostražitý, inteligentní |
| Náročnost péče | nízká |
| Náročnost pohybu | vysoká |
| Hlučnost | nízká |
| Vhodnost do bytu | podmíněně |
| Vztah k dětem | spíše ano |
Seznamte se s rhodéským ridgebackem
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jsem rhodéský ridgeback. Pocházím z jižní Afriky, konkrétně z oblasti dnešního Zimbabwe a Jihoafrické republiky. Moji předkové žili po boku domorodých kmenů, hlavně u národa Khoikhoi, kteří měli psy s typickým pruhem srsti na zádech. Evropští osadníci pak tyto psy křížili s evropskými plemeny, například s dogami, chrty nebo honiči. Výsledkem jsem já. Silný, rychlý a dost odvážný na to, abych pomáhal při lovu velké zvěře.
Ano, včetně lvů. Ale k tomu se ještě dostaneme.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem klidný a sebevědomý pes, který ví, co dělá, a nemá potřebu to každých pět minut dokazovat štěkáním.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
Moje původní práce byla dost netradiční. Pomáhal jsem při lovu velké africké zvěře, včetně lvů. Neznamená to, že bych lvy zabíjel. To by byla dost krátká kariéra.
Moje role spočívala v tom, že jsem lva vystopoval, držel ho v šachu a zaměstnával ho, dokud nepřišli lovci. Potřeboval jsem rychlost, odvahu, vytrvalost a také dost rozumu, abych věděl, kdy ustoupit.
Proto mám dodnes kombinaci vlastností, které nejsou úplně běžné. Umím běhat dlouhé vzdálenosti, přemýšlím samostatně a zároveň držím silné pouto se svou rodinou.
Co je na tobě nejvíc typické?
Samozřejmě ten pruh srsti na zádech. Říká se mu ridge a roste opačným směrem než zbytek srsti. Podle něj jsem dostal i jméno.
Ale pokud se ptáte na povahu, pak je to kombinace klidu a síly. Nejsem typ psa, který pobíhá po bytě a štěká na každý zvuk. Spíš ležím, pozoruji a vyhodnocuji situaci. A když je potřeba něco řešit, řeším to.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Ten s těmi lvy. Lidé často říkají, že rhodéský ridgeback je pes, který loví lvy. Realita je trochu jiná. My jsme lvy spíš zadržovali a zaměstnávali. Na to ale stejně potřebujete hodně odvahy.
Druhý mýtus je, že jsem agresivní. Nejsem. Ve skutečnosti jsem spíš rezervovaný a klidný. Jen nemám potřebu se kamarádit s každým člověkem na ulici.
Jak reaguješ na cizí lidi?
Obvykle zdvořile, ale s odstupem. Rhodéský ridgeback není typický vítací pes. Když přijde návštěva, většinou si ji nejdřív prohlédnu. Pokud můj člověk působí v klidu, uklidním se i já. Nejsem ale pes, který automaticky skočí každému do náruče.
Jak vycházíš s dětmi?
Pokud vyrůstám v rodině s dětmi, dokážu být velmi trpělivý a ochranitelský. Děti beru jako součást smečky.
Zároveň ale vážím kolem třiceti až čtyřiceti kilogramů a mám docela sílu. Proto potřebují děti i rodiče respektovat určitá pravidla. Tahání za uši nebo lezení po psovi není dobrý nápad.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
S jinými psy většinou vycházím dobře, hlavně pokud jsem socializovaný od štěněte. Na druhou stranu mám silný lovecký instinkt. Menší zvířata, která rychle utíkají, ve mně mohou probudit chuť pronásledovat. Kočky nebo drobní hlodavci proto vyžadují opatrné seznamování. Není to neřešitelný problém, ale chce to práci.
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Obojí, ale ve správný čas. Doma jsem překvapivě klidný pes. Spousta majitelů říká, že ridgeback je vlastně docela pohodář na gauči. Jenže venku se zapne jiný režim.
Pak běhám, prozkoumávám okolí a dokážu být velmi aktivní.
Umíš být tvrdohlavý?
Ano. A ani se za to moc nestydím. Rhodéský ridgeback je inteligentní pes, který byl po generace veden k samostatnému rozhodování. To znamená, že někdy přemýšlím, jestli má váš povel opravdu smysl.
Pokud mi dává smysl, spolupracujeme skvěle. Pokud ne, můžeme si o tom chvilku diskutovat.
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
Ideální je dům se zahradou, ale zvládnu i byt. Pod jednou podmínkou. Musíte mi dát dost pohybu. Pokud mě vezmete na dlouhé procházky, běh nebo turistiku, dokážu být doma velmi klidný.
Bez pohybu se ale začnu nudit. A znuděný ridgeback je kreativní ridgeback.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
Minimálně jednu až dvě hodiny aktivního pohybu denně. Nestačí jen krátké venčení kolem domu. Potřebuji běhat, objevovat nové prostředí a zaměstnat hlavu i tělo.
Ideální jsou dlouhé procházky, běhání, turistika nebo psí sporty.
Co se stane, když se nudíš?
Začnu si hledat vlastní program. Může to znamenat kopání na zahradě, rozebírání bot nebo důkladnou kontrolu obsahu koše. Nedělám to ze zlomyslnosti. Prostě se snažím zaměstnat mozek. Proto je dobré mi nabídnout práci, hry nebo trénink.
Jak zvládáš samotu?
Pokud jsem na samotu zvyklý od štěněte, zvládám ji docela dobře. Nejsem pes, který by okamžitě propadal panice. Zároveň ale silně přilnu ke své rodině. Dlouhé hodiny o samotě každý den mi úplně nesvědčí.
Pro koho jsi ideální parťák?
Pro aktivní lidi, kteří mají rádi pohyb a chtějí psa, který s nimi bude skutečně žít. Rhodéský ridgeback miluje dlouhé procházky, běhání, výlety do přírody a společný čas s rodinou. Pokud máte rádi turistiku nebo sport, budeme si rozumět.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Pro lidi, kteří chtějí psa jen jako dekoraci na zahradě. Také nejsem ideální pro úplné začátečníky, kteří nikdy žádného psa neměli. Potřebuji člověka, který dokáže být klidný, důsledný a zároveň spravedlivý.
Jak náročný jsi na výcvik?
Nejsem hloupý pes. Právě naopak. Jen nemám rád bezduché opakování. Pokud je výcvik zajímavý a dává smysl, učím se rychle. Klíčem je pozitivní motivace a důslednost.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Klid, důslednost a respekt. Rhodéský ridgeback není pes, na kterého funguje křik nebo tvrdé tresty. Takový přístup jen zničí vztah mezi psem a majitelem. Naopak dobře reaguji na jasná pravidla a pozitivní motivaci.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
Podceňují moji energii a inteligenci. Spousta lidí si myslí, že jsem jen krásný pes s exotickým vzhledem. Jenže já potřebuji zaměstnat tělo i hlavu. Když to nedostanu, začnu si zábavu hledat sám.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Respekt a čas. Rhodéský ridgeback vytváří velmi silné pouto se svou rodinou. Když se mi člověk věnuje, dává mi pohyb a jasná pravidla, stávám se skvělým parťákem.
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
Překvapivě jednoduchá. Mám krátkou srst, která nevyžaduje složitou údržbu. Stačí občasné kartáčování a běžná hygiena.
Největší nárok není péče o srst, ale pohyb a čas, který mi věnujete.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
Jako větší plemeno mohu mít sklony k dysplazii kyčelních kloubů. Specifickým problémem u ridgebacků je také dermoidní sinus. Jde o vrozenou kožní vadu, kterou ale zodpovědní chovatelé pečlivě kontrolují už u štěňat. Proto je vždy důležité vybírat štěně od prověřeného chovatele.
Jak vypadá ideální den s tebou?
Začne dlouhou ranní procházkou nebo během. Potom si klidně odpočinu doma, ideálně někde poblíž svého člověka. Odpoledne může přijít další výlet, trénink nebo hra. A večer? Klidně se natáhnu na gauč a budu dělat, že jsem vlastně velmi nenáročný pes.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Jak silnou osobnost mám. Rhodéský ridgeback není pes, který bez přemýšlení splní každý povel. Přemýšlím, vyhodnocuji a někdy si udělám vlastní názor.
Na druhou stranu, když si s člověkem vytvořím vztah, jsem extrémně loajální.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Pořiď si mě jen tehdy, pokud chceš skutečného parťáka. Rhodéský ridgeback není pes do vitríny. Potřebuje život, pohyb a blízkost své rodiny. Když to dostane, odmění se loajalitou, která stojí za to.
Tři otázky, které si lidé o ridgebackovi kladou
Je pravda, že rhodéský ridgeback kdysi lovil lvy?
Ano, ale přesnější je říct, že pomáhal při lovu lvů. Psi lva vystopovali, obklíčili a zdržovali ho, dokud nepřišli lovci. Potřebovali rychlost, odvahu a hlavně schopnost přežít střet s velmi nebezpečným zvířetem.
Proč má rhodéský ridgeback pruh srsti na zádech?
Tento pruh, takzvaný ridge, roste opačným směrem než zbytek srsti. Jde o genetickou vlastnost, která pochází od psů domorodých kmenů v jižní Africe. Ridge je dodnes hlavním znakem plemene a podle něj se rhodéský ridgeback pozná na první pohled.
Může rhodéský ridgeback běhat dlouhé vzdálenosti?
Ano. Ridgeback patří mezi velmi vytrvalé psy. Historicky dokázal běhat dlouhé hodiny v horkém africkém prostředí. Proto dnes často doprovází své majitele při běhání, turistice nebo cyklistice. Jen je potřeba postupně budovat kondici a nepřetěžovat mladého psa.
