Na naše interview, jehož cílem je představit toto oblíbené psí plemeno, dnes dorazil jeden z nejznámějších psů světa. Labradorský retrívr přišel s typickým přátelským výrazem, vrtícím ocasem a pohledem, který napovídá, že by klidně zvládl rozhovor i s tenisákem v tlamě. Už po pár minutách je jasné, proč patří mezi nejoblíbenější psy v rodinách po celém světě. Působí přátelsky, otevřeně a zároveň trochu sebevědomě. Přesně takový totiž labradorský retrívr většinou opravdu je.
Základní charakteristika plemene
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Výška (rozsah v cm) | 54–57 cm (psi), 52–56 cm (feny) |
| Hmotnost (rozsah v kg) | 25–36 kg |
| Délka života | 10–12 let |
| Povaha | přátelský, inteligentní, společenský, pracovitý |
| Náročnost péče | střední |
| Náročnost pohybu | střední až vysoká |
| Hlučnost | nízká až střední |
| Vhodnost do bytu | podmíněně |
| Vztah k dětem | ano |
Labradorský retrívr se představuje
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jsem labradorský retrívr a moje historie začíná u severního Atlantiku. Moji předci pracovali na kanadském ostrově Newfoundland, kde pomáhali rybářům vytahovat sítě a aportovat ryby, které spadly do vody. Později mě britští chovatelé přivezli do Anglie a začali mě systematicky šlechtit jako loveckého psa, který spolehlivě aportuje zastřelenou zvěř, hlavně vodní ptáky.
Takže ano, jméno mám podle oblasti Labrador, ale ve skutečnosti jsem vznikl o kus vedle. Historie bývá někdy trochu nepřehledná.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem energický, inteligentní a přátelský pes, který miluje lidi, práci a jídlo. Pořadí se občas mění, ale jídlo bývá stabilně v první trojce.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
Moje hlavní práce byla aportování. Lovec vystřelil, kachna spadla do vody a já ji přinesl zpátky. Aportování je vlastně moje přirozenost. Díky husté voděodolné srsti, silnému ocasu a dobré kondici jsem výborný plavec. Můj ocas dokonce funguje trochu jako kormidlo.
Proto také dodnes pracuji jako lovecký pes, ale využití mám mnohem širší. Lidé mě často vidí jako vodicího psa pro nevidomé, asistenčního psa pro hendikepované, canisterapeutického psa nebo záchranářského psa. Kombinuji totiž inteligenci, ochotu spolupracovat a stabilní povahu.
Co je na tobě nejvíc typické?
Moje povaha. Labradorský retrívr patří mezi nejpřátelštější plemena vůbec. Většinou miluji lidi, děti i návštěvy. Navíc mám silnou chuť spolupracovat s člověkem, takže mě trénink baví.
Druhá věc je aportování. Když vidím míček nebo klacek, přepínám do pracovního režimu. Někteří z nás nosí v tlamě předměty prakticky pořád. A třetí věc je chuť k jídlu. Labradoři jsou pověstní tím, že sní skoro všechno. Není to vtip. U některých z nás vědci dokonce našli genetickou predispozici k větší chuti k jídlu.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Že jsem úplně bezproblémový pes pro každého.
Ano, jsem přátelský a dobře vycvičitelný. Zároveň ale potřebuji pohyb, zaměstnání a pozornost. Pokud někdo čeká, že budu celý den ležet na gauči a večer se projdu deset minut kolem domu, tak ho pravděpodobně zklamu. Navíc jsem silný pes. Když mě člověk nevychová, umím táhnout na vodítku jako malý traktor.
Jak reaguješ na cizí lidi?
Obvykle velmi přátelsky. Labradorský retrívr nepatří mezi typické hlídací psy. Spíš vítám návštěvy s nadšením a někdy také s mírně přehnanou radostí. To samozřejmě neznamená, že každý jedinec reaguje stejně. Dobrá socializace v mládí je důležitá. Pokud mě lidé správně vedou, většinou si zachovám vyrovnaný a klidný vztah k cizím lidem.
Jak vycházíš s dětmi?
Velmi dobře. Právě proto se labradorský retrívr často doporučuje do rodin s dětmi. Mám trpělivou povahu, rád si hraji a většinou dobře snáším dětský hluk i pohyb.
Na druhou stranu jsem poměrně velký a silný pes. Malé dítě můžu při hře snadno shodit. Proto je vždy dobré, aby dospělí dohlíželi na společné hry.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
Většinou bez problémů. Labradoři mívají poměrně sociální povahu a dobře vycházejí s ostatními psy. Pokud mě lidé správně socializují už jako štěně, většinou zvládnu soužití s dalšími zvířaty v domácnosti. Lovecký instinkt samozřejmě mám, ale není tak silný jako u některých jiných loveckých plemen.
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Obojí. Když pracuji nebo si hraji, jsem plný energie. Labradorský retrívr potřebuje pohyb a aktivitu. Zároveň ale doma často působím klidně a rád odpočívám poblíž svého člověka. Dospělý labrador bývá mnohem klidnější než štěně. První dva až tři roky ale mohou být docela divoké.
Umíš být tvrdohlavý?
Ano, občas. Nejčastěji když jde o jídlo nebo zajímavou vůni na zemi. Jinak ale patřím mezi plemena, která ráda spolupracují s člověkem. Tvrdohlavost většinou souvisí s nedostatkem výcviku nebo pohybu.
Jaké soužití čeká majitele labradorského retrívra
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
Do bytu se hodím, ale pod jednou podmínkou. Potřebuji dostatek pohybu a aktivit. Pokud mě člověk pravidelně bere na dlouhé procházky, výlety nebo trénink, byt mi vůbec nevadí.
Zahrada je příjemný bonus, ale sama o sobě nestačí. Labradorský retrívr nechce být celý den sám venku.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
Ideálně alespoň jednu až dvě hodiny aktivního pohybu denně. Procházky, aportování, plavání nebo trénink poslušnosti mi velmi prospívají. Navíc mám rád vodu. Pokud se poblíž nachází rybník nebo řeka, pravděpodobně tam dříve nebo později skočím.
Co se stane, když se nudíš?
Najdu si zábavu. A někdy to nemusí být přesně ta zábava, kterou by si majitel přál. Můžu začít okusovat nábytek, hrabat nebo hledat jídlo tam, kde by vůbec být nemělo.
Labradorský retrívr potřebuje nejen fyzický pohyb, ale také mentální stimulaci. Různé hry, trénink nebo hledání pamlsků mě udrží spokojeného.
Jak zvládáš samotu?
Krátkou samotu zvládnu, pokud jsem na ni postupně zvyklý. Jsem ale velmi společenský pes a dlouhé hodiny o samotě mi nesvědčí. Když zůstávám často sám a nemám dost aktivit, může se objevit destruktivní chování nebo stres.
Pro koho jsi ideální parťák?
Pro aktivní lidi, rodiny s dětmi nebo pro ty, kdo chtějí psa na společné aktivity. Labradorský retrívr se hodí na turistiku, běhání, aportování i psí sporty. Navíc často pracuji jako asistenční nebo terapeutický pes, protože dobře reaguji na lidi.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Pro někoho, kdo chce velmi klidného psa bez větších nároků. Pokud člověk tráví většinu dne mimo domov a nemá čas na procházky nebo trénink, labrador nebude ideální volba. Také nejsem dobrý hlídač. Zloděje bych spíš přivítal vrtěním ocasu.
Jak náročný jsi na výcvik?
Výcvik zvládám dobře. Labradorský retrívr patří mezi inteligentní a ochotná plemena. Rád spolupracuji a rychle se učím.
Zároveň ale potřebuji důslednost. Pokud majitel jednou něco dovolí a podruhé zakáže, rychle v tom najdu mezeru.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Pozitivní motivace. Pochvala, hra nebo pamlsek fungují skvěle. Tvrdé metody na mě většinou nefungují dobře, protože jsem citlivý na vztah se svým člověkem. Když mě trénink baví, pracuji s velkým nadšením.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
Podceňují moji energii a chuť k jídlu. Labradoři mají sklon k nadváze. Pokud majitelé dávají příliš mnoho pamlsků a málo pohybu, rychle přibereme. Druhá častá chyba je nedostatečný výcvik v mládí. Štěně labradora je roztomilé, ale zároveň silné a velmi aktivní.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Čas, pohyb a jasná pravidla. Když se mnou majitel pracuje, chodí na procházky a věnuje se mi, jsem velmi oddaný pes. Potřebuji také kontakt s lidmi. Labradorský retrívr nechce být jen dekorace na zahradě.
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
Péče není složitá, ale něco přece jen vyžaduje. Mám krátkou, hustou srst, která hodně líná. Pravidelné kartáčování pomůže udržet srst i domácnost v lepším stavu. Také potřebuji kontrolovat uši, protože při častém plavání mohou být náchylnější k zánětům.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
U labradorského retrívra se mohou objevit některé genetické problémy, například dysplazie kyčelních a loketních kloubů. Proto je důležité vybírat štěně od zodpovědného chovatele.
Další časté potíže souvisejí s nadváhou. Pokud mě lidé překrmují a nedopřejí mi dost pohybu, může to vést k dalším zdravotním komplikacím.
Jak vypadá ideální den s tebou?
Ráno delší procházka nebo běhání. Potom klid doma, ideálně někde poblíž svého člověka. Odpoledne trénink, hra nebo výlet do přírody. A pokud se cestou objeví voda, bude to dokonalý den.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Kolik energie mám jako mladý pes. Labradorský retrívr zraje pomaleji než některá jiná plemena. Štěněcí nadšení může vydržet klidně dva až tři roky. Také je překvapí, jak silná může být moje chuť k jídlu.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Pokud chceš labradora, počítej s tím, že získáš aktivního a velmi společenského psa. Když mi dáš čas, pohyb a trochu výcviku, dostaneš oddaného parťáka na mnoho let. Ale jestli máš v plánu jen gauč a krátké venčení, vyber si raději jiné plemeno.
Specifické otázky pro labradorského retrívra
Proč tak miluješ vodu?
Moje tělo je na vodu skvěle připravené. Mám hustou srst s podsadou, která odpuzuje vodu, silné nohy a typický „vydří ocas“. Plavání je pro mě přirozené. Proto také mnoho labradorů s nadšením skáče do každé louže, rybníka nebo řeky.
Proč se labradoři tak často používají jako asistenční psi?
Kombinuji několik vlastností, které jsou pro tuto práci ideální. Jsem inteligentní, dobře cvičitelný, stabilní a většinou velmi přátelský k lidem. Navíc mám správnou velikost a sílu, takže dokážu pomáhat například při otevírání dveří nebo podávání předmětů.
Právě proto patří labradorský retrívr mezi nejčastější asistenční psy na světě.
Proč mají někteří labradoři tak velkou chuť k jídlu?
U části labradorů vědci objevili mutaci v genu POMC, která ovlivňuje pocit sytosti. To znamená, že někteří z nás mají větší tendenci hledat jídlo a sníst prakticky cokoli. Proto je důležité hlídat množství krmiva a dopřát nám dostatek pohybu.
Pokud chcete psa, který vás bude doprovázet na výletech, bude přátelský k lidem a zároveň ochotně spolupracuje při výcviku, labradorský retrívr patří mezi nejspolehlivější volby. Jen počítejte s tím, že tenisák, voda a miska s krmivem pro něj budou vždy patřit mezi největší životní radosti.
