Bullteriér

Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno trochu jinak než v nudných atlasech psů, dorazil bullteriér. Už při příchodu bylo jasné, že tohle nebude obyčejný rozhovor. Vejčitá hlava, svalnaté tělo a výraz člověka, který právě přemýšlí, jestli ukradne ponožku, nebo ovládne svět. Bullteriér totiž působí drsně, ale uvnitř často bydlí přerostlé štěně s tvrdou hlavou a smyslem pro chaos.

Základní charakteristika plemene

Výška	45 až 55 cm
Hmotnost	22 až 38 kg
Délka života	11 až 14 let
Povaha	odvážný, hravý, tvrdohlavý, loajální, energický
Náročnost péče	nízká
Náročnost pohybu	střední až vysoká
Hlučnost	střední
Vhodnost do bytu	podmíněně
Vztah k dětem	spíše ano

Seznamte se s bullteriérem

Kdo jsi a odkud pocházíš?

Jsem bullteriér. Pocházím z Anglie a vznikl jsem v 19. století. Lidé tehdy křížili buldoky a teriéry, protože chtěli psa silného, odvážného a zároveň pohyblivého. Později do mě přimíchali i další plemena, například dalmatina nebo anglického bílého teriéra. Výsledkem jsem já. Pes, kterého buď milujete, nebo nechápete. Nic mezi tím moc nefunguje.

Jak bys sám sebe popsal jednou větou?

Jsem svalnatý klaun, který potřebuje zaměstnat hlavu i tělo, jinak začne vymýšlet vlastní program.

K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?

Původně jsem vznikl pro psí zápasy a různé silové disciplíny. Jo, historie není vždycky romantická. Jenže moderní bullteriér už dávno není pes do arény. Chov se postupně změnil a dnes jsem hlavně společenský a rodinný pes. Stále mám ale odvahu, sílu a vysoký práh bolesti. Proto mě člověk musí vést rozumně a ne stylem „ono to nějak dopadne“.

Co je na tobě nejvíc typické?

Asi moje hlava. Tu pozná každý. Vejčitý profil, malé trojúhelníkové oči a výraz, jako bych permanentně plánoval průšvih. K tomu přidejte svalnaté tělo a hodně specifickou povahu. Bullteriér bývá extrémně oddaný rodině, často legračně kontaktní a zároveň umanutý jako politik před volbami.

Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?

Že jsem automaticky agresivní zabiják. To je nesmysl. Špatně vedený pes jakéhokoliv plemene může být problém. U bullteriéra jen lidé víc řeší vzhled a historii. Pravda je taková, že správně socializovaný bullteriér bývá přátelský a hodně fixovaný na lidi. Jen nesnáším nudu, chaos a majitele, kteří si myslí, že výchova je zbytečný detail.

Bullteriér a soužití s lidmi

Jak reaguješ na cizí lidi?

Většinou docela dobře. Nejsem typický hlídač, který by automaticky všechno podezřelé rozštěkal. Často bývám kontaktní a zvědavý. Někteří bullteriéři ale mohou být rezervovanější. Hodně záleží na socializaci od štěněte. Když mě člověk zavře na zahradu a občas na mě houkne přes okno, nemůže čekat dokonale vyrovnaného psa.

Jak vycházíš s dětmi?

Pokud jsem dobře vedený, bývám k dětem překvapivě tolerantní a hravý. Jenže jsem zároveň silný, energický a někdy trochu tank bez brzd. Proto je potřeba dohled dospělých. Malé dítě a rozjetý bullteriér totiž občas připomínají bowling. Nikdo to nemyslí zle, ale gravitace bývá neúprosná.

Jak snášíš jiné psy a zvířata?

Tady už je potřeba mluvit narovinu. Bullteriér může mít sklony k dominanci vůči jiným psům, hlavně stejného pohlaví. Ne každý jedinec, ale rozhodně to není plemeno, které automaticky miluje všechny psy v okolí. Včasná socializace pomáhá hodně. Přesto člověk musí počítat s tím, že moje povaha bývá sebevědomá a někdy výbušná. Malá zvířata ve mně navíc mohou probudit lovecký instinkt.

Jsi spíš klidný, nebo plný energie?

Obojí. Doma dokážu několik hodin spát jako přepálený plyšák. Jenže venku se často přepnu do režimu raketa. Potřebuju aktivitu, hry, kontakt s člověkem a nějaký program. Nejsem maratonský sportovec jako malinois, ale rozhodně nejsem gaučový dekorativní pes.

Umíš být tvrdohlavý?

To nebyla otázka. To byl fakt. Ano, tvrdohlavost mám v základní výbavě. Když po mně něco chcete, potřebuji chápat proč. Mechanické opakování povelů mě nudí. A znuděný bullteriér bývá kreativní. Třeba si odnese gaučový polštář do vany. Čistě pro umělecký dojem.

Hodí se bullteriér do bytu?

Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?

Můžu žít v bytě, pokud mám dost pohybu a kontaktu s lidmi. Naopak samotná zahrada mi nestačí. Bullteriér není pes, který chce být celý den venku bez společnosti. Potřebuju být součástí rodiny. Když mě někdo odloží na dvorek a čeká bezproblémového psa, většinou dostane destruktivního architekta.

Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?

Ideálně alespoň jednu až dvě hodiny aktivního pohybu denně. Nestačí jen krátké venčení kolem domu. Potřebuju hry, přetahování, trénink, procházky nebo psí sporty. Důležitá je ale i práce hlavou. Unavený bullteriér bývá spokojený bullteriér.

Co se stane, když se nudíš?

Začnu si organizovat vlastní zábavu. A věřte mi, že moje nápady bývají velkolepé. Rozkousané věci, demolice pelíšku, kradení předmětů nebo obsesivní chování nejsou u znuděného bullteriéra nic neobvyklého. Potřebuju zaměstnat. Jinak z bytu udělám experimentální laboratoř.

Jak zvládáš samotu?

Upřímně? Moc ji nemiluju. Bullteriér bývá hodně fixovaný na rodinu a dlouhé hodiny o samotě snáší špatně. Někteří jedinci mohou trpět separační úzkostí. Proto je důležité učit mě samotu postupně a nepodceňovat mentální stimulaci.

Pro koho je bullteriér vhodný

Pro koho jsi ideální parťák?

Sednu si k aktivnímu člověku, který má smysl pro humor, důslednost a trochu trpělivosti. Fungovat můžu i v rodině, pokud lidé chápou, že nejsem plyšová hračka. Ideální majitel chce se psem opravdu žít, ne ho jen vlastnit.

Pro koho se naopak vůbec nehodíš?

Nevhodný jsem pro lidi, kteří chtějí absolutně poslušného psa bez vlastního názoru. Taky nejsem ideální volba pro člověka, který nikdy psa neměl a myslí si, že výchova proběhne sama od sebe. A pokud trávíte většinu dne mimo domov, taky to nebude velká romance.

Jak náročný jsi na výcvik?

Nejsem hloupý. Jen rád vyjednávám. Výcvik bullteriéra vyžaduje důslednost, klid a pozitivní motivaci. Tvrdé metody většinou vedou k problémům nebo odporu. Když mě výcvik baví, učím se rychle. Když ne, budu dělat, že nerozumím ani slovu „sedni“.

Co na tebe při výchově funguje nejlépe?

Krátké, zábavné a jasné tréninky. Odměny, hra a dobrý vztah s člověkem. Potřebuju respektovat svého majitele, ne se ho bát. A hlavně potřebuji pravidla. Pokud jednou něco platí a podruhé ne, začnu si pravidla tvořit sám.

Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?

Buď mě rozmazlují, nebo naopak zbytečně tvrdě lámou. Obojí je špatně. Další častá chyba je podcenění socializace. Bullteriér potřebuje od štěněte poznávat lidi, psy, prostředí a různé situace. Jinak si začne svět vykládat po svém. A moje interpretace bývá někdy dost svérázná.

Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?

Stabilitu, čas a důslednost. Taky trochu nadhledu. Se mnou se člověk občas zasměje i ve chvíli, kdy by správně plakat neměl. Když ale cítím férový přístup a pevné vedení, bývám extrémně oddaný.

Péče a zdraví bullteriéra

Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?

Srst mám krátkou a nenáročnou. Stačí občas vykartáčovat a kontrolovat kůži. Horší je to s energií a hlavou. Bullteriér potřebuje zaměstnat. Takže fyzická péče je jednoduchá, psychická už méně.

Máš nějaké typické zdravotní slabiny?

Ano. U bílých bullteriérů se častěji objevuje vrozená hluchota. Plemeno může trpět i kožními problémy, alergiemi nebo onemocněním ledvin a srdce. Někteří jedinci mají sklony k obsesivnímu chování, například honění ocasu. Proto je důležitý odpovědný chov a výběr kvalitní chovatelské stanice.

Jak vypadá ideální den s tebou?

Ráno delší procházka, přes den kontakt s lidmi, nějaká hra nebo trénink a večer odpočinek na gauči. Ano, gauč považuji za základní lidské právo. Ideálně moje právo.

Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?

Jak moc kontaktní a citlivý umím být. Spousta lidí čeká tvrdého psa bez emocí. Jenže bullteriér bývá často obrovský mazel, který chce být pořád součástí dění. A taky lidi překvapí moje vytrvalost. Když si něco usmyslím, jen tak to nevzdám.

Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?

Nepořizuj si mě kvůli vzhledu nebo machrování. Bullteriér není módní doplněk ani statusový symbol. Když mě zvládneš správně vést, dostaneš oddaného a zábavného psa. Když ne, dostaneš svalnatý chaos s vlastním názorem na interiérový design.

Co byste měli o bullteriérovi vědět navíc

Je pravda, že bullteriér necítí bolest?

Tohle se často říká, ale není to pravda. Bolest samozřejmě cítím. Jen mám vysoký práh bolesti a bývám hodně odolný. Kvůli tomu někdy působím dojmem, že mě nic nerozhází. Veterináři i majitelé ale musí dávat pozor, protože některé zdravotní problémy nemusím dávat najevo tak výrazně jako jiná plemena.

Proč bullteriéři často působí jako komici?

Protože býváme extrémně hraví, kontaktní a někdy až teatrální. Mnoho bullteriérů miluje pozornost a schválně opakuje chování, které lidi rozesměje. Jenže rozdíl mezi zábavným psem a nevychovaným psem bývá v tom, jestli člověk zvládne nastavit hranice.

Dá se s bullteriérem sportovat?

Určitě ano. Hodím se na obedience, canicross, dog fitness nebo různé silové a balanční aktivity. Nejsem ale stroj na výkon jako některá pracovní plemena. Sport musí dávat smysl hlavně mojí hlavě. Když mě něco baví, půjdu do toho naplno. Když ne, budu se tvářit, že jste si mě asi s někým spletli.