Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno trochu jinak než v encyklopedii, dorazil pes, který působí jako kombinace plyšáka, sportovce a rodinného terapeuta. Labradoodle si sedl doprostřed redakce, okamžitě si získal polovinu lidí a druhé polovině strčil čumák do kávy. Na první pohled působí bezstarostně, ale za kudrnatou srstí se skrývá chytrý a dost náročný pes. A taky jeden z nejčastěji nepochopených „designových“ kříženců současnosti.
Základní charakteristika plemene
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Výška | 35 až 65 cm |
| Hmotnost | 10 až 35 kg |
| Délka života | 12 až 15 let |
| Povaha | inteligentní, společenský, aktivní, přátelský |
| Náročnost péče | vysoká |
| Náročnost pohybu | vysoká |
| Hlučnost | střední |
| Vhodnost do bytu | podmíněně |
| Vztah k dětem | ano |
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jsem Labradoodle. Tedy pes, který vznikl křížením labradorského retrívra a pudla. Moje historie nezačala někde na anglickém panství, ale poměrně nedávno v Austrálii. V 80. letech mě vyšlechtili jako potenciálního vodicího psa pro alergiky. Jenže lidé rychle zjistili, že kromě inteligence a učenlivosti mám ještě jednu „vadu“. Umím si získat pozornost úplně všude.
A ještě jedna důležitá věc. Nejsem oficiálně uznané plemeno podle velkých mezinárodních kynologických organizací. Proto kolem Labradoodlů existuje obrovská variabilita. Jeden z nás vypadá skoro jako kudrnatý labrador, jiný připomíná přerostlého pudla po návštěvě luxusního salonu.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem společenský atlet v kudrnatém kabátu, který chce být pořád součástí všeho.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
Původně jsem měl fungovat jako asistenční pes. Cílem bylo spojit inteligenci a pracovní ochotu labradora s méně línající srstí pudla. Zní to jednoduše, jenže genetika si často dělá, co chce. Proto dnes existují Labradoodlové v různých velikostech, s různou srstí i temperamentem.
U některých linií se chovatelé snaží vzhled i povahu stabilizovat. Nejznámější je takzvaný Australian Labradoodle, který vznikal několik generací cíleného chovu. Ani ten ale zatím nepatří mezi plně mezinárodně uznaná plemena.
Co je na tobě nejvíc typické?
Energie a kontakt s lidmi. Vážně nesnáším, když mě někdo ignoruje. Chci být u rodinné večeře, u výletu, u sledování televize i u skládání nábytku z hobby marketu. A protože bývám chytrý, rychle pochopím, jak funguje domácnost. Bohužel často i to, jak otevřít dveře nebo kde schováváte pamlsky.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Že nelínám a jsem stoprocentně hypoalergenní. To je asi největší marketingový omyl kolem Labradoodlů. Někteří opravdu línají minimálně, jiní docela dost. A alergie? Každý člověk reaguje jinak. Neexistuje žádná záruka, že budu vhodný pro každého alergika.
Další mýtus je, že jsem automaticky „luxusní rodinný pes bez práce“. Jenže právě kvůli popularitě vzniklo hodně nezodpovědných chovů a množíren. Proto nestačí vybírat podle roztomilé fotky na internetu. Důležitější jsou zdravotní testy rodičů, povaha a poctivý chovatel.
Rodinný pes, který chce být středem dění
Jak reaguješ na cizí lidi?
Většinou velmi přátelsky. Nejsem typický hlídač, který by podezřele kontroloval každého kolemjdoucího. Spíš očekávám, že mě cizí člověk pohladí nebo mi hodí míček. Samozřejmě záleží na socializaci. Když mě někdo zavře na zahradu bez kontaktu s lidmi, můžu být nejistý nebo přehnaně hlučný.
Jak vycházíš s dětmi?
Obvykle skvěle. Právě proto si mě rodiny tak často vybírají. Jsem hravý, kontaktní a většinou trpělivý. Jenže mám jednu drobnost. Když se nadchnu, umím být trochu tank. Malé dítě může moje radostné přivítání pocítit až na podlaze v předsíni.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
Většinou dobře. Nejsem konfliktní typ a často vyhledávám společnost dalších psů. Hodně ale záleží na výchově a socializaci. Když mě lidé nechají bez hranic, můžu být přehnaně divoký nebo dotěrný. A ano, i roztomilý kudrnáč může ostatním psům lézt na nervy.
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Rozhodně energie. Hlavně v mladém věku. Potřebuju pohyb, zaměstnání hlavy a kontakt s lidmi. Pokud někdo čeká gaučového psa, který vydrží celý den bez aktivity, doporučil bych spíš pokojovou rostlinu. Já totiž bez činnosti začnu vymýšlet vlastní program.
Umíš být tvrdohlavý?
Ano, ale inteligentně tvrdohlavý. Když pochopím, že pravidla nejsou důsledná, začnu vyjednávat. Labradoodle často působí jako bezproblémový pes, jenže právě kvůli tomu mu lidé dovolí úplně všechno. A pak se diví, že čtyřicetikilový kudrnáč okupuje postel a odmítá z ní odejít.
Bydlení a každodenní život s Labradoodlem
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
Dokážu žít v bytě, pokud mám dostatek pohybu a kontaktu s lidmi. Zahrada sama o sobě nestačí. Pes jako já nepotřebuje jen prostor, ale hlavně aktivní život. Znám spoustu Labradoodlů v domech, kteří se nudí celý den venku. A pak znám jiné v bytě, kteří chodí na výlety, cvičí a fungují spokojeně.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
Ideálně minimálně dvě hodiny aktivního pohybu denně. Nestačí jen pomalá procházka kolem paneláku. Baví mě aportování, běhání, turistika, canicross, nosework i různé psí sporty. Když zaměstnáte moji hlavu, budu doma mnohem klidnější.
Co se stane, když se nudíš?
Začnu improvizovat. A lidé tomu obvykle říkají „zlobení“. Můžu ničit věci, štěkat, tahat polštáře nebo hledat vlastní zábavu. Nejsem pes, který celý den prospí o samotě a večer jen symbolicky zamává ocasem.
Jak zvládáš samotu?
Upřímně? Často špatně. Labradoodle bývá hodně fixovaný na rodinu. Pokud mě někdo nechává dlouhé hodiny samotného bez postupného nácviku, může se objevit separační úzkost. Proto nejsem ideální pro člověka, který ráno odejde a večer se vrátí bez času na psa.
Výcvik a výchova Labradoodla
Pro koho jsi ideální parťák?
Aktivní lidé nebo rodiny se mnou většinou zvládnou fungovat nejlépe. Hodím se k těm, kteří chtějí se psem něco dělat a neberou ho jen jako chlupatou dekoraci do obýváku. Ocením výlety, pohyb, hry i pravidelný kontakt. A taky trochu smyslu pro humor, protože se mnou bývá doma občas veselo.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Klidný život bez pohybu a bez času na psa není úplně moje disciplína. Nesednu si ani s lidmi, kteří chtějí absolutně nenáročného psa jen na občasné pohlazení. Vypadám roztomile, ale pořád jsem aktivní a chytrý pes, který potřebuje zaměstnat hlavu i tělo.
Jak náročný jsi na výcvik?
Ve skutečnosti docela dobře cvičitelný. Rád spolupracuju a rychle chápu nové věci. Jenže právě moje inteligence znamená, že poznám i chyby člověka. Když je výcvik chaotický nebo nedůsledný, začnu si pravidla upravovat po svém.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Pozitivní motivace, důslednost a pravidelná práce. Nejsem pes pro tvrdé metody nebo zbytečný křik. Když se mnou člověk komunikuje normálně a férově, většinou spolupracujeme skvěle. A pamlsky? Ty rozhodně neurazí.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
Podceňují mě. Myslí si, že když vypadám jako plyšák z reklamy na kávu, budu automaticky jednoduchý pes. Jenže bez výchovy umím být hlučný, hyperaktivní a dost neřízený. Další častá chyba je zanedbaná péče o srst. Moje kudrny totiž umí vytvořit filcovou katastrofu rychleji, než stihnete říct „jen ho trochu pročísnu zítra“.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Čas, kontakt a jasná pravidla. Nechci být odložený někde na zahradě. Potřebuju být součástí rodiny a něco společně dělat. Když mám pohyb, zaměstnání a vztah s člověkem, bývám skvělý společník.
Péče, zdraví a realita za roztomilým vzhledem
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
Vyšší, než si lidé myslí. Srst potřebuje pravidelné česání a často i profesionální úpravu. Když se péče zanedbá, srst se zacuchá až ke kůži. A věřte mi, to není příjemné ani pro psa, ani pro peněženku majitele. Kromě toho potřebuju hodně pohybu a mentální stimulace.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
Stejně jako moje rodičovská plemena můžu mít sklony k dysplazii kyčlí nebo loktů, očním problémům a některým genetickým onemocněním. Objevují se i alergie nebo kožní problémy. Proto je důležité vybírat zodpovědného chovatele a ne jen nejroztomilejší fotku na internetu.
Jak vypadá ideální den s tebou?
Ráno dlouhá procházka nebo běh, přes den nějaká aktivita, kontakt s rodinou a večer klidně gauč. Ano, umím odpočívat. Jen si ten odpočinek musím nejdřív zasloužit. Ideální kombinace je pohyb, práce hlavou a blízkost lidí.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Kolik energie vlastně mám. A taky kolik péče stojí moje srst. Spousta lidí čeká „snadného rodinného psa“, ale realita bývá intenzivnější. Labradoodle není automaticky bezproblémový jen proto, že dobře vypadá na Instagramu.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Nevybírej si mě jen podle vzhledu. Jestli chceš aktivního, chytrého a kontaktního psa, budeme si rozumět skvěle. Jestli hledáš nenáročného plyšáka, radši si kup polštář. Ten ti aspoň nerozkouše boty.
Specifika Labradoodla, o kterých se často nemluví
Je pravda, že každý Labradoodle vypadá jinak?
Ano. A někdy opravdu hodně jinak. Protože nejsem samostatně uznané plemeno v klasickém slova smyslu, ale kříženec s různými liniemi, může se lišit velikost, typ srsti i povaha. Jeden Labradoodle může připomínat pudla, jiný skoro labradora. Proto je důležité znát konkrétní chov a rodiče.
Proč tě lidé tak často pořizují podle fotek na sociálních sítích?
Protože vypadám fotogenicky. Jenže krátká videa neukazují mokrou srst po procházce, zacuchané chlupy ani pubertální období plné energie. Sociální sítě ze mě často dělají módní doplněk, přestože jsem normální živý pes se vším všudy.
Baví tě psí sporty a práce?
Většinou ano. Právě tady často opravdu zářím. Díky inteligenci a ochotě spolupracovat mě baví agility, obedience, nosework i canisterapie. Když mám práci a kontakt s člověkem, bývám spokojený. A navíc pak doma méně přemýšlím, jestli by šla otevřít lednice packou.
