Je 5:47. Budík máte nastavený na sedm, ale vedle postele už stojí pes. Nejdřív jen kouká. Pak přijde čenich do obličeje, tlapka na peřinu nebo tiché kňučení. Když nezabere ani to, nastupuje těžší kalibr. Vstáváte, jdete ven a cestou zpátky nasypete granule do misky. Pes dosáhl svého.
Pokud se stejná scéna opakuje každé ráno, nemusí být problém v tom, že máte doma rozené ranní ptáče. Psi si velmi dobře osvojují pravidelný režim a ještě lépe si pamatují, které chování vede k výsledku. Jestli vás probuzení člověka spolehlivě dovede k procházce, snídani nebo alespoň pozornosti, z pohledu psa není důvod s ním přestávat.
Jenže ne každé ranní buzení je zlozvyk. Pes může skutečně potřebovat ven, může ho budit světlo či hluk a u staršího psa může změna spánku upozornit i na zdravotní problém. Než tedy začnete v šest ráno předstírat hluboké bezvědomí, vyplatí se zjistit, proč pes vlastně vstává.
Pes nezná šestou hodinu. Přesto ví, že je ráno
Psi samozřejmě nečtou čas z hodin na nočním stolku. Jejich organismus ale stejně jako náš funguje v přibližně čtyřiadvacetihodinovém rytmu. Spánek a aktivitu ovlivňuje střídání světla a tmy, ale také velmi pravidelné události během dne.
Pokud každý pracovní den vstáváte v 6:30, jdete se psem ven a v 6:50 dostane snídani, vytvoříte poměrně přesný ranní scénář. Pes se na něj naučí připravovat. Není proto nic zvláštního, když začne být aktivní ještě před zazvoněním budíku.
Roli může hrát i svítání. V létě se venku rozední podstatně dříve než v zimě a pes spící u nezataženého okna dostává poměrně jasnou informaci, že noc skončila. Přidají se ptáci, první auta, soused odcházející do práce nebo pohyb lidí na ulici. Člověk řadu těchto zvuků prospí, pes nikoli.
Proto někdy pomůže překvapivě obyčejná změna: zatemnit místnost a přesunout psí pelíšek dál od okna nebo dveří.
Největší problém může čekat v misce
Mnohem častěji však funguje jednodušší mechanismus. Pes vás vzbudí a vy vstanete. Z hlediska učení právě získal odměnu. Nemusí jí být jen jídlo. Odměnou může být otevření dveří na zahradu, procházka, hra, podrbání nebo prostě fakt, že člověk konečně začal něco dělat.
Stačí několik úspěšných rán a vznikne pevný zvyk. Pokud navíc pes dostane snídani bezprostředně po probuzení majitele, spojení je ještě silnější: vzbudím člověka, začne den a objeví se jídlo.
Paradoxně může fungovat i rozčilování. Pes začne kňučet, člověk se otočí a řekne: „Ještě je brzo, lehni si.“ Z lidského pohledu odmítnutí. Z psího pohledu interakce. Jeho pokus tedy nezůstal bez odezvy.
Nejhorší bývá občasné ustupování. Pět dní psa v 5:30 ignorujete, šestý den už to nevydržíte a vstanete. Pes se tím může naučit nikoli to, že buzení nefunguje, ale že musí být vytrvalejší.
Nejdřív vylučte močový měchýř
Ignorovat psa má smysl pouze tehdy, když víte, že nic nepotřebuje. Zvlášť štěně jednoduše nemusí vydržet celou noc. Totéž může platit pro některé seniory.
První otázka proto zní: kdy byl pes naposledy venku? Pokud poslední večerní venčení proběhne v devět a pes vás budí v pět, strávil bez možnosti vyprázdnění osm hodin. U zdravého dospělého psa to může být bez problémů zvládnutelné, ale není rozumné automaticky předpokládat, že to zvládne každý.
Pomoci může poslední krátké venčení těsně před spaním. Ne pouze otevřít dveře na zahradu na dvě minuty, ale skutečně dát psovi příležitost se vyprázdnit.
Jestli vás pes probudí a je zřejmé, že opravdu musí ven, vezměte ho. Jen z toho nedělejte začátek dne. Krátce ven, bez hry a velkého vítání, po návratu zase klid. Snídaně a normální procházka mohou přijít až později. Pes tak nezíská zkušenost, že nouzová cesta na trávník automaticky spouští ranní program.
Chcete vstávat v sedm? Posouvejte ráno pomalu
Pokud pes několik měsíců vstává v 5:45, očekávat od něj od zítřka budíček v sedm není příliš realistické. Lépe funguje posouvat ranní režim postupně.
Nejdůležitější je oddělit probuzení psa od odměn, kvůli kterým se vyplatí člověka vytáhnout z postele. Snídaně nemusí přistát v misce ve chvíli, kdy vstanete. Klidně mezi probuzení a krmení vložte svou běžnou ranní rutinu. Podobně nemusí následovat nejzajímavější procházka dne okamžitě po otevření očí.
Čas vstávání lze posouvat po menších úsecích, třeba o deset až patnáct minut. Pes, který běžně budí v 5:30, se nejprve naučí, že před 5:45 se nic zajímavého neděje. Potom se hranice posune dál.
U psa motivovaného především jídlem může pomoci automatické krmítko. Snídaně pak nepřichází z rukou právě probuzeného člověka a přeruší se přímá souvislost „vzbudím pána = dostanu najíst“. Není to nutnost ani univerzální řešení, ale u některých psů funguje právě proto, že člověka vyřadí z ranního řetězce.
Unavený pes nemusí automaticky déle spát
Častá rada zní: večer psa pořádně unavte. Něco na ní je, ale honit psa hodinu před spaním za míčkem není spolehlivý recept na delší noc.
Pes potřebuje během dne přiměřený pohyb, čichání, kontakt s okolím a mentální zaměstnání. Pes, který většinu dne prospí a večer absolvuje jen krátké kolečko kolem domu, může mít v pět ráno jednoduše dost odpočinku.
To však neznamená, že řešením je fyzické vyčerpání. Intenzivní aktivita těsně před spaním může některé psy naopak nabudit. Lepší je dívat se na celý den. Delší procházka, možnost čichat, krátký trénink nebo hledání potravy zaměstnají psa jinak než několik rychlých vyvenčení.
Důležitý je také spánek během dne. Psi běžně prospí nebo prodřímají podstatně větší část dne než lidé a denní odpočinek je normální. Pokud ale pes prakticky celý den nemá co dělat, nelze čekat, že bude ochotně kopírovat osm hodin lidského nočního spánku a ještě si ráno přispat.
Někdy budí psa něco, čeho jste si nevšimli
Pokud ranní vstávání začalo náhle, stojí za to chvíli sledovat okolí. Nezačali popeláři jezdit dříve? Neštěká v sousedství nový pes? Nechodí pod oknem kočka? Nevychází v létě slunce přímo do místnosti?
Psí sluch a čich zachytí podněty, které člověk v posteli snadno přehlédne. Pes přitom nemusí štěkat ani působit vystrašeně. Stačí, že se probudí, začne se pohybovat a zjistí, že když už je vzhůru, mohl by vstát také zbytek domácnosti.
Vyplatí se proto hledat změnu, která se objevila přibližně ve stejné době jako nový ranní zvyk.
U starého psa berte změnu spánku vážněji
Jiná situace nastává, pokud pes léta spal bez problémů a najednou začne v noci chodit po bytě, budit se ve čtyři ráno nebo působit zmateně. Zvlášť u seniora už nemusí jít o výchovu.
Změny cyklu spánku a bdění patří mezi příznaky syndromu kognitivní dysfunkce psů. Výzkum spánku starších psů navíc ukázal souvislost mezi horším kognitivním výkonem a změnami struktury spánku. U postižených psů může být spánek mělčí a narušenější.
Příčin je ale více. Častější potřebu močení mohou vyvolat onemocnění močových cest, ledvin či další zdravotní problémy. Spánek může narušovat bolest, zažívací potíže, svědění nebo úzkost.
Veterináře proto řešte zejména tehdy, když se ranní buzení objevilo náhle, pes začne výrazně více pít nebo močit, budí se opakovaně během noci, je neklidný, zmatený, má nehody doma nebo se současně změnilo jeho chování.
A co pes, který je prostě ranní typ?
I takoví existují. Některému psovi vyhovuje dlouhé ranní vyspávání, jiný je při prvním světle připravený vyrazit. Svou roli hraje věk, aktivita, prostředí i dlouhodobý režim domácnosti.
Cílem proto nemusí být naučit psa spát do deseti. Reálnější je nastavit hranici, při které se potřeby psa ještě potkávají s potřebami člověka. A právě tady bývá největší rozdíl mezi pátou a sedmou hodinou ráno. Pes možná bude vzhůru. Nemusí však mít pocit, že kvůli tomu musí být vzhůru také všichni ostatní.
