Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno čtenářům, kteří o něm uvažují nebo ho prostě jen chtějí poznat, dorazil pes s dlouhým tělem, krátkýma nohama a výrazem, který říká: „Ano, já tady velím.“ Jezevčík. Nenápadný na výšku, ale rozhodně ne na osobnost. A protože je to pes, který má k lidem vždycky co říct, nechali jsme ho, aby se představil sám.
Základní charakteristika plemene
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Výška (rozsah v cm) | cca 20–27 cm |
| Hmotnost (rozsah v kg) | 4–9 kg podle typu |
| Délka života | 12–16 let |
| Povaha | odvážný, inteligentní, tvrdohlavý, oddaný |
| Náročnost péče | nízká až střední |
| Náročnost pohybu | střední |
| Hlučnost | střední až vyšší |
| Vhodnost do bytu | ano |
| Vztah k dětem | spíše ano |
Kdo vlastně je jezevčík
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jmenuji se jezevčík a pocházím z Německa. Lidé mě začali cíleně šlechtit už před několika stoletími. Potřebovali psa, který se nebojí vlézt do nory za jezevcem nebo liškou. Odtud také moje jméno. Německy se jmenuji Dachshund, tedy doslova jezevčí pes. Moje dlouhé tělo a krátké nohy nevznikly náhodou. Díky nim se dokážu dostat hluboko do podzemních nor a tam pracovat.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem malý pes s velkým egem, loveckým srdcem a hlavou, která si ráda myslí svoje.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
Moje práce byla lov v norách. Myslivci mě používali hlavně při lovu jezevců, lišek a dalších zvířat, která žijí pod zemí. Musel jsem být odvážný, houževnatý a dostatečně hlasitý, aby lovec věděl, co se pod zemí děje. Dodnes mám velmi silný lovecký instinkt. Když ucítím stopu nebo zahlédnu něco, co se hýbe, okamžitě se mi zapnou všechny smysly.
Co je na tobě nejvíc typické?
Kromě mého vzhledu asi moje povaha. Jsem sebevědomý, chytrý a někdy trochu tvrdohlavý. Mnoho lidí si myslí, že jsem jen roztomilý gaučový pes. Jenže uvnitř pořád zůstávám lovcem. Když se něco šustne v křoví, okamžitě to řeším.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Že jsem malý pes vhodný jen na klín. Ano, klín mám rád. Ale zároveň potřebuju aktivitu, podněty a práci pro hlavu. Když mě někdo zavře jen do bytu a čeká, že budu celý den spokojeně spát, tak brzy zjistí, že to není dobrý plán.
Povaha jezevčíka
Jak reaguješ na cizí lidi?
Většinou opatrně. Nejsem typ psa, který okamžitě vítá každého návštěvníka jako nejlepšího kamaráda. Nejprve si ho prohlédnu a zhodnotím situaci. Pokud se mi zdá všechno v pořádku, rychle roztaju. Ale když něco nevoní, dokážu dát jasně najevo, že tenhle člověk není zrovna můj favorit.
Jak vycházíš s dětmi?
Když děti vědí, jak se chovat ke psovi, vycházíme spolu dobře. Mám rád hry a společnost. Jenže zároveň nemám rád hrubé zacházení. Proto je vždy dobré děti naučit, že pes není hračka. Pak spolu můžeme fungovat bez problémů.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
S jinými psy většinou vycházím dobře, zvlášť když mě lidé od štěněte socializují. Někdy se ale projeví moje sebevědomí. Velký pes pro mě není automaticky autorita. Co se týče malých zvířat, tam už je situace složitější. Králíci, křečci nebo slepice ve mně často probouzejí lovce.
Energie a životní styl
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Obojí. Doma si rád lehnu na gauč a užívám si klid. Venku ale ožiju. Mám rád dlouhé procházky, čichání stop a objevování nových míst. Pokud někdo čeká pasivního psa, u jezevčíka ho asi překvapí, kolik energie dokáže mít.
Umíš být tvrdohlavý?
Ano. A docela často. Jezevčík patří mezi inteligentní plemena, která ráda přemýšlí sama. To je výhoda při lovu, protože v noře si musím poradit bez člověka. Jenže při výcviku to znamená, že občas zkouším, jestli by to nešlo i jinak.
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
Do bytu se hodím velmi dobře. Jsem malý a nepotřebuji obrovský prostor. Jenže byt musí kompenzovat pravidelný pohyb venku. Zahrada je příjemný bonus, ale rozhodně nenahradí procházky.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
Ideální jsou alespoň dvě delší procházky denně. Navíc oceníme různé hry na hledání nebo stopování. Moje hlava totiž potřebuje zaměstnat stejně jako nohy.
Když se jezevčík nudí
Co se stane, když se nudíš?
Začnu si zábavu hledat sám. A lidé pak někdy nejsou úplně nadšení. Můžu začít hrabat, štěkat nebo rozebírat věci, které podle mě vypadají podezřele. Nuda zkrátka není dobrý nápad.
Jak zvládáš samotu?
Krátkou samotu zvládnu dobře, pokud jsem předtím měl dost pohybu. Když ale zůstávám dlouho sám a často, můžu začít protestovat štěkáním nebo ničením věcí. Jsem společenský pes a rád mám lidi poblíž.
Pro koho je jezevčík vhodný
Pro koho jsi ideální parťák?
Pro aktivní lidi, kteří chtějí malého psa s velkou osobností. Hodím se k lidem, kteří rádi chodí na procházky a chtějí psa, který s nimi bude komunikovat a přemýšlet. Dobře zapadnu také do rodin, které respektují psí prostor.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Pro lidi, kteří chtějí dokonale poslušného psa bez vlastního názoru. Také se nehodím k lidem, kteří očekávají, že pes bude celý den ležet doma a nic nepotřebovat.
Výcvik a výchova jezevčíka
Jak náročný jsi na výcvik?
Výcvik se mnou může být zábava. Ale jen pokud člověk chápe, že pracuje s inteligentním a samostatným psem. Potřebuji důslednost, trpělivost a motivaci. Když někdo zkouší jen křik nebo tresty, rychle ztratím chuť spolupracovat.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Pozitivní motivace. Pamlsky, hra a pochvala fungují mnohem lépe než tlak. Také pomáhá pestrost. Když je výcvik zajímavý, rád se zapojím.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
Podceňují výchovu, protože jsem malý. Jenže malý pes potřebuje pravidla stejně jako velký. Další častou chybou je nedostatek pohybu a podnětů. Pak se lidé diví, že pes štěká nebo ničí věci.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Důslednost, respekt a trochu smyslu pro humor. Když člověk chápe, že mám vlastní hlavu, můžeme spolu vycházet skvěle.
Péče a zdraví
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
Záleží na typu srsti. Existují tři varianty jezevčíka. Krátkosrstý, dlouhosrstý a drsnosrstý. Krátkosrstý potřebuje jen občasné kartáčování. Dlouhosrstý vyžaduje pravidelnější péči o srst. Drsnosrstý zase potřebuje trimování.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
Moje dlouhá páteř je citlivá. Proto je důležité hlídat váhu a vyhnout se častému skákání z výšky. U jezevčíků se může objevit onemocnění meziobratlových plotének. Když se o mě lidé starají rozumně, můžu ale žít dlouhý a aktivní život.
Život s jezevčíkem
Jak vypadá ideální den s tebou?
Ranní procházka, při které můžu čichat stopy. Pak trochu odpočinku doma. Odpoledne další procházka nebo hra. A večer klid na gauči vedle člověka, kterého mám rád.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Jak silnou osobnost může mít tak malý pes. Mnoho lidí také překvapí moje odvaha. Klidně se postavím i mnohem většímu psovi, pokud mám pocit, že je to potřeba.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Nepodceňuj mě. Jsem malý, ale nejsem dekorace. Když mi dáš pohyb, pravidla a pozornost, dostaneš věrného parťáka na mnoho let.
Specifika jezevčíka
Tvůj lovecký instinkt je pořád silný?
Ano. I když mnoho jezevčíků dnes žije jako rodinní psi, lovecký instinkt zůstává. Proto rád sleduji stopy a někdy se snažím pronásledovat zvířata. Dobré přivolání je u jezevčíka velmi důležité.
Proč tak rád hrabeš?
Protože jsem k tomu stvořený. Hrabat znamená hledat kořist nebo upravit noru. Pokud mám zahradu, často tam vytvořím několik vlastních projektů. Některé lidé nazývají dírami.
Je pravda, že máš obrovské ego?
Možná trochu. Ale ve skutečnosti jde spíš o sebevědomí, které lovec potřebuje. Když vylezu do nory za jezevcem, nemůžu být bázlivý pes. A i když dnes často lovím jen tenisový míček, charakter mi zůstal.
Jezevčík tak zůstává jedním z nejvýraznějších malých plemen. Nabízí kombinaci inteligence, odvahy a oddanosti. Kdo ho pozná blíž, rychle zjistí, že v malém těle může bydlet opravdu velký pes.
