Pes dostane vynadáno, otočí se, zaleze do pelíšku a několik hodin dělá, jako by majitele neznal. Pro většinu lidí je jasno. Urazil se.
Jenže právě tady se lidská intuice často rozchází s tím, co o psím chování ví etologové. Psi skutečně prožívají radost, strach, frustraci i smutek. Jen není jisté, že znají uraženost ve stejném významu jako člověk.
To ale neznamená, že si jejich chování jen namlouváme.
Pes nemá uražené ego. Má emoce
Před dvaceti lety by podobná debata skončila rychle. Převládal názor, že zvířata jednají hlavně instinktivně. Dnes už víme, že je to mnohem složitější.
Výzkumy neurovědce Gregoryho Bernse z Emory University ukázaly, že psí mozek reaguje na známé lidi a očekávání odměny v oblastech spojených s emocemi a motivací. To potvrzuje, že psi prožívají řadu emocí mnohem intenzivněji, než se ještě před dvaceti lety předpokládalo. Zároveň ale neexistují důkazy, že by prožívali složité sociální emoce, jako je uraženost nebo dotčená pýcha, stejným způsobem jako člověk.
Složitější pocity, jako je stud, vina nebo uraženost, jsou ale jiná kategorie. Ty vyžadují schopnost přemýšlet o vlastních i cizích úmyslech. A právě tady věda zatím důkazy nemá. Když tedy pes po napomenutí odejde do kouta, nejde pravděpodobně o dotčenou pýchu. Spíš se snaží uklidnit situaci.
Proč se po napomenutí stáhne
Chování, které lidé označují jako uraženost, popisují trenéři psů velmi často. Po napomenutí se pes stáhne, přestane vyhledávat kontakt nebo si lehne stranou. Z lidského pohledu působí dotčeně.
Etologové takové vysvětlení většinou odmítají. Podobné chování totiž dobře znají i z pozorování vlků nebo volně žijících psovitých šelem. Po konfliktu si zvířata obvykle vytvoří odstup a vyčkají, až napětí odezní. Neřeší, kdo měl pravdu. Snaží se především zabránit dalšímu střetu.
Domácí pes používá stejnou strategii. Neuráží se. Spíš dává najevo, že potřebuje chvíli klidu.
Když máme pocit, že nás pes ignoruje
Majitelé někdy popisují, že se pes po návratu z dovolené chová chladně. Nepřijde přivítat, drží si odstup a první hodiny jako by se zlobil.
Ve skutečnosti může jít o následek stresu. Změna prostředí, pobyt v psím hotelu nebo několik dní bez známého režimu představují pro řadu psů větší zátěž, než si lidé připouštějí. Jakmile se vrátí pocit bezpečí, zmizí i údajná uraženost.
Nejčastěji se mýlíme my
Lidé mají jednu zvláštní vlastnost. Chování zvířat si vykládají podle sebe. Psychologové tomu říkají antropomorfismus. Přisuzujeme psům lidské motivace, protože nám to pomáhá jejich chování pochopit. Jenže často tím vznikne příběh, který ve skutečnosti neexistuje.
Pes, který odejde po hádce, nemusí dávat najevo uraženost. Může být jen nejistý. Nebo zjistil, že když se stáhne, konflikt rychle skončí. Obě vysvětlení odpovídají tomu, co o psím chování víme. To první je jen lidsky přitažlivější.
Co dělat
Jestli máte pocit, že se na vás pes zlobí, není potřeba ho usmiřovat.
Mnohem lépe funguje vrátit se k běžnému režimu. Vyrazit na procházku, nabídnout hru nebo chvíli nechat psa být. Většina konfliktů mezi člověkem a psem totiž končí mnohem dřív než ty mezi dvěma lidmi.
A možná právě to je jedna z věcí, které bychom jim mohli závidět.
