Pes byl vyšlechtěn tak, aby žil po našem boku. Jenže často ne dost dlouho. Právě to se teď snaží změnit vědci z několika amerických výzkumných týmů i startupů, které pracují na lécích zpomalujících stárnutí psů. A některé z nich už míří k prvním schvalovacím procesům.
Každý, kdo někdy přišel o psa stářím, ten pocit zná. Deset, dvanáct, někdy patnáct let společného života a pak prázdný pelíšek, ticho doma a pocit, že to celé uteklo příliš rychle. Výzkumníci teď zkoumají, jestli by se zdravý psí věk nedal prodloužit. Ne o měsíce, ale možná o celé roky.
Nejde přitom o sci-fi ani o nesmrtelnost. Cílem je, aby psi zůstali déle aktivní, pohybliví a zdraví. Aby si co nejdéle užívali normální život bez bolestí, problémů se srdcem nebo ztráty mobility.
Psi stárnou rychleji než lidé. A vědci toho chtějí využít
Jedním z největších projektů v této oblasti je Dog Aging Project, který od roku 2014 sleduje více než 50 tisíc psů napříč Spojenými státy. Výzkumníci zkoumají genetiku, životní styl, prostředí i zdravotní historii psů, aby pochopili, proč někteří stárnou rychleji než jiní.
Podle vědců jsou psi ideálním modelem pro výzkum stárnutí. Sdílejí s lidmi domácnost, vzduch, vodu, často i podobnou stravu nebo mikrobiom. Zároveň ale žijí mnohem kratší dobu, takže výsledky výzkumu přicházejí rychleji než u dlouhodobých studií na lidech.
Jeden ze zakladatelů projektu, profesor Matt Kaeberlein, mluví o motivaci otevřeně. „Vždy jsem měl psy. Tohle chci pro své psy. A chci to i pro psy všech ostatních.“
Velcí psi stárnou rychleji. A důvod možná leží v genech
Majitelé obřích plemen to znají až příliš dobře. Zatímco jezevčík nebo menší plemena se běžně dožívají patnácti i více let, třeba německá doga často žije jen kolem osmi let.
Dlouho se předpokládalo, že za kratším životem velkých psů stojí jednoduše velikost těla. Více buněk znamená vyšší riziko rakoviny a dalších problémů. Jenže rozsáhlá americká studie téměř deseti milionů psů ukázala, že příběh bude složitější.
Například velký pyrenejský pes se podle dat dožívá v průměru 11,5 roku, zatímco kavkazský ovčák podobné velikosti jen kolem 5,4 roku. To naznačuje, že významnou roli hraje genetika.
Jedním z hlavních podezřelých je hormon IGF-1, který řídí růst organismu. Velcí psi ho produkují více a právě tento hormon může urychlovat stárnutí. Zajímavé přitom je, že neobvyklé varianty genu pro IGF-1 se objevují i u lidí, kteří se dožívají více než sta let.
Rapamycin: látka ze sopečného ostrova, která fascinuje vědce
Jedním z nejdiskutovanějších kandidátů na zpomalení stárnutí je rapamycin.
Jeho příběh začal v 70. letech na chilském ostrově Rapa Nui, známém také jako Velikonoční ostrov. Právě tam vědci odebrali vzorky půdy, ve kterých objevili bakterii produkující látku s mimořádnými vlastnostmi.
Rapamycin spouští proces zvaný autofagie. Zjednodušeně řečeno jde o jakýsi buněčný úklid, při kterém organismus odstraňuje poškozené části buněk a nahrazuje je novými. Podobný mechanismus se aktivuje například i během půstu.
Výzkumníkům už se podařilo pomocí rapamycinu prodloužit život u kvasinek, červů, much, myší i některých primátů. Teď přichází na řadu psi.
Klinická studie TRIAD plánuje zapojit 580 psů, kteří budou rok dostávat rapamycin a následně projdou dvouletým sledováním. Menší předběžné studie už podle vědců ukázaly, že je látka pro psy bezpečná a může mít pozitivní vliv například na zdraví srdce starších psů.
Profesor Kaeberlein odhaduje, že u větších plemen by rapamycin mohl prodloužit zdravý život o více než dvacet procent.
Startup Loyal chce přepsat pravidla psího stárnutí
Vedle akademických týmů vstupují do výzkumu i soukromé firmy. Nejvýraznější z nich je americký startup Loyal, který od roku 2019 získal investice přesahující 150 milionů dolarů.
Jeho přípravek LOY-002 získal od amerického úřadu FDA takzvanou „rozumnou naději na účinnost“. Podle firmy jde o první lék v historii určený přímo k prodloužení života psů, který se dostal tak blízko schvalovacímu procesu. Do studie už firma zapojila více než tisíc psů.
Přípravek funguje jako napodobenina kalorické restrikce. Organismus psa reaguje, jako by přijímal méně potravy, přestože dál dostává běžnou dávku krmiva. Výzkumy totiž dlouhodobě ukazují, že nižší kalorický příjem může prodlužovat život.
Například studie z roku 2007 zjistila, že labradoři s omezeným příjmem potravy žili v průměru o 16 procent déle.
Kolik je vašemu psovi „doopravdy“?
Známé pravidlo, že jeden psí rok odpovídá sedmi lidským, už dnes vědci považují za příliš zjednodušené.
Výzkumníci z University of California San Diego vytvořili nový model biologického věku psa podle toho, jak rychle stárnou jeho buňky.
Výsledky překvapily i samotné vědce. Roční labrador podle nich biologicky odpovídá přibližně 31letému člověku. Ve dvanácti letech pak zhruba sedmdesátiletému člověku, nikoliv čtyřiaosmdesátiletému, jak by vyšlo podle starého pravidla.
Vzorec pro výpočet biologického věku psa v lidských letech vypadá takto:
16 × přirozený logaritmus věku psa (v letech) + 31
U čtyřletého psa vychází výsledek zhruba na 53 lidských let. Šestiletý pes pak odpovídá asi šedesátníkovi.
Co to znamená pro majitele psů
Výzkum stárnutí psů není důležitý jen pro veterinární medicínu. Protože psi sdílejí s lidmi prostředí i řadu nemocí, mohou poznatky z těchto studií pomoci i výzkumu lidského stárnutí.
Rapamycin už dnes někteří vědci řadí mezi nejperspektivnější látky pro prodloužení zdravého lidského života.
Zázračná pilulka, která by psa udělala nesmrtelným, zatím neexistuje. Pokud ale probíhající klinické studie potvrdí dosavadní výsledky, první anti-aging přípravky pro psy by se mohly objevit během několika příštích let.
A právě majitelé velkých plemen, která stárnou nejrychleji, budou jejich výsledky sledovat asi nejpozorněji.
