Ještě minulý týden byl doma skoro pořád někdo. Děti měly prázdniny, rodiče dovolenou, jezdilo se na chalupu a venčení se snadno změnilo v půldenní výlet. Pak přijde září. Ráno zazvoní budík, děti odejdou do školy, dospělí do práce a byt na několik hodin ztichne.
Pro psa je to jedna z největších změn, které konec léta přináší. Nezná školní rok ani pracovní kalendář. Zná ale velmi dobře režim domácnosti a během dvou měsíců si mohl zvyknout na úplně jiný život.
Většina dospělých psů návrat k běžnému režimu zvládne. Horší je, když se všechno změní během jediného dne.
Osm týdnů stačí na vytvoření nových návyků
Psi se v každodenním životě výrazně opírají o předvídatelnost. Nemusejí znát čas na hodinkách, aby věděli, že po zazvonění budíku přijde venčení nebo že zvuk klíčů znamená odchod člověka.
Pravidelně se opakující události si spojují s řadou signálů. Roli hraje světlo, biologický rytmus, pohyb lidí po bytě i naučené souvislosti. Pes tak často začne čekat u dveří ještě před obvyklou procházkou nebo se přesune ke kuchyni ve chvíli, kdy se blíží krmení.
O prázdninách se tento systém snadno přepíše. Vstává se později, lidé jsou častěji doma a pes tráví více času venku. Pokud rodina odjede na několik týdnů na chalupu, rozdíl může být ještě větší. Zahrada je celý den otevřená, pořád se něco děje a samota prakticky zmizí.
V září se během několika hodin vrátí starý pořádek. Jenže pro psa už nemusí být tak samozřejmý jako v červnu.
Největší změnou bývá samota
Pes, který celé léto pravidelně zůstával doma sám, pravděpodobně žádnou zvláštní přípravu nepotřebuje. Jiná situace nastává, pokud měl dva měsíce téměř nepřetržitou společnost. Najednou může zůstat několik hodin v prázdném bytě.
Některý pes chvíli poslouchá za dveřmi, pak si lehne a dopoledne prospí. Jiný začne přecházet po bytě, kňučet nebo štěkat. Závažnější jsou opakované pokusy dostat se ven, škrábání dveří, okusování zárubní, silné slinění nebo vyprazdňování v bytě u psa, který to běžně nedělá.
Ne každá nelibost při odchodu znamená separační úzkost. Několik minut kňučení nelze stavět na stejnou úroveň jako paniku, při níž se pes snaží z bytu uniknout. Právě proto se hodí jednoduchá domácí kamera. Majitel často netuší, zda jeho pes po odchodu pět minut čeká u dveří a potom usne, nebo je ve stresu celé dopoledne.
Pokud pes samotu nezvládá, nepomůže trest po návratu. Okousaná zárubeň není pomsta za to, že jste odešli. U psa, který při samotě panikaří, je na místě postupný trénink a u vážnějších případů pomoc zkušeného behavioristy nebo veterináře.
Nečekejte na první školní den
Pokud pes přes léto téměř nezůstával sám, je lepší mu starý režim připomenout ještě před koncem prázdnin.
Začněte běžnými odchody bez psa. Nákup, oběd, návštěva nebo pár hodin mimo domov stačí k tomu, aby se samota znovu stala normální součástí dne. U psa, který s ní měl problémy už dříve, musí být postup opatrnější. Délka nepřítomnosti se prodlužuje jen tehdy, pokud ji pes zvládá v klidu.
Metoda „necháme ho doma osm hodin, on si zase zvykne“ může u citlivého psa udělat přesný opak. Panika není trénink.
Stejně lze několik dní předem posouvat ranní venčení a krmení. Jestliže se o prázdninách vstávalo v devět a od září musí rodina fungovat od šesti, není důvod čekat s novým režimem až na pondělní budík.
Z celodenních výletů zpátky kolem bloku
Samota je nejviditelnější změna, nikoli jediná. V létě mívají psi často výrazně více pohybu a podnětů. Chodí na výlety, koupou se, pobíhají po zahradě, cestují a poznávají nová místa. Pak přijde pracovní týden a ranní procházka se smrskne na rychlé vyvenčení před odchodem.
Rozdíl lze částečně vyrovnat tím, jak pes zbývající čas venku tráví. Nemusí každý večer absolvovat deset kilometrů. Pro mnoho psů má velkou hodnotu i klidnější procházka, během níž mohou čichat a zkoumat okolí.
Čichání není ztracený čas mezi dvěma úseky chůze. Je to jeden z hlavních způsobů, jak pes získává informace o prostředí. Půlhodina, při níž může používat nos, proto může nabídnout víc než stejně dlouhé mechanické obcházení sídliště na krátkém vodítku.
Pomoci může i krátká práce doma. Hledání granulí, jednoduché pachové hry nebo plnicí hračka zaměstnají psa jiným způsobem než další kilometr chůze.
Ráno psa „zničit“ není řešení
Častá rada zní jednoduše: než odejdete do práce, psa pořádně unavte a on pak bude spát. Přiměřená ranní procházka smysl má. Pes se vyvenčí, projde a po návratu má přirozený důvod odpočívat. Není ale potřeba z každého rána dělat kondiční trénink.
Zvlášť u aktivních plemen má neustálé fyzické „utahávání“ jeden háček. Pes získává kondici. Majitel postupně potřebuje stále delší trasu, aby dosáhl stejného výsledku.
Pohyb proto dává větší smysl kombinovat s čicháním a mentální aktivitou. A pokud pes po odchodu člověka trpí skutečnou úzkostí, ani deset kilometrů před snídaní problém nevyřeší.
Změnu pocítí i pes, který zůstává doma s někým
Konec prázdnin nemusí znamenat jen prázdný byt. Může zmizet konkrétní člověk.
Typickým příkladem jsou děti. Dva měsíce jsou se psem doma, chodí s ním ven, hrají si a tráví společně velkou část dne. V září začnou každé ráno odcházet. Psi si vytvářejí vazby ke konkrétním členům domácnosti, takže změna může být patrná i tehdy, když doma zůstává někdo další. Pes může dítě hledat, čekat na místech, kde spolu trávili čas, nebo být několik dní neklidnější.
Pomáhá zachovat některé společné rituály. Odpolední procházku, krátkou hru po návratu ze školy nebo večerní chvíli, kterou spolu pes a dítě běžně trávili. Není nutné nahrazovat celé prázdniny. Stačí, aby společný čas nezmizel úplně.
Kdy už nejde jen o změnu režimu
Několik dní může trvat, než si pes na nový rytmus zvykne. Pokud normálně jí, spí, chodí ven a po odchodu rodiny se dokáže uklidnit, není důvod z běžné změny dělat problém.
Jinou pozornost potřebují štěňata, senioři a psi se zdravotními potížemi. Štěně nemusí několikahodinovou samotu fyzicky ani psychicky zvládnout. Starší pes zase může potřebovat častější venčení, i když před několika lety vydržel doma bez potíží celý pracovní den.
Varováním je především dlouhodobý stres během nepřítomnosti lidí. Opakované vytí, štěkání, pokusy o únik, ničení okolí dveří nebo výrazné slinění už nejsou obyčejným protestem proti konci léta.
Konec prázdnin přitom nemusí být pro psa žádná velká událost. Stačí, když návrat k běžnému životu nezačne až ve chvíli, kdy za celou rodinou v pondělí ráno zaklapnou dveře.
