Bob chtěl psa. Jenže ve čtyřiašedesáti, se zdravotními problémy a omezeným rozpočtem věděl, že živé štěně už by nezvládl. Když proto přišel na zvláštní adopční den v americkém městě Oswego ve státě New York, čekali tam na něj místo skutečných zvířat robotičtí psi a kočky.
Nejdřív se na jednoho z nich jen nedůvěřivě díval. Pak se podle serveru Syracuse.com zeptal: „Můžu ho pohladit?“ Sáhl na něj a robotický pes se otočil a tiše si povzdechl.
V tu chvíli to přestala být hračka.
Jedenáctého května se v Oswegu konal neobvyklý adopční den. Žádná štěňata ani koťata. Místo nich řady animatronických psů a koček. Senioři si je mohli odnést domů zdarma a mnozí váhali úplně stejně jako před živým zvířetem.
Podobné programy dnes v USA nejsou výjimkou. Fungují jako součást sociálních služeb, které animatronické mazlíčky seniorům půjčují nebo darují. Mimo tyto programy o nich ale stále mnoho lidí skoro neví. A v Evropě zatím zůstávají spíš raritou.
Osamělost seniorů je tichá epidemie
Po šedesátce se svět často začne zmenšovat. Přátelé umírají, rodina žije daleko a zdravotní stav omezuje pohyb i běžné kontakty. Mnoho starších lidí tráví celé dny bez jediného delšího rozhovoru.
Osamělost přitom není jen nepříjemný pocit. Zvyšuje riziko depresí, vysokého krevního tlaku, demence i předčasného úmrtí. Světová zdravotnická organizace ji označuje za jeden z největších zdravotních problémů stárnoucí společnosti.
Živý pes nebo kočka by situaci často změnili. Jenže pro mnoho seniorů už péče o zvíře není reálná. Veterinář, venčení, náklady, alergie nebo obavy z pádu. Sen o čtyřnohém společníkovi tak často zůstane jen snem.
Pes, který nikdy neutíká
Právě do této mezery vstupují robotičtí mazlíčci. Na první pohled připomínají obyčejnou plyšovou hračku. Po prvním dotyku ale překvapí. Reagují na pohlazení, otáčejí hlavu, vrtí ocasem, předou nebo si tiše povzdechnou. Zabudované senzory rozpoznávají dotek, zvuk i pohyb a reakce působí překvapivě přirozeně.
Robopsi a robokočky nepotřebují veterináře, nekradou ponožky a nebudí člověka uprostřed noci. Nepotřebují venčení v dešti ani speciální krmivo. Jsou prostě nablízku ve chvíli, kdy člověk potřebuje společnost.
Kolik stojí robotický mazlíček
Mezi nejrozšířenější značky patří Joy for All, která nabízí dva základní modely:
- robotický pes (zlatý retrívr nebo bígl) za přibližně 3 800 Kč
- robotická kočka za přibližně 3 400 Kč
Na opačném konci trhu stojí japonský terapeutický tuleň PARO, využívaný hlavně ve zdravotnických zařízeních. Jeho cena přesahuje 150 tisíc korun. Pro běžné domácí použití jde ale spíš o specializované zařízení než o produkt pro většinu seniorů.
Co na to věda
Výzkumy opakovaně ukazují, že animatroničtí mazlíčci skutečně fungují.
Studie sledující seniory zapojené do programů s robotickými zvířaty zjistily, že mnoho z nich pociťovalo menší osamělost a úzkost. Japonský tuleň PARO navíc v klinických testech prokázal schopnost zmírňovat úzkost u pacientů s demencí a v některých případech snížit spotřebu antipsychotických léků.
Kritici namítají, že jde jen o náhražku lidského kontaktu. Odborníci na péči o seniory ale upozorňují na opačný efekt. Robotický mazlíček se často stává tématem rozhovoru. Senior o něm mluví s rodinou, sousedy nebo pečovatelkou. Zvíře samo o sobě kontakt nenahradí, ale může k němu otevřít dveře.
Největší smysl mají pro lidi, kteří zůstali sami
Animatroničtí mazlíčci nejsou pro každého. Nejvíce pomáhají lidem, kteří žijí sami a mají omezený sociální kontakt, seniorům s počínající demencí nebo úzkostí a také lidem po zdravotních komplikacích.
Velký význam mají i pro ty, kteří byli celý život zvyklí na přítomnost psa nebo kočky doma a po jejich ztrátě zůstalo prázdno.
Nejde o snahu člověka oklamat. Spíš o jednoduchou potřebu mít něco v náručí, něco pohladit a dostat zpátky alespoň malou reakci.
Česko na tuto vlnu teprve čeká
V zahraničí už fungují programy, které robotické mazlíčky seniorům půjčují nebo rozdávají v rámci sociálních služeb. V Česku podobný plošný systém zatím neexistuje. Animatronické psy a kočky sice lze koupit běžně v e-shopech, povědomí o jejich využití je ale stále malé.
Přitom právě Česko rychle stárne. Lidí nad 65 let přibývá a s nimi i počet těch, kteří tráví velkou část dne sami.
Bob ze začátku článku nejprve váhal. Pak robotického psa pohladil a ten si povzdechl a otočil se k němu.
Za půl roku se ho terapeut zeptá znovu, jestli se stále cítí osamělý.
Odpověď asi tušíme.
Foto: Joy for All
