Existují chvíle, kdy by člověk ocenil trochu soukromí. Jenže sotva zavře dveře od koupelny, pod nimi se objeví známý stín. Chvíli ticho. Pak lehké zafunění. A nakonec čenich nebo tlapka.
Majitelé psů to dobře znají. Na sociálních sítích patří fotografie psů čekajících před toaletou k evergreenům. Jenže za tímhle úsměvným zvykem se skrývá mnohem zajímavější příběh než obyčejná zvědavost. Psí etologové se shodují, že většina psů nás na toaletu nesleduje proto, že by je zajímalo, co tam děláme. Sledují nás proto, že jsme jejich nejdůležitější sociální partner.
Pes se naučil číst člověka lépe než kterýkoli jiný druh
Jedna z nejcitovanějších studií o vztahu člověka a psa pochází z laboratoře maďarského etologa Ádáma Miklósiho z Univerzity Eötvöse Loránda v Budapešti. Jeho tým dlouhodobě ukazuje, že psi mimořádně dobře sledují lidské chování, směr pohledu i drobná gesta. V mnoha úlohách dokonce překonávají šimpanze.
Jinými slovy, pes téměř neustále vyhodnocuje, co jeho člověk právě dělá a co bude následovat. Když vstanete od stolu, nemusí čekat na povel. Už se zvedá s vámi. Ne proto, že by měl konkrétní plán. Jen nechce propásnout okamžik, kdy se začne něco dít. Toaleta není výjimkou.
Z pohledu psa jste smečka o dvou členech
Často se říká, že pes člověka považuje za vůdce smečky. Moderní etologie je v tomhle opatrnější. Psi totiž nevnímají lidskou rodinu jako vlčí smečku v původním slova smyslu.
Jedna věc ale zůstala stejná. Jsou to mimořádně sociální zvířata. Pohyb členů skupiny sledují automaticky. Ve volné přírodě znamenalo oddělení od ostatních vyšší riziko i menší šanci na úspěch při lovu. Dnešní pes už neloví. Instinkt zůstat nablízku ale nezmizel.
Nejde jen o lásku. Často je v tom obyčejná rutina
Behavioristé upozorňují na ještě jednu věc. Psi jsou mistři ve vytváření asociací. Možná jste si ani nevšimli, že po ranní návštěvě koupelny následuje procházka. Nebo že večer po vyčištění zubů přichází poslední venčení.
Pes tyto souvislosti často odhalí mnohem dřív než člověk. Ve skutečnosti vás tak nemusí následovat kvůli toaletě. Čeká na událost, která podle jeho zkušeností přijde za pár minut.
Proč to dělají hlavně retrívři nebo border kolie
Rozdíly mezi plemeny nejsou náhodné. Labradoři, zlatí retrívři, border kolie, australští ovčáci nebo němečtí ovčáci vznikali po generace jako psi, kteří měli neustále spolupracovat s člověkem. Šlechtitelé podporovali jedince, kteří svého vůdce pozorně sledovali a rychle reagovali na změny.
Naopak chrti, basenji nebo některá severská plemena bývají samostatnější. Ani u nich to ale není pravidlem. Více než plemeno nakonec rozhoduje zkušenost konkrétního psa.
Kdy už nejde o roztomilý zvyk
Rozdíl mezi běžným doprovázením a problémem je poměrně snadné poznat. Pes, který si lehne přede dveře a klidně čeká, obvykle jen ví, kde právě jste.
Pokud ale začne okamžitě štěkat, výt, škrábat do dveří, panikařit nebo ničit byt pokaždé, když vás ztratí z dohledu, může jít o první projevy separační úzkosti.
Podle Americké veterinární společnosti pro chování zvířat patří separační úzkost mezi nejčastější behaviorální poruchy psů. Odhady prevalence se podle různých studií pohybují přibližně mezi 14 a 20 procenty domácích psů. Samotné následování na toaletu však diagnózu rozhodně neznamená.
Vyhazovat psa z koupelny? Jen pokud to opravdu chcete
Mnoho lidí začne psa od dveří odhánět v domnění, že podporují špatný návyk. Ve skutečnosti k tomu většinou není důvod.
Pokud pes zvládá zůstávat sám doma, umí odpočívat i v jiné místnosti a vaše krátká nepřítomnost ho nestresuje, jeho návštěvy koupelny nejsou problémem.
Jestli si ale chcete dopřát trochu soukromí, vyplatí se psa učit spíš čekat než zakazovat. Krátké odložení na pelíšek s odměnou funguje výrazně lépe než zavřené dveře a okřikování.
Psi nás možná znají lépe, než si připouštíme
Psí doprovod na toaletu bývá častým terčem vtipů. Ve skutečnosti ale dobře ukazuje něco jiného.
Za patnáct až třicet tisíc let společného soužití se psi stali mimořádnými pozorovateli lidského chování. Nečekají jen na povel “sedni”. Sledují každodenní drobnosti, kterých si sami často ani nevšimneme.
A právě proto se někdy stane, že člověk jde jen na dvě minuty do koupelny. Pes je ale přesvědčený, že by u toho rozhodně neměl chybět.
