Ještě před třiceti lety byste šakala obecného v české krajině hledali marně. Dnes už jde o šelmu, kterou zaznamenaly fotopasti na jižní Moravě, ve středních Čechách i v dalších částech republiky. A podle nové mezinárodní studie je velmi pravděpodobné, že jeho expanze zdaleka nekončí.
Například loni zachytila fotopast v Národním parku Podyjí šakala na pastvině u Havraníků nedaleko Znojma. Na první pohled mohl připomínat menšího vlka nebo zatoulaného psa. Ve skutečnosti šlo o druh, který ještě ve 20. století patřil hlavně na Balkán.
Nový výzkum zveřejněný v odborném časopise Nature Ecology & Evolution ukazuje, že šakal obecný patří mezi nejrychleji se šířící savce v Evropě. Vědci odhadují, že v budoucnu by mohl osídlit až 75 procent evropské pevniny. To je zhruba šestkrát více území, než obývá dnes.
Z Balkánu až do Česka
Ještě v 19. století a po většinu století dvacátého byl výskyt šakala omezen převážně na Balkán a okolí Černého moře. Od 80. let se ale začal rychle šířit směrem na sever a západ.
Dnes už jeho výskyt potvrdili v Německu, Rakousku, Polsku, pobaltských státech, Skandinávii i ve Francii.
V Česku byl první doložený výskyt zaznamenán v roce 1998 na jižní Moravě. První potvrzené rozmnožování odborníci popsali v roce 2017. Od té doby přibývají další pozorování z různých částí republiky, včetně Polabí nebo vojenského prostoru Milovice.
Šakalům svědčí česká krajina
Na výzkumu se podíleli také odborníci z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Analyzovali téměř devět tisíc akustických nahrávek ze třinácti evropských zemí.
Podle vědců stojí za úspěchem šakala několik faktorů. Vyhovují mu mírnější zimy, zemědělská krajina střídající pole, louky a remízky i blízkost vodních ploch.
„Právě tato ekologická flexibilita stojí za jeho úspěšným a rychlým šířením Evropou,“ vysvětluje Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
Kde ubývají vlci, daří se šakalům
Významnou roli podle studie hraje také vztah mezi šakaly a vlky.
Vědci upozorňují, že šakalům prospívá úbytek velkých predátorů. Jakmile z krajiny zmizí vrcholový dravec, otevře se prostor pro menší šelmy. Tento jev označují jako „uvolnění mezopredátorů“.
Zajímavé je, že šakal dokáže dobře využívat i krajinu pozměněnou člověkem. Zatímco vlci se lidským sídlům většinou vyhýbají, šakalům blízkost vesnic nebo okrajů měst výrazně nevadí. Právě to jim může při dalším šíření pomáhat.
Největší expanze může teprve přijít
Podle autorů studie má šakal největší prostor k dalšímu šíření zejména v západní a jižní Evropě, především ve Francii a Španělsku.
Současně ale vědci upozorňují, že v některých regionech může mít příchod nové šelmy negativní dopady na místní přírodu.
„Na Pyrenejském poloostrově by příchod šakala mohl mít velmi negativní vliv na regionální biodiverzitu, zejména na řadu evropsky ohrožených stepních druhů ptáků,“ upozorňuje Šálek.
Invazní druh? Podle evropských pravidel ne
Přestože se šakal v Evropě šíří velmi rychle, nelze ho podle evropské legislativy označit za invazní druh.
Důvod je jednoduchý. Invazními druhy se označují živočichové nebo rostliny, které člověk do nových oblastí zavlekl. Šakal se však po Evropě rozšiřuje přirozeně a bez lidského přičinění.
Podobně se v minulosti rozšířily i některé další druhy ptáků nebo savců.
Se šakaly se budou Češi setkávat častěji
Pro obyvatele jižní Moravy, Znojemska, Polabí nebo dalších oblastí republiky je závěr poměrně jasný. Šakal obecný už není vzácným návštěvníkem z Balkánu.
V české krajině se zabydluje stále výrazněji a vše nasvědčuje tomu, že setkání s touto šelmou budou v příštích letech častější.
