Aportovací hračka na vysoké polici. Pes, který na ni upřeně zírá, odmítá pamlsky i pozornost majitele a nedokáže se uklidnit ani po patnácti minutách. Nový výzkum naznačuje, že u některých psů, zejména pracovních plemen, může extrémní zájem o hračky připomínat chování známé z lidských závislostí.
Někteří psi udělají pro míček nebo přetahovadlo téměř cokoli. Většinou jde o vítanou chuť ke hře, která usnadňuje výcvik i společné aktivity. Nová studie švýcarských a rakouských vědců ale upozorňuje, že v krajních případech se může tato motivace změnit v problém.
Výzkumný tým z Bernské univerzity a Vídeňské veterinární univerzity zveřejnil v časopise Royal Society Open Science studii, která analyzovala odpovědi majitelů více než 1 600 psů. Vědci zkoumali, jak silně jsou jednotliví psi motivovaní hračkami, například míčky nebo přetahovacími provazy.
Když pes myslí jen na hračku
U části psů byla motivace ke hře natolik silná, že podle autorek připomínala některé znaky závislostního chování. Psi se nedokázali od hračky odpoutat, byli výrazně vzrušení, dlouho se neuměli uklidnit a někteří podle majitelů přes den méně spali.
Nejčastěji se tyto projevy objevovaly u pracovních plemen, především ovčáků a teriérů. Podle výzkumu se navíc mohou projevit už ve štěněcím věku.
Navazuje na předchozí experiment
Nová práce navazuje na studii stejného týmu, která vyšla loni v říjnu v časopise Scientific Reports. V ní vědkyně testovaly 105 psů označených majiteli za mimořádně motivované hračkami.
Třiatřicet psů absolvovalo sérii testů inspirovaných kritérii používanými u lidí při hodnocení závislostního chování. Vědci sledovali například silné bažení po odměně, ztrátu sebekontroly nebo změny chování při nedostupnosti hračky. Dva psi se dokonce pokusili prokousat krabici, ve které byla jejich oblíbená hračka schovaná.
„Termín ‚balónkový feťák‘ se mezi cvičiteli psů běžně používá, ale nikdy nebylo prozkoumáno, zda na psy skutečně platí kritéria závislosti,“ uvedla spoluautorka studie Stefanie Riemer. Současně ale zdůraznila, že vysoká motivace ke hře sama o sobě ještě neznamená závislost.
Genetika může hrát důležitou roli
Podle autorek naznačují výsledky nové studie, že extrémní motivace ke hře může mít výraznou genetickou složku. Souvisí pravděpodobně s vlastnostmi, které byly po generace šlechtěny u pracovních psů, tedy s vytrvalostí, soustředěním a ochotou pokračovat v činnosti i přes překážky.
Právě tyto vlastnosti jsou při práci velkou výhodou. Pokud jsou ale příliš silné, mohou podle vědců negativně ovlivnit psychickou pohodu psa. Autoři proto upozorňují, že nadměrné rozvíjení posedlosti hračkami nemusí být pro každého psa prospěšné.
