Hodíte míček. Pes za ním vyrazí, popadne ho a vítězoslavně odběhne na druhý konec zahrady. Nebo se na vás podívá způsobem, který celkem jasně říká, že když jste míček zahodili, můžete si pro něj také dojít.
Ani jedno neznamená, že je pes na aport „hloupý“. Aportování totiž není jediný cvik. Pes musí chtít předmět pronásledovat, vzít ho do tlamy, vrátit se s ním k člověku a nakonec se ho dobrovolně vzdát. To jsou čtyři různé úkoly a talent pro jeden automaticky neznamená talent pro ostatní.
Právě proto některý pes aportuje skoro bez učení a jiný potřebuje pochopit celý princip hry.
Honit míček ještě neznamená aportovat
Ochota pronásledovat pohybující se předmět vychází z přirozeného loveckého chování psa. U některých plemen člověk po generace podporoval také schopnost nalezený předmět přinést. Retrívři ostatně dostali jméno právě podle anglického „retrieve“, tedy přinést či získat zpět.
Genetika ale není návod k použití. Labrador může běžet za míčkem s nadšením profesionálního fotbalisty a přesto nemít nejmenší chuť vám ho vrátit. Jiného psa pohybující se tenisák vůbec nezajímá, ale ochotně odnese plyšovou hračku.
První chyba proto přichází ještě před samotným výcvikem: člověk vybere předmět podle sebe.
Vyzkoušejte několik možností. Měkkou hračku, míček, přetahovadlo nebo lehký aportovací dummy. Sledujte, co pes sám bere do tlamy a co ho přiměje k pohybu. Pro začátek nepotřebujete profesionální pomůcku. Potřebujete něco, o co má pes skutečný zájem.
Začněte metr od sebe, ne přes celé hřiště
Člověk má při učení aportu přirozenou tendenci udělat přesný opak toho, co by měl: hodit předmět co nejdál. Pes pak sice krásně vyběhne, ale dalších dvacet metrů už řešíte, proč se nevrací. Mnohem účinnější je začít téměř bez házení.
Sedněte si nebo si klekněte před psa a nabídněte mu hračku. Zpočátku odměňte už zájem o ni. Potom dotyk čenichem, uchopení a nakonec krátké podržení v tlamě. Jakmile pes chápe, že právě práce s předmětem vede k odměně, položte hračku těsně před něj.
Teprve potom ji dejte půl metru daleko. Pak metr. Až když pes spolehlivě bere předmět a vrací se s ním k vám, má smysl skutečně házet. Zní to méně efektně než desetimetrový hod přes louku, ale pes se tím učí podstatnou věc: cílem není pouze doběhnout k míčku. Úkol končí až návratem.
Nejtěžší část bývá cesta zpátky
Pes vyběhne, vezme míček a zůstane stát. Případně se vrací jen do vzdálenosti několika metrů. A někdy začne kolem majitele kroužit, protože zjistil, že právě vznikla mnohem lepší hra: chyť si mě.
Neběhejte za ním. Pro mnoho psů je pronásledování samo o sobě odměnou. Pokud pokaždé po uchopení míčku vyrazíte za psem, můžete ho nevědomky naučit přesně opačný cvik: „Vezmi hračku a uteč, člověk tě začne honit.“
Místo toho se od psa vzdalte, couvněte nebo se rozběhněte opačným směrem a povzbuďte ho k následování. Jakmile přijde s předmětem k vám, odměňte právě návrat.
Velmi dobře fungují také dvě stejné nebo podobně atraktivní hračky. Pes sebere první a vy mu ukážete druhou. Aby hra pokračovala, musí se vrátit. Postupně pochopí princip, který je pro aport zásadní: přinesení hračky neznamená konec zábavy. Naopak umožní další hod.
Právě další hod se časem může stát největší odměnou.
„Pusť“ není přetahovaná o kořist
Druhá klasická situace vypadá opačně. Pes se vrátí perfektně, ale míček odmítá vydat. Majitel tahá, otevírá mu tlamu nebo se snaží hračku vykroutit. Tím může celý problém ještě zhoršit.
Pes potřebuje zjistit, že odevzdáním předmětu nic neztrácí. Začněte výměnou. Nabídněte pamlsek nebo druhou hračku a ve chvíli, kdy pes předmět pustí, označte správné chování pochvalou a odměňte ho. Teprve když už spolehlivě ví, co po něm chcete, přidejte povel „pusť“.
Ještě účinnější bývá vrátit mu hračku nebo ji okamžitě znovu hodit. Pes tak zjistí něco velmi praktického: pustím míček a právě díky tomu se znovu rozběhne.
Násilné otevírání tlamy má opačnou logiku. Člověk se snaží kořist sebrat, takže dává smysl držet ji ještě pevněji. U psa, který předměty hlídá, vrčí nebo při přiblížení člověka tuhne, už navíc nejde jen o techniku aportu. Takové chování je lepší řešit s kvalifikovaným trenérem nebo behavioristou a nepokoušet se psovi věci silou odebírat.
Pamlsek může pomoci. A také překážet
Odměňování funguje při nácviku aportu velmi dobře, ale musí přijít ve správný okamžik. Když člověk ukáže kus masa ještě před hodem, část psů začne řešit především maso a míček ztratí význam. Pamlsek proto schovejte. Pes nejprve splní jednoduchý úkol a odměna přijde až potom.
U psa, který miluje hračky, může být ještě lepší odměnou samotná hra. Přinese míček, pustí ho a okamžitě následuje další hod. V behaviorální psychologii se podobný princip používá běžně: méně atraktivní činnost zpřístupní činnost, kterou jedinec chce dělat mnohem víc.
Pro psa tedy vznikne jednoduchá rovnice: chceš znovu běžet za míčkem? Nejdřív mi ho přines.
Pět minut může být lepších než půl hodiny
Aportování má jednu nevýhodu: snadno se to s ním přežene. Někteří psi by za míčkem běhali tak dlouho, dokud jim ho člověk nepřestane házet.
Pro výcvik to není výhoda. S rostoucím vzrušením klesá schopnost soustředit se a hra se může změnit v bezmyšlenkovité sprintování. Lepší je několik povedených opakování a konec ve chvíli, kdy má pes stále chuť pokračovat.
Zvlášť opatrně zacházejte s dlouhými hody, prudkým brzděním, skoky a změnami směru. U štěněte nebo mladého psa není cílem unavit ho desítkami sprintů za tenisákem. Aport lze učit na několika metrech, doma na koberci nebo na klidném kusu zahrady.
Výcvik navíc nemusí skončit u míčku. Když pes pochopí princip „vezmi, přines a odevzdej“, můžete postupně měnit předměty. Z obyčejné hry se stane docela náročný úkol na pozornost, sebekontrolu a spolupráci s člověkem.
Co když pes za míčkem vůbec neběží?
Pak nezačínejte během. Rozhýbejte hračku po zemi, krátce se o ni přetahujte, schovejte ji a nechte psa hledat. Odměňujte zájem. Některému psovi trvá několik lekcí, než zjistí, že předmět vůbec stojí za pozornost.
A některého aportování nikdy příliš bavit nebude. To není výcvikové selhání. Pes může dávat přednost čichacím hrám, hledání pamlsků, přetahování nebo společnému běhu. Smyslem aportu není přesvědčit každého psa, že tenisový míček představuje vrchol života.
Pokud však pes hračky rád bere, většinu problémů lze rozložit na mnohem jednodušší úkoly. Vezmi. Podrž. Přijď. Pusť. A teprve potom házejte.
SEO titulek: Jak naučit psa aportovat krok za krokem
Meta description: Pes za míčkem běží, ale nevrátí ho? Aport není jeden cvik. Naučte psa vzít hračku, přinést ji a dobrovolně pustit.
Hlavní klíčové slovo: jak naučit psa aportovat
Alternativní sticky titulky:
- Pes míček přinese, ale nedá? Tohle děláte špatně
- Hodíte míček a pes uteče? Aport se učí jinak
- Proč váš pes neumí aportovat, i když miluje míčky
- Aport nezačíná hodem. Tady dělá většina lidí chybu
- Pes za míčkem běží, ale nevrací se. Co s tím?
