Někteří psi na zahradě neomylně vyhledávají stín pod stromem nebo pod stolem. Jiní si lehnou doprostřed rozpálené terasy a vypadají, jako by si letní slunce vyloženě užívali. Mnohým majitelům to připadá zvláštní. Pes přece nosí kožich. Proč tedy dobrovolně leží na přímém slunci?
Odpověď není tak jednoduchá, jak se zdá. Slunění může být zcela normální chování, ale také první varování, že pes přestává zvládat horko.
Psi nejsou lidé. Slunce vnímají jinak
Lidé se potí téměř po celém těle a přebytečné teplo odvádějí odpařováním potu. Psi tuto možnost nemají. Potní žlázy mají jen na polštářcích tlapek a ochlazují se hlavně zrychleným dýcháním.
Přesto řada psů slunce aktivně vyhledává. Ne proto, že by jim bylo horko málo, ale protože jim teplo může být příjemné. Sluneční paprsky uvolňují svaly, prohřívají klouby a některým psům jednoduše vyhovují. Často to lze pozorovat u psích seniorů nebo jedinců s artrózou, kteří si lehají na místo, kde slunce dopadá nejdéle.
Podobně se chovají i psi po delší procházce nebo sportovní aktivitě. Krátké prohřátí svalů jim může být příjemné, pokud mají možnost kdykoliv odejít do stínu.
Slunce může být součástí přirozeného denního režimu
Majitelé někdy říkají, že jejich pes se každé ráno přesune na stejné místo, kam dopadají první paprsky. Není to náhoda. Psi si velmi dobře pamatují místa, kde se cítí pohodlně. Pokud jim ranní slunce není nepříjemné, vytvoří si z něj pravidelný rituál.
Jakmile začne být teplota příliš vysoká, většina zdravých psů se sama přesune jinam. Právě schopnost odejít je zásadní. Pes, který má volbu mezi sluncem a stínem, si obvykle své pohodlí reguluje překvapivě dobře.
Některá plemena slunce vyhledávají častěji
Rozdíly mezi psy jsou výrazné. Krátkosrstá plemena, například vipeti, chrti nebo boxeři, často vyhledávají teplo mnohem více než hustě osrstění psi. Mají méně podsady a snadněji prochladnou i při teplotách, které lidé považují za příjemné.
Naopak novofundlandští psi, malamuti, samojedi nebo husky bývají během letních dnů mnohem aktivnější ve stínu. Jejich srst sice funguje jako izolace, ale při vysokých teplotách představuje větší zátěž.
Roli hraje také věk, kondice i zdravotní stav. Starší pes může vyhledávat slunce kvůli ztuhlým kloubům, zatímco pes s nadváhou začne přehřívání snášet výrazně hůře.
Kdy už slunění přestává být bezpečné
Samotné ležení na slunci ještě neznamená problém. Nebezpečí nastává ve chvíli, kdy pes začne ztrácet schopnost účinně se ochlazovat. Varovným signálem je velmi intenzivní dýchání, silné slinění, neklid nebo naopak apatie. Někteří psi začnou zmateně přecházet, jiní se pokoušejí schovat do stínu, ale působí dezorientovaně.
Pokud se přidá zvracení, průjem, potíže s chůzí nebo kolaps, může jít o úpal. To už je stav, který ohrožuje život a vyžaduje okamžitou veterinární pomoc.
Tělesná teplota psa se při úpalu může během několika minut dostat nad 41 °C. V takové chvíli hrozí poškození mozku, srdce i dalších orgánů.
Chyba, která se opakuje každé léto
Majitelé často předpokládají, že když pes zůstává na slunci dobrovolně, nemůže mu být horko.
Jenže psi někdy vlastní limity odhadnou špatně. Platí to zejména u velmi aktivních jedinců, mladých psů nebo plemen, která jsou ochotná pokračovat v činnosti navzdory únavě. Známé jsou případy pracovních a loveckých psů, kteří se přehřáli při výcviku, přestože sami nejevili snahu přestat.
Podobně může pes usnout na rozpálené terase nebo balkoně a probudit se až ve chvíli, kdy už je přehřátý. Proto se nevyplatí spoléhat jen na jeho vlastní úsudek.
Nejohroženější nejsou vždy ti nejchlupatější
Veterináři pravidelně upozorňují na skupiny psů, které zvládají vysoké teploty hůře než ostatní.
Patří mezi ně především brachycefalická plemena, například mopsi, francouzští buldočci nebo angličtí buldoci. Kvůli zkrácené tlamě mají méně účinné ochlazování dýcháním a riziko úpalu je u nich výrazně vyšší.
Ohrožení jsou také senioři, štěňata, obézní psi nebo jedinci se srdečním či dýchacím onemocněním. U těchto psů není dobré nechávat dlouhé slunění bez dozoru ani tehdy, když se zdají být spokojení.
Má smysl psa ze slunce odhánět?
Pokud pes několik minut odpočívá na slunci, pravidelně se zvedá, pije a může kdykoliv odejít do stínu, není důvod ho neustále přemísťovat.
Jiná situace nastává během tropických dnů, kdy se povrchy rozpálí na desítky stupňů. Beton, dlažba nebo umělý trávník mohou mít přes 50 °C, což představuje riziko nejen pro přehřátí, ale i pro polštářky tlapek.
V takových podmínkách je lepší psa jemně přesunout do stínu, nabídnout mu vodu a sledovat, zda se nezačne rychle zklidňovat. Někteří psi si po několika minutách stejně znovu lehnou na slunce. Pokud nejsou známky přehřívání a mají možnost volby, nejde obvykle o problém.
Slunce ano, ale s možností úniku
Výzkumy zabývající se termoregulací psů ukazují, že psi velmi dobře reagují na změny okolního prostředí, pokud mají možnost si místo odpočinku vybírat. Přístup ke stínu, čerstvé vodě a proudícímu vzduchu je mnohem důležitější než snaha zabránit každému opalování.
Pes, který se může kdykoliv přesunout, si většinou poradí sám. Pes uvázaný na řetězu, zavřený na balkoně nebo ponechaný na zahradě bez stínu už tuto možnost nemá. Právě tehdy se z obyčejného slunění může během několika desítek minut stát život ohrožující situace.
