Přijedete domů, otočíte klíčem v zámku a z chodby už slyšíte známé dupání. Za dveřmi čeká pes, který se celý vrtí radostí. Ocas létá ze strany na stranu tak rychle, že ho skoro nejde sledovat. Právě tahle scéna v nás vytvořila představu, že vrtící ocas znamená jediné. Štěstí.
Jenže stejné vrtění můžete vidět i ve chvíli, kdy proti sobě stojí dva cizí psi a za pár sekund mezi nimi vypukne konflikt. Nebo když pes nervózně sleduje veterináře. Psí ocas totiž neukazuje radost. Ukazuje emoce.
Právě tady vzniká jeden z nejrozšířenějších mýtů o psech. Mnoho lidí si myslí, že když pes vrtí ocasem, je přátelský. Ve skutečnosti může být stejně dobře nadšený, nejistý, zvědavý, ve střehu nebo připravený bránit svůj prostor. Rozhoduje celý kontext, ne jediný pohyb.
Vrtění ocasem je jen část psí řeči
Když se někdo zeptá, proč pes vrtí ocasem, čeká jednoduchou odpověď. Jenže žádná neexistuje. Ocas funguje podobně jako lidská mimika. Prozradí, že pes něco intenzivně prožívá, ale neřekne, jestli jde o radost, očekávání, nervozitu nebo varování.
Velkou roli hraje poloha ocasu. Když ho pes nese vysoko, často působí sebevědomě nebo silně vzrušeně. Ocas v přirozené poloze většinou doprovází klidného psa. Pokud ho schová mezi zadní nohy, nejčastěji dává najevo strach nebo snahu konfliktu ustoupit.
Důležitá je také rychlost a způsob pohybu. Široké, uvolněné vrtění bývá známkou pozitivního naladění. Krátké, rychlé pohyby na ztuhlém těle naopak často doprovází napětí. Právě proto zkušený kynolog nikdy nesleduje jen ocas. Všímá si také očí, uší, postoje, napětí svalů i způsobu chůze.
Zajímavé je, že psi používají ocas i při komunikaci mezi sebou mnohem přesněji, než jsme si dlouho mysleli.
Psi čtou ocas úplně jinak než lidé
Výzkum italských vědců publikovaný v odborném časopise Current Biology ukázal, že psi reagují odlišně podle směru vrtění ocasu jiného psa. Když převažoval pohyb doprava, zůstávali klidnější. Pokud se ocas vychyloval více doleva, častěji znejistěli a projevovali známky stresu.
Souvisí to s tím, že pravá a levá mozková hemisféra zpracovávají emoce odlišným způsobem. Psi tak dokážou zachytit i jemné rozdíly, kterých si člověk většinou vůbec nevšimne.
To samozřejmě neznamená, že by měl každý majitel při procházce sledovat, na kterou stranu pes vrtí ocasem o pár centimetrů víc. Studie ale krásně ukazuje, že psí komunikace je mnohem složitější, než se na první pohled zdá.
Proto někdy vrtící ocas znamená problém
Stačí zajít do psího parku.
Jeden pes přibíhá s uvolněným tělem, otevřenou tlamou a široce vrtí ocasem. Druhý stojí téměř nehybně, má ocas vysoko, pohybuje jím jen krátce a upřeně sleduje svého protějška.
Oba vrtí ocasem.
Jenže první zve ke hře, zatímco druhý může během několika vteřin přejít do konfliktu.
Podobná situace nastává i při seznamování psů na vodítku. Majitelé často vidí jen vrtící ocasy a mají pocit, že se psi těší na kontakt. Ve skutečnosti oba prožívají silné emoce, které mohou během okamžiku přerůst ve střet.
Stejnou chybu lidé někdy dělají i vůči cizím psům. Natáhnou ruku, protože pes přece vrtí ocasem. Přitom přehlédnou ztuhlé tělo, zavřenou tlamu nebo upřený pohled. Pes přitom své rozpoložení dává najevo docela jasně. Jen ne lidským jazykem.
Každý pes komunikuje trochu jinak
Na způsobu, jakým pes používá ocas, se podílí také plemeno, stavba těla i povaha.
Labradoři nebo zlatí retrívři často vrtí doslova celým zadkem. Právě u nich veterináři poměrně často řeší takzvaný syndrom šťastného ocasu. Při prudkém vrtění totiž opakovaně narážejí špičkou ocasu do zdi nebo nábytku a vznikají bolestivá poranění, která se špatně hojí.
Naopak chrti bývají ve svých projevech mnohem úspornější. Některá severská nebo primitivní plemena zase více spoléhají na postoj těla než na výrazné pohyby ocasu.
Jinak komunikují také štěňata. Jejich pohyby bývají přehnané, trochu neobratné a s přibývajícími zkušenostmi se postupně zpřesňují.
Význam může ovlivnit i samotný tvar ocasu. Psi s přirozeně krátkým ocasem nebo s ocasem stočeným nad hřbetem využívají při komunikaci více mimiku a postavení těla.
Kdy zpozornět
Ocas neslouží jen ke komunikaci. Dokáže upozornit i na zdravotní problém.
Pokud pes přestane ocasem ze dne na den hýbat, drží ho nepřirozeně svěšený nebo při pohybu očividně trpí bolestí, vyplatí se návštěvu veterináře neodkládat. Příčinou může být poranění svalů, nervů nebo obratlů.
U aktivních psů se občas objevuje také takzvaný syndrom mrtvého ocasu. Typicky vzniká po dlouhém plavání ve studené vodě nebo po mimořádně náročné fyzické aktivitě. Ocas náhle ochabne a pes s ním téměř nepohybuje. Ve většině případů se během několika dnů upraví, přesto je vhodné poradit se s veterinářem.
Pozornost si zaslouží také každá náhlá změna chování spojená s bolestí, kulháním nebo výraznou neochotou k pohybu.
Ocas je jen jedna věta z celého rozhovoru
Psi spolu mluví neustále. Nepotřebují k tomu štěkat.
Stačí jediný pohled, drobná změna postoje nebo pohyb ocasu a druhý pes okamžitě ví, s kým má tu čest. Člověk se tuto řeč nikdy nenaučí tak dokonale jako pes. Může jí ale rozumět mnohem lépe, než si většina majitelů myslí.
Až příště uvidíte psa vrtět ocasem, zkuste se na chvíli zastavit. Podívejte se, jak drží hlavu, kam směřují jeho uši, jestli má uvolněné tělo a co se kolem něj právě děje. Možná zjistíte, že vám toho říká mnohem víc než jen to, že má radost.
