Majitelé mopsů nebo buldočků často považují funění, chrápání a sípání za běžnou součást života se svým psem. Jenže nová studie Univerzity v Cambridge ukazuje, že podobné potíže se netýkají jen těchto známých plemen. Riziko našli vědci také u čivavy, boxera nebo kavalíra king charles španěla.
Vědci vyšetřili 898 psů čtrnácti plemen a hledali známky takzvaného BOAS, tedy syndromu obstrukce dýchacích cest brachycefalických psů. Do studie zařadili affenpinschera, bostonského teriéra, boxera, kavalíra king charles španěla, čivavu, dogue de bordeaux, griffon bruxellois, japonského čina, king charles španěla, maltézského psíka, pekingského palácového psíka, pomeraniana, ši-cu a stafordšírského bulteriéra.
Jak vědci poznali problém
Každý pes nejprve absolvoval vyšetření v klidu a poté tříminutovou zátěž, při níž běžel od rychlého klusu až ke cvalu. Veterináři poslouchali dýchání a hodnotili, zda se objevuje hluboké sípání (stertor) nebo vysoký pískavý zvuk (stridor).
Psi bez jakýchkoli příznaků získali stupeň 0. Stupně 1 až 3 znamenaly různou závažnost obtíží, přičemž stupně 2 a 3 už představovaly klinicky významné onemocnění.
Výsledek překvapil. Známky poruchy dýchání se objevily téměř u všech sledovaných plemen. Pouze u maltézského psíka a pomeraniana vědci nenašli žádného psa s těžkým postižením.
Nejhůř dopadl pekingský palácový psík
Nejhorší výsledky měl pekingský palácový psík a japonský čin. Zcela normální dýchání mělo jen 10,9 procenta pekingských psíků a 17,4 procenta japonských činů. Obě plemena tak dopadla podobně jako francouzský buldoček, mops nebo anglický buldok, tedy plemena, u nichž je BOAS dobře známým problémem.
Do skupiny se středním rizikem se zařadili griffon bruxellois, bostonský teriér, king charles španěl, dogue de bordeaux a ši-cu. U všech mělo zdravé dýchání méně než 50 procent sledovaných psů.
Nižší riziko zjistili vědci u stafordšírského bulteriéra, kavalíra king charles španěla, čivavy, boxera a affenpinschera. Ani tato plemena ale nebyla bez problémů.
Rozhodují nozdry i nadváha
Autoři hledali také znaky, které s dýchacími potížemi souvisejí nejvíce. Nejvýznamnějšími faktory byly nadváha, zúžené nozdry a velmi krátký čenich vzhledem k délce lebky.
Ani tyto faktory ale nevysvětlují všechno. Společně popsaly jen asi pětinu rozdílů mezi jednotlivými psy, takže významnou roli zřejmě hrají i další anatomické nebo genetické vlivy.
Dobře je to vidět na king charles španělovi. Přestože má velmi krátký čenich, téměř 40 procent sledovaných psů dýchalo bez obtíží. U pekingského palácového psíka to bylo jen kolem 11 procent. Samotný tvar hlavy tedy o riziku nerozhoduje.
U affenpinschera, kavalíra king charles španěla a ši-cu navíc vědci zjistili výraznou souvislost mezi nadváhou a zhoršeným dýcháním. U těchto plemen může snížení hmotnosti obtíže alespoň částečně zmírnit.
Co si z toho odnést
Studie potvrdila také to, že s věkem se dýchací potíže obvykle zhoršují. Naopak pohlaví ani kastrace neměly na výsledky významný vliv.
Podle autorů by se proto vyšetření BOAS nemělo zaměřovat jen na mopsy nebo buldočky, ale i na další plemena s krátkým čenichem. Může to pomoci chovatelům při výběru chovných jedinců i budoucím majitelům při výběru štěněte.
Pokud váš pes při běžné procházce hlasitě funí, chrápe i v bdělém stavu nebo se rychle zadýchá, není důvod to přecházet s tím, že „tohle plemeno je prostě takové“. Dýchací potíže mohou být příznakem onemocnění, které stojí za vyšetření u veterináře.
