Někteří psi olizují ruce. Jiní míří rovnou na obličej. A pak jsou tací, kteří by nejraději olízli svého člověka pokaždé, když se vrátí domů, sedne si na gauč nebo si vyzuje boty po dlouhé procházce.
Většina majitelů si takové chování vysvětluje jednoduše. Pes dává najevo náklonnost. Jenže etologové i veterináři upozorňují, že důvodů může být mnohem víc.
Olizování patří k přirozené psí komunikaci. Psi jím navazují sociální kontakt, získávají informace o okolí a někdy si také říkají o pozornost. V určitých situacích může jít dokonce o projev stresu nebo nejistoty. Jinými slovy, každé olíznutí neznamená totéž.
Starý zvyk, který si psi nesou od vlků
Psí olizování má hlubší kořeny, než by se mohlo zdát. Podobné chování pozorují zoologové i u vlků. Štěňata olizují tlamu dospělých jedinců smečky. Původně tím vyvolávala vyvrhnutí potravy po návratu z lovu, současně ale šlo také o důležitý sociální rituál.
Domácí psi už potravu tímto způsobem nezískávají, část původního chování si však zachovali. Proto dnes olizují jiné psy i lidi, se kterými mají blízký vztah. Mnoho psů vítá svého člověka olíznutím ruky nebo tváře. Nejde o naučený trik. Jde o chování zakořeněné hluboko v jejich vývoji.
Lidská kůže je pro psa překvapivě zajímavá
V některých případech je vysvětlení mnohem prostší. Lidská kůže obsahuje sůl, mastné kyseliny a řadu pachových stop. To, co člověk téměř nevnímá, představuje pro psí nos i jazyk bohatý zdroj informací.
Není proto náhoda, že mnoho psů nejčastěji olizuje ruce po jídle nebo nohy po sportu. Z pohledu psa nejde o nic zvláštního. Jednoduše zkoumá svět způsobem, který je mu vlastní. Právě proto některé psy fascinují také chodidla, ponožky nebo propocené oblečení.
Pozornost je silná odměna
Psi jsou mistři v pozorování lidského chování. Velmi rychle zjistí, co funguje a co ne. Pokud pes člověka olízne a následuje pohlazení, úsměv nebo několik slov, dostává odměnu. A odměňované chování se opakuje.
To je jeden z důvodů, proč někteří psi olizují více než jiní. Nejde ani tak o plemeno jako o zkušenost. Pes jednoduše ví, že tím dokáže vyvolat reakci. Mnoho majitelů si přitom ani neuvědomuje, že svého psa za olizování dlouhodobě odměňuje.
Ne vždy jde o projev pohody
Přesto existují situace, kdy olizování představuje něco jiného než přátelský kontakt.
Psi používají jazyk také jako uklidňující signál. Když se dostanou do nejisté situace, mohou začít olizovat sebe, jiné psy nebo svého člověka. Pomáhá jim to zvládat napětí podobně, jako si lidé koušou nehty nebo pohrávají s propiskou.
Pokud pes začne olizovat výrazně více než dřív, vyplatí se sledovat okolnosti. Často se podobné chování objevuje po stěhování, při dlouhodobé samotě nebo po změně denního režimu. V takových případech není problém samotné olizování. To bývá pouze důsledkem něčeho jiného.
Kdy zbystřit
Občasné olizování člověka patří k normálnímu psímu chování. Pozornost si zaslouží hlavně náhlá změna. Pokud pes začne olizovat člověka, sebe nebo předměty výrazně více než dřív, může jít o projev stresu, bolesti nebo zdravotního problému.
Veterináři se s podobnými případy setkávají například u některých alergií, zažívacích obtíží nebo úzkostných stavů. Samotné olizování proto vždy stojí za to posuzovat v širším kontextu.
Jazykem místo slov
Lidé mluví. Psi olizují, očichávají, sledují řeč těla a pracují s pachy. Právě tak komunikují se světem kolem sebe.
Když vás pes občas olízne po návratu domů nebo během společného odpočinku, většinou tím neříká nic složitého. Dává najevo blízkost, zájem nebo jednoduše využívá způsob komunikace, který si jeho předci osvojili dávno předtím, než se pes stal nejbližším společníkem člověka.
A možná právě proto je dobré nevnímat každé olíznutí jako psí polibek. Často jde o něco mnohem zajímavějšího.
