Vlčí dráp je malý prst na vnitřní straně psí nohy, který se při chůzi nedotýká země. Většina psů ho má na předních končetinách, u některých se objevuje i na zadních. Na první pohled působí nenápadně, ale právě on často stojí za bolestivými zraněními, která majitele překvapí.
| Co je dobré vědět |
|---|
| • Vlčí dráp se nedotýká země, proto se neobrušuje a snadno přerůstá. • Největší riziko představuje zatržení při pohybu v terénu nebo při hře. • Pravidelná kontrola a stříhání výrazně snižují riziko bolestivého poranění. |
Malý detail na tlapce, který si většinou všimnete až pozdě
Na první pohled ho snadno přehlédnete. Pes stojí, chodí, běhá a nic nenasvědčuje tomu, že by měl na noze „něco navíc“. Když se ale podíváte blíž na vnitřní stranu tlapky, o něco výš než ostatní prsty, najdete malý dráp, který se nedotýká země.
Právě to je důvod, proč se o něj musí starat člověk. Zatímco ostatní drápy se přirozeně obrušují při chůzi po asfaltu nebo tvrdším povrchu, vlčí dráp zůstává bez „údržby“. Roste dál, často se začne stáčet a může se i zarývat zpět do kůže. Mnoho majitelů si ho začne všímat až ve chvíli, kdy je už problém na světě. Pes si najednou líže tlapku, kulhá nebo začne krvácet po návratu z procházky.
Když se z nevinného drápku stane bolestivý problém
Vlčí dráp má jednu nepříjemnou vlastnost. Snadno se zachytí. Stačí běh ve vysoké trávě, proběhnutí křovím nebo nešťastný pohyb při hře a dráp se ohne, natrhne nebo úplně utrhne. Takové poranění bývá pro psa velmi bolestivé a často hodně krvácí. Majitelé bývají překvapení, kolik krve z tak malého místa může téct. Pes si navíc poranění často dál olizuje, což situaci zhoršuje.
Rizikovější jsou hlavně vlčí drápy na zadních nohách, pokud jsou jen volně přichycené. Nemají pevnou oporu a při zachycení se snadněji poškodí. U aktivních psů, kteří běhají v terénu nebo sportují, se s tím veterináři setkávají poměrně často.
Proč ho pes vlastně má, když ho skoro nepoužívá
Vlčí dráp není chyba ani „navíc“. Je to pozůstatek vývoje psů. U jejich předků měl větší význam než dnes. Na předních končetinách může mít stále svou roli. Někteří psi ho využívají při manipulaci s předměty nebo při rychlých změnách směru v terénu. Pomáhá stabilizovat pohyb, i když si toho běžný majitel nevšimne.
Na zadních nohách už je jeho funkce spíš diskutabilní. U některých plemen se vůbec nevyskytuje, u jiných se standardně odstraňuje už u štěňat. Nejde ale o univerzální pravidlo a vždy záleží na konkrétním psovi a jeho životním stylu.
Péče, která zabere pár minut, ale ušetří hodně starostí
Základní pravidlo je jednoduché. Vlčí dráp potřebuje pravidelnou kontrolu a zkracování. Nečekejte, až se objeví problém. Ideální je zkontrolovat ho pokaždé, když řešíte ostatní drápy. U některých psů roste pomaleji, u jiných překvapivě rychle. Pokud ho necháte bez péče, může se zatočit a začít tlačit do kůže, což je pro psa nepříjemné a někdy i bolestivé.
Při stříhání platí stejné pravidlo jako u ostatních drápů. Nestříhejte příliš hluboko, abyste nezasáhli živou tkáň. Pokud si nejste jistí, nechte si to jednou ukázat odborníkem. Je to drobnost, která vám dodá jistotu.
Když už dojde k poranění, nečekejte, že se to „zahojí samo“. Menší poranění stačí vyčistit a sledovat, ale pokud dráp visí, krvácí nebo pes výrazně kulhá, je na místě návštěva veterináře.
V běžném životě o něm skoro nevíte, ale neměli byste na něj zapomínat
Vlčí dráp je přesně ten typ detailu, který dlouho neřešíte. A pak vás překvapí ve chvíli, kdy se něco pokazí. Přitom stačí málo. Občas se podívat, zkontrolovat délku a včas zkrátit. Zabere to pár minut, ale výrazně sníží riziko nepříjemného zranění.
Platí to dvojnásob u psů, kteří tráví hodně času venku, běhají v přírodě nebo sportují. Právě u nich je šance na zachycení a poranění nejvyšší.
