Stačí půlhodina v podzimním dešti a z bílého psa je béžový, z béžového hnědý a u černého raději příliš nezkoumáme, co všechno si přinesl na břiše. Vana se nabízí jako nejrychlejší řešení. Jenže opláchnout psa od bláta a vykoupat ho šamponem jsou dvě různé věci.
Po obyčejné procházce v dešti šampon většinou vůbec není potřeba. Bláto z tlapek, břicha nebo hrudi smyje vlažná voda, někdy si vystačíme jen s ručníkem. Koupel má smysl až ve chvíli, kdy samotná voda nestačí.
A nemusíme se přitom řídit ani oblíbenou poučkou, že pes se smí koupat jen několikrát do roka. Tak jednoduché to není.
Psí kůže nemá jedno „správné“ pH
Jeden z nejčastějších argumentů proti lidským šamponům zní, že člověk a pes mají jiné pH kůže. V zásadě je to pravda. Horší už je, když se k tomu přidá jedno přesné číslo, které má údajně platit pro všechny psy.
Veterinární dermatologové z Gentské univerzity změřili pH kůže 77 zdravým psům. U zvířat starších než 12 týdnů naměřili hodnoty od 4,40 do 8,18. Lišily se nejen mezi jednotlivými psy, ale také podle místa na těle. Jinou hodnotu měla například kůže v tříslech, jinou na uších.
Rozdíly souvisejí také s věkem a podle některých výzkumů i s plemenem. Psí kůže zkrátka není povrch s jedním univerzálním pH, podle kterého stačí namíchat šampon. Mimochodem, velké rozdíly najdeme i mezi samotnými psími šampony. Studie dvaceti běžně prodávaných přípravků naměřila pH od 5,6 do 8,4. Nápis „pro psy“ tedy ještě neznamená, že všechny lahvičky obsahují totéž.
Lidský šampon přesto nechme lidem. Vznikl pro jinou pokožku a při pravidelném používání může psí kůži zbytečně dráždit.
Bláto není mastnota
Co vlastně udělá s psí kůží samotné mytí, zkoumali američtí vědci na 43 psech. Na srst nanesli fluorescenční látku, která simulovala znečištění, a porovnávali několik způsobů jejího odstranění. Vedle samotné vody použili chlorhexidinový přípravek, povidon-jod a prostředek na mytí nádobí.
Čisticí přípravky si s mastným znečištěním poradily lépe než voda. Současně ale všechny významně změnily pH kůže. Jednorázové umytí v experimentu naopak významně nezměnilo transepidermální ztrátu vody, jeden z ukazatelů stavu kožní bariéry.
Pro majitele psa je na celém experimentu zajímavá hlavně jedna docela obyčejná věc. Ne každá špína potřebuje saponát. Hlína na tlapkách a břiše se ve většině případů rozpustí ve vodě. Když se pes vyválí v něčem mastném, ve výkalech nebo ve zbytcích uhynulého zvířete, situace je pochopitelně jiná. Tam už má psí šampon co dělat.
Jar a podobné prostředky nechme u dřezu. To, že v jednom experimentu posloužily vědcům, z nich nedělá psí kosmetiku.
Jak často tedy pes patří do vany?
Tady možná překvapí, že přesné číslo neexistuje. Veterinární doporučení pracují spíš se stavem srsti, kůže a způsobem života psa než s kalendářem.
VCA Animal Hospitals doporučuje zdravého psa koupat tehdy, když je srst skutečně špinavá nebo začne nepříjemně páchnout. U některých plemen, která málo línají, uvádí jako orientační interval šest až osm týdnů. U jiného psa může být koupel potřeba podstatně méně často.
Stačí si vedle sebe představit městského chrta a retrívra, který považuje každý rybník za osobní pozvánku ke koupání. Stejný harmonogram pro ně nedává příliš smysl.
Po podzimní procházce je proto užitečnější podívat se na psa než do kalendáře. Tlapky a břicho od řídkého bláta stačí opláchnout. Mokrou, ale jinak čistou srst pořádně vysušit. Pokud v ní zaschla obyčejná hlína, u některých typů srsti ji lze po uschnutí jednoduše vykartáčovat.
Šampon přichází na řadu ve chvíli, kdy má opravdu co odstranit.
Dlouhá srst? Nejdřív kartáč, potom voda
Majitel dlouhosrstého psa by měl cestou do koupelny udělat ještě jednu zastávku. U kartáče.
VCA upozorňuje, že zacuchaná místa je lepší odstranit před koupáním. Voda už existující chuchvalce utáhne a následné rozčesávání bývá mnohem obtížnější. Zvlášť pokud si pes kromě bláta přinesl domů také listí, bodláky, větvičky nebo jiné podzimní suvenýry.
U obyčejného zaschlého bláta navíc může být kartáč praktičtější než sprcha. Necháme hlínu uschnout a ze srsti ji vykartáčujeme. Funguje to samozřejmě jen tam, kde nejde o dráždivou nebo nebezpečnou látku.
Nejvíc pozornosti si zaslouží tlapky
Po deštivé procházce člověka nejvíc zaujme špinavé břicho. Zkontrolovat se ale vyplatí hlavně prostor mezi prsty a polštářky.
Právě tam zůstávají kamínky, písek, kousky rostlin a mokré chuchvalce srsti. Na podzim se přidává bláto, v zimě posypová sůl a rozmrazovací prostředky. Opláchnout špinavé tlapky proto smysl má. Stejně důležité je ale potom je pořádně vysušit, včetně prostoru mezi prsty.
Pokud si pes začne tlapku nápadně olizovat nebo okusovat, případně kůže mezi prsty zčervená, oteče či zapáchá, další sprcha problém nejspíš nevyřeší. Za potížemi může stát podráždění, zapíchnutá osina či jiné cizí těleso, alergie, bakterie nebo kvasinky.
Zvlášť u dlouhosrstých psů se vyplatí na tlapky opravdu podívat, ne je jen automaticky přejet ručníkem.
A proč mokrý pes tak strašně smrdí?
Ten pach zná asi každý, kdo někdy vezl mokrého psa autem. Přitom nemusí znamenat, že je pes špinavý.
Na kůži a srsti běžně žijí mikroorganismy a vznikají tam různé těkavé organické látky. Když srst namočíme, voda pomůže část těchto látek uvolnit do vzduchu. Výsledkem je typická vůně mokrého psa, kterou výrobci osvěžovačů vzduchu zatím kupodivu nezařadili mezi své bestsellery.
Po vyschnutí by měl pach výrazně zeslábnout. Pokud pes výrazně zapáchá i suchý a přidá se svědění, zarudnutí, mastná srst nebo lupy, není řešením častější dávka voňavého šamponu. Zápach může doprovázet kožní problém.
Nemocný pes může do vany častěji než zdravý
Tady se definitivně rozpadá stará poučka, že časté koupání psům škodí. Veterinární dermatologie používá koupele také jako léčbu. U některých alergických, bakteriálních nebo kvasinkových onemocnění může veterinář předepsat medikovaný šampon a koupání třeba jednou týdně. Někdy i častěji, podle konkrétního problému a přípravku.
Taková koupel navíc není rychlá akce ve stylu namydlit, opláchnout a ven. Léčivý přípravek obvykle potřebuje určitý čas na kontakt s kůží. Frekvenci, délku působení i konkrétní šampon proto určuje veterinář.
Otázka „jak často se smí koupat pes“ tak vlastně nemá jednu správnou odpověď. Zdravý pes může celý deštivý týden vystačit s vodou, ručníkem a kartáčem, zatímco pes s kožním onemocněním dostane koupel jako součást léčby.
A pak je tu třetí kategorie. Pes, který se právě nadšeně vyválel v něčem, co už několik dní leží u cesty. Tam už žádnou studii potřebovat nebudete.
