Ráno venčení, miska, pohlazení a odchod do práce. Návrat někdy kolem páté. Pro člověka běžný pracovní den, pro psa osm nebo devět hodin doma bez možnosti vyjít ven a většinou také bez kontaktu s člověkem. Zvládne to?
Mnoho dospělých psů ano. Jenže právě slovo „zvládne“ je trochu zrádné. Pes může osm hodin neudělat loužičku, nerozkousat pohovku a sousedé si nemusí stěžovat na štěkání. To ještě neznamená, že takový režim je pro něj ideální.
Britské organizace RSPCA, Dogs Trust a veterinární charita PDSA se v doporučeních shodují na poměrně střízlivém čísle: dospělý pes by neměl pravidelně zůstávat sám déle než přibližně čtyři hodiny v kuse. Není to magická hranice ani odpočet do katastrofy. Je to praktické doporučení, které počítá nejen s močovým měchýřem, ale také s pohybem, kontaktem s lidmi a psychickou pohodou psa.
A právě tady se odpověď na jednoduchou otázku začíná komplikovat.
Vydržet neznamená být v pohodě
Majitelé často posuzují samotu podle toho, co najdou po návratu. Byt stojí, boty jsou celé, nikde loužička. Pes tedy evidentně celý den spokojeně spal. Možná. Ale nemusí to tak být.
Psi tráví odpočinkem velkou část dne a zdravý dospělý pes, který se samotu naučil zvládat, skutečně může několik hodin převážně prospat. Studie sledující psy bez problémového chování při odloučení ukázala, že během samoty byli většinou neaktivní, odpočívali a téměř nevokalizovali. Výzkumníci u nich během sledované doby nezaznamenali ani významné změny hladiny kortizolu.
Má to však důležitý háček. Šlo o psy, kteří se samotou problém neměli. U psa se separační úzkostí může být situace úplně opačná.
Takový pes nemusí trpět až šestou hodinu po vašem odchodu. Stres může přijít během několika minut. Přechází po bytě, zrychleně dýchá, slintá, kňučí, vyje, škrábe dveře nebo se snaží dostat ven. Někteří psi ničí věci, jiní se doma vyprázdní, přestože běžně čistotnost bez problémů zvládají.
Proto nedává velký smysl hledat univerzální tabulku, podle níž malý pes zvládne tři hodiny, labrador pět a chrt sedm. O toleranci samoty rozhoduje věk, zdravotní stav, předchozí zkušenosti, denní režim a především to, zda se pes vůbec naučil zůstávat v klidu bez člověka.
Štěně má úplně jiný jízdní řád
Čtyřhodinové doporučení se týká především dospělých psů. U malého štěněte je podobná představa mimo realitu.
Štěně potřebuje častěji ven, má menší kapacitu močového měchýře a zároveň se teprve učí, že zavřené dveře neznamenají konec světa. Samotu proto nezačínáme několikahodinovým odchodem do kanceláře, ale minutami. Člověk odejde do jiné místnosti, zavře za sebou dveře, vrátí se. Později vyjde z bytu. Dobu nepřítomnosti prodlužuje postupně podle toho, jak pes reaguje.
Právě postupné zvykání doporučují i behavioristé. Smyslem není zjistit, jak dlouho štěně vydrží protestovat, než to vzdá. Potřebujeme, aby zjistilo, že samota je běžná a bezpečná součást dne.
Podobně opatrně je dobré postupovat u psa čerstvě adoptovaného z útulku. To, že mu je pět let, automaticky neznamená, že může druhý den po příchodu do nového domova absolvovat osmihodinovou směnu o samotě.
Osm hodin v práci je problém, který má řešení
Tady se teorie střetává s běžným životem. Málokdo pracuje čtyři hodiny denně a možnost home office také není samozřejmost. Pokud pes zvládá samotu dobře, nemusí osmihodinová pracovní doba znamenat, že si psa nemůžete pořídit. Znamená ale, že je potřeba den rozdělit.
Nejjednodušší řešení bývá člověk, který přijde během dne. Partner, dospívající dítě, soused, příbuzný nebo placený venčitel. Nemusí se psem absolvovat dvouhodinovou túru. Už krátká procházka, možnost vyvenčit se, očichat okolí a chvíli komunikovat s člověkem rozbije dlouhý blok samoty na dvě podstatně snesitelnější části.
Psí školka může fungovat také, ale není automaticky vhodná pro každého psa. Společenský pes, který si užívá kontakt s ostatními, z ní může být nadšený. Starší samotář nebo pes, kterého skupina cizích psů stresuje, může dát přednost klidné návštěvě známého člověka.
A druhý pes? Ten někdy pomůže proti nudě, ale není lékem na separační úzkost. Pes, který panikaří kvůli odchodu svého člověka, může panikařit úplně stejně i vedle psího kamaráda.
Kamera řekne víc než soused
Jedna z nejužitečnějších věcí při posuzování samoty stojí pár stokorun nebo už možná leží doma v šuplíku. Kamera.
Natočte psa zejména během první půlhodiny až hodiny po odchodu. Právě tehdy se často projeví problémy spojené s odloučením. Pes, který si po vašem odchodu obejde byt, napije se, lehne si a usne, poskytuje úplně jiný obraz než pes, který čtyřicet minut chodí mezi dveřmi a oknem.
Sledujte také zrychlené dýchání bez zjevné příčiny, opakované olizování pysků, kňučení, vytí, štěkání, slinění, škrábání dveří nebo neschopnost si lehnout a odpočívat.
Kamera zároveň dokáže odhalit opačný omyl. Některý pes po odchodu majitele bez problémů usne a začne být neklidný až po několika hodinách. Nemusí jít o separační úzkost. Může jednoduše potřebovat ven, začít se nudit nebo reagovat na ruch za dveřmi.
Zajímavá data přineslo období pandemie. Studie více než 1 800 britských psů sledovala změny jejich chování v době, kdy lidé nejprve trávili doma podstatně více času a později se začali vracet k běžnějšímu režimu. U části psů se nově objevilo problémové chování spojené s odloučením a větší riziko měli psi, u nichž se během lockdownu čas strávený o samotě výrazně snížil. Pro psa tedy není podstatná jen absolutní délka samoty. Roli hraje i náhlá změna režimu.
Před odchodem psa zaměstnat, ale ne zničit
Častá rada zní: před prací psa pořádně unavte. Má logiku, jen se někdy bere příliš doslova.
Ranní procházka před několika hodinami doma smysl má. Pes se vyvenčí, projde, něco očichá a dostane příležitost věnovat se normálním psím činnostem. Nemusí však absolvovat vyčerpávající běh jen proto, aby po vašem odchodu odpadl.
Čichání bývá pro klidné ranní zaměstnání psa užitečnější než bezhlavé házení míčku. Některému psovi pomůže bezpečná žvýkací hračka nebo krmivo v plnicí hračce. U psa se skutečnou separační úzkostí však ani nejdražší hlavolam nevyřeší příčinu problému. Silně vystresovaný pes si pamlsku často ani nevšimne.
Velké loučení také není potřeba. Odchod z domu má být normální součást dne, nikoli rodinná scéna na nádraží před cestou na frontu.
Když pes ničí byt, nemusí se mstít
Rozkousané dveře, loužička nebo odpadkový koš roznesený po kuchyni mají pro člověka jednu nepříjemnou vlastnost: čekají na něj přesně ve chvíli, kdy přijde unavený z práce.
Trest po návratu ale nedává smysl. Pes si ho nespojí s událostí, která se stala před několika hodinami, způsobem, jaký si člověk představuje. Pokud škodu způsobil ve stresu, další nepříjemná zkušenost spojená s návratem majitele může situaci ještě zhoršit.
Mnohem užitečnější je zjistit, kdy a za jakých okolností problém vzniká. Opět pomůže kamera. Destrukce soustředěná kolem dveří a oken krátce po odchodu majitele vypadá jinak než pes, který po pěti hodinách klidu začne prozkoumávat kuchyňskou linku.
Pokud pes při samotě opakovaně panikaří, vyje, pokouší se dostat ven nebo si při tom ubližuje, nejde o problém, který vyřeší další hračka. Na místě je veterinář a kvalifikovaný odborník na chování psů. Někdy je potřeba vrátit nácvik samoty téměř na začátek.
A co pes, který osm hodin opravdu prospí?
Ten existuje. Stejně jako pes, který se po ranní procházce stočí na gauči a po čtyřech hodinách stále vypadá, že ho návratem majitel obtěžuje.
Dospělý zdravý pes zvyklý na samotu může výjimečně zůstat doma déle než doporučované čtyři hodiny, aniž by mu to způsobilo zjevný problém. Z takové zkušenosti ale není dobré vyrábět každodenní režim. Rozdíl mezi „můj pes to zvládne“ a „takto žije pět dní v týdnu“ je podstatný.
U seniorů se navíc pravidla mohou znovu změnit. Starší pes může více spát a působit jako ideální kandidát na dlouhé domácí lenošení, současně ale může kvůli věku, lékům nebo onemocnění potřebovat častější venčení. Změny kognitivních funkcí mohou přinést také nový neklid nebo horší snášení samoty, přestože s ní pes celý život neměl potíže.
Odpověď na otázku, jak dlouho vydrží pes doma sám, proto není osm, šest ani přesně čtyři hodiny. Čtyři hodiny představují rozumný orientační strop pro pravidelnou samotu zdravého dospělého psa, který ji dobře snáší. Štěně potřebuje kratší intervaly a pes se separačním problémem může mít potíže už po několika minutách.
Nejpřesnější odpověď nakonec neleží v tabulce. Často ji najdete na záznamu z kamery: pes se po vašem odchodu napije, stočí do klubíčka a usne. Nebo stojí u dveří a čeká. A to jsou dvě velmi odlišné samoty.
