Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno trochu jinak než v encyklopedii, přišel samojed. Bílý, huňatý a s výrazem, který vypadá, jako by právě vyhrál spor, o němž jste ani nevěděli, že ho vedete. Za pověstným „samojedím úsměvem“ se skrývá společenský, aktivní a poměrně samostatný severský pes. Takže jsme se ho zeptali na všechno podstatné, od života v bytě přes výcvik až po množství chlupů, které dokáže vyprodukovat jeden jediný pes.
Základní charakteristika samojeda
| Výška | přibližně 50 až 60 cm |
| Hmotnost | přibližně 16 až 30 kg |
| Délka života | přibližně 12 až 14 let |
| Povaha | přátelský, společenský, aktivní, inteligentní, samostatný |
| Náročnost péče | vysoká |
| Náročnost pohybu | vysoká |
| Hlučnost | vysoká |
| Vhodnost do bytu | podmíněně |
| Vztah k dětem | ano |
Původ a povaha samojeda
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jsem samojed, severské plemeno pocházející z oblastí severního Ruska a Sibiře. Jméno jsem dostal podle samojedských národů, s nimiž moji předkové žili a pracovali. Pomáhali při lovu, hlídání a pasení sobů, tahali saně a žili velmi blízko lidí. Někdy s nimi dokonce spali v obydlích a pomáhali je zahřívat.
Do západní Evropy se samojedi dostávali na konci 19. století a první standard plemene vznikl v Anglii v roce 1909. Dnes mě FCI řadí mezi severské tažné psy. Ano, ta bílá kožešina původně nevznikla proto, abych dobře vypadal na Instagramu.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem veselý, společenský severský pracant, který miluje lidi, pohyb a vlastní názor. Pokud hledáte psa, který bude celý den nenápadně ležet v koutě a čekat, zda si na něj večer vzpomenete, pokračujte v hledání.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
Moji předkové plnili několik úkolů. Tahali saně, pomáhali při lovu a v některých oblastech také při pasení sobů. Zároveň žili v těsném kontaktu s lidmi, což je důležité pro pochopení mé dnešní povahy.
Nejsem tedy jen tažný pes. Po generace jsem fungoval jako univerzální pomocník a společník v drsném severském prostředí. Potřebu pracovat a být součástí rodiny jsem si ponechal. Jen sobů je dnes poněkud méně.
Co je na tobě nejvíc typické?
Vzhledově určitě hustá bílá srst, tmavé oči, vztyčené uši a charakteristický výraz známý jako „samojedí úsměv“. Ten vzniká kombinací tvaru očí a lehce zvednutých koutků tlamy.
Povahově bych zdůraznil společenskost. Samojed obvykle vyhledává kontakt s lidmi a rád se účastní rodinného života. Přidejte energii, inteligenci, určitou dávku samostatnosti a dostanete psa, který působí mile, ale rozhodně není plyšovou dekorací.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Že když se pořád usmívám, musím být dokonale bezproblémový rodinný pes.
Přátelský většinou jsem. Bezproblémový automaticky ne. Potřebuji pohyb, společnost, zaměstnání a výchovu. Navíc umím být hlasitý, mám vlastní hlavu a při nedostatku aktivity dokážu najít program bez pomoci člověka. Obvykle jde o program, který člověk neobjednal.
Samojed v rodině, s dětmi a dalšími zvířaty
Jak reaguješ na cizí lidi?
Většina samojedů bývá k lidem otevřená a přátelská. Můžu vás na příchod návštěvy hlasitě upozornit, ale typického ostrého hlídače ze mě nedělejte.
Dobrá socializace samozřejmě rozhoduje. Pes, který od mládí poznává různé lidi, prostředí a situace, má lepší předpoklady reagovat sebejistě a přiměřeně. Moje představa ochrany domu ale často začíná štěkotem a končí seznámením s návštěvou.
Jak vycházíš s dětmi?
Obvykle velmi dobře, zejména pokud mě rodina správně socializuje a děti vědí, jak se psem zacházet. Jsem hravý, společenský a rád patřím do dění.
Pořád však vážím několik desítek kilogramů a dokážu se pořádně rozběhnout. Malé dítě můžu při divočejší hře nechtěně porazit. Stejně jako u každého psa proto patří kontakt s malými dětmi pod dohled dospělého.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
S jinými psy zpravidla vycházím slušně, zvlášť když mám dobrou socializaci od štěněte. Jsem společenské plemeno a kontakt s dalšími psy mi není cizí.
U menších zvířat už záleží na konkrétním jedinci a zkušenostech. V mé historii najdete také lov, takže lovecký instinkt úplně nezmizel. Kočka, se kterou vyrůstám, může být člen rodiny. Cizí rychle prchající zvíře venku však může vyvolat poněkud jinou debatu.
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Venku mám energie dost. Samojed potřebuje pravidelný pohyb a zároveň zaměstnat hlavu. Dospělý, dobře vychovaný pes ale nemusí doma nepřetržitě kroužit kolem stolu.
Umím odpočívat, pokud jsem předtím dostal možnost něco dělat. To poslední je podstatná část věty. Samojed po dobré procházce je příjemný společník. Samojed, který třetí den dostal jen deset minut kolem domu, může zahájit vlastní kulturní program.
Umíš být tvrdohlavý?
Říkejme tomu samostatné rozhodování.
Jsem inteligentní a učím se rychle, ale nemám povahu psa, který automaticky považuje každý lidský pokyn za geniální nápad. Severská plemena se musela umět rozhodovat také sama a něco z této nezávislosti ve mně zůstalo.
Výcvik proto potřebuje důslednost, motivaci a smysl. Nekonečné mechanické opakování stejného cviku mě pravděpodobně přestane bavit dřív než vás.
Samojed v bytě a jeho potřeba pohybu
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
V bytě žít můžu, pokud mám dostatek pohybu, kontaktu s lidmi a zaměstnání. Samotná zahrada ostatně nic neřeší. Pes ponechaný celý den na zahradě bez programu nemá automaticky kvalitnější život než pes v bytě, který chodí na dlouhé procházky a výlety.
V bytovém domě je potřeba počítat hlavně s mou hlasitostí a množstvím srsti. Sousedé možná ocení můj vzhled. Moje hlasové projevy v šest ráno už záleží na jejich povaze.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
U zdravého dospělého samojeda počítejte s výraznou každodenní aktivitou. Nestačí rychlé venčení před domem. Potřebuji delší procházky, výlety, hry, výcvik nebo některou formu psího sportu.
Konkrétní množství pohybu závisí na věku, kondici a zdravotním stavu psa. Dobrou představu však dává zhruba hodina až dvě aktivního programu denně, u sportovně vedených jedinců klidně více. Vedle kilometrů potřebuje samojed také práci hlavou.
Co se stane, když se nudíš?
Najdu si práci.
Může přijít štěkání, vytí, hrabání, ničení věcí nebo jiné chování, kterým si pes vybíjí přebytečnou energii a frustraci. Není to samojedí spiknutí proti nábytku. Často jde o důsledek dlouhodobě nenaplněných potřeb.
Nejlepší prevence je překvapivě jednoduchá: pohyb, výcvik, hry, čichání a společný čas.
Jak zvládáš samotu?
Spíš hůř než některá nezávislejší plemena. Po generace jsem žil velmi blízko lidí a silná sociální potřeba mi zůstala.
Samotu se samozřejmě můžu naučit zvládat, pokud mě na ni člověk připravuje postupně už od mládí. Každodenních osm nebo deset hodin o samotě ale není ideální režim pro samojeda. U některých jedinců se při špatně zvládnuté samotě objeví hlasové projevy, ničení nebo separační problémy.
Pro koho se samojed hodí
Pro koho jsi ideální parťák?
Nejlépe si budu rozumět s aktivním člověkem nebo rodinou, která chce psa skutečně zapojit do svého života. Potěší mě výlety, turistika, trénink, společné aktivity a samozřejmě pravidelný kontakt s lidmi.
Majitel by měl mít také smysl pro humor, trpělivost při výcviku a smířený vztah k vysavači. Perfektně čistá domácnost a samojed mohou existovat současně. Jen je to časově náročný koníček.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Špatná volba budu pro člověka, který chce nenáročného psa na krátké venčení, tráví většinu dne mimo domov nebo nesnáší chlupy a psí hlasové projevy.
Problematická může být i představa: „Máme zahradu, takže se zabaví sám.“ Nezabavím. Přesněji řečeno, zabavím, ale výsledek se vám nemusí líbit.
Výcvik a výchova samojeda
Jak náročný jsi na výcvik?
Středně až více náročný. Inteligence mi nechybí, ochota slepě poslouchat už není mou hlavní životní ambicí.
Při dobré motivaci se dokážu naučit spoustu věcí a samojedi mohou úspěšně pracovat v různých psích sportech. Majitel však musí být konzistentní a počítat s tím, že severský pes občas prověří, zda pravidlo opravdu stále platí.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Pozitivní motivace, jasná pravidla, krátké zajímavé tréninky a odměny, které mají skutečnou hodnotu. Pomáhá také střídat úkoly a zapojit pohyb.
Tvrdé zacházení nebo neustálé tresty mohou poškodit důvěru a obvykle nejsou dobrou cestou k dlouhodobé spolupráci. Potřebuji vědět, co ode mě chcete, a zároveň mít důvod to udělat. Ano, pracovní smlouvu zatím nevyžaduji.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
Často si mě pořídí hlavně kvůli vzhledu a podcení energii, hlasitost, péči o srst nebo potřebu společnosti. Další chyba přichází při výcviku, když majitel očekává poslušnost typickou pro některá pracovní plemena.
Problémem bývá také nedostatečně nacvičené přivolání. Lovecký instinkt a samostatnost znamenají, že volný pohyb vyžaduje opravdu dobře zvládnutý trénink a rozumné vyhodnocení prostředí.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Čas, důslednost, pohyb a společný život. Potřebuji pravidla, ale zároveň nechci fungovat jen jako chlupatý inventář zahrady.
Velkou roli hraje socializace a výcvik od štěněte. Když člověk nastaví hranice srozumitelně a nabídne mi dost aktivit, můžu být velmi příjemný rodinný pes. Pokud všechno nechá na mně, rád se ujmu vedení projektu.
Srst, zdraví a každodenní péče o samojeda
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
Moje dvojitá srst je hustá, bohatá a přizpůsobená chladu. Tvoří ji měkká hustá podsada a delší krycí chlupy. Vyžaduje pravidelné důkladné pročesávání, během línání podstatně častější.
Samojed obvykle výrazně líná jednou až dvakrát ročně a množství uvolněné podsady může začátečníka překvapit. Srst se běžně nestříhá nakrátko, protože její vrstvy pomáhají psa chránit před počasím. K tomu přidejte běžnou kontrolu drápů, zubů a uší.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
Samojed patří mezi plemena, u kterých má smysl důsledně sledovat dědičné zdravotní problémy. Mezi známá rizika patří dysplazie kyčelních kloubů, některá oční onemocnění včetně progresivní retinální atrofie a dědičné retinální dysplazie, ale také některá srdeční onemocnění.
Při výběru štěněte proto nestačí fotografie roztomilých bílých kuliček. Seriózní chovatel doloží zdravotní vyšetření rodičů odpovídající doporučením pro plemeno. Důležitá jsou zejména vyšetření kyčlí, očí a srdce a příslušné genetické testy.
Jak vypadá ideální den s tebou?
Ráno pořádná procházka, během dne kontakt s rodinou a něco, u čeho musím přemýšlet. Odpoledne můžeme vyrazit na delší výlet, trénink nebo sport. Večer si klidně lehnu poblíž svých lidí.
Nemusím každý den tahat saně přes Sibiř. Potřebuji ale pocit, že jsem součástí dění a že můj život není omezený na misku, zahradu a pohled přes plot.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Množství chlupů. Pak zjistí, že existuje ještě větší množství chlupů.
Druhé překvapení bývá hlasitost. Samojedi mohou štěkat, výt a používat celou škálu dalších zvuků. Třetím překvapením je samostatnost. Vypadám jako plyšák, ale uvnitř pořád sedí severský pracovní pes.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Nekupujte si mě jen proto, že jsem krásný.
Zjistěte si předem, kolik potřebuju pohybu, jak zvládám samotu, co obnáší péče o srst a jak funguje moje povaha. Jestli vám tenhle balíček vyhovuje, dostanete společenského, veselého a aktivního psa. Pokud chcete hlavně bílou dekoraci k pohovce, existují velmi povedené plyšové alternativy.
Co je pro samojeda opravdu typické
Opravdu ti nevadí silný mráz?
Chlad zvládám výborně. Moje hustá dvojitá srst vznikla v prostředí, kde se s nízkými teplotami počítalo jako s běžnou součástí života. Déšť a bláto už vypadají na bílé srsti méně romanticky, ale funkčně si poradím i s nepříznivým počasím.
Mnohem větší pozornost potřebuju během horkého léta. Vysoké teploty snáším hůř než chlad, takže aktivitu je lepší přesunout na ráno a večer, zajistit mi stín, vodu a nepřehánět fyzickou zátěž. Běh v poledním vedru není důkaz sportovního ducha. Je to špatný plán.
Baví tě pořád tahat?
Tah mám v genech a řadu samojedů skutečně baví sporty, při nichž mohou tuto schopnost využít. Hodit se může canicross, turistika se psem, bikejöring, skijöring nebo rekreační práce v zápřahu, samozřejmě podle věku, zdraví a kondice konkrétního psa.
To však neznamená, že musím celý život tahat saně. Potřebu pohybu lze naplnit různými způsoby. Jen počítejte s tím, že pokud mě nenaučíte chodit na vodítku, můžu si disciplínu „tahání člověka“ zavést sám.
Je tvoje bílá srst vždycky opravdu bílá?
Ne nutně. Standard FCI připouští čistě bílou, krémovou nebo bílou s takzvanými biscuit, tedy světle sušenkovými znaky. Celkový dojem však nemá být světle hnědý.
A teď praktičtější informace: navzdory množství srsti nemusí samojed potřebovat neustálé koupání. Správná krycí srst poměrně dobře odpuzuje část nečistot a zaschlé bláto lze často vyčesat. To ovšem neznamená, že po podzimní procházce vstoupím do bytu jako čerstvě vypraný obláček. Zázraky nechme jiným plemenům.
