Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno trochu jinak než v encyklopedii, dorazil tibetský teriér. Středně velký chlupáč s dlouhou srstí, očima schovanými pod ofinou a výrazem psa, který o vás už dávno ví víc než vy o něm. Přestože má v názvu slovo teriér, s klasickými teriéry toho mnoho společného nemá. A jak rychle zjistíme, vysvětlovat lidem tenhle historický omyl už ho trochu unavuje.
Základní charakteristika tibetského teriéra
| Výška | přibližně 35 až 41 cm |
| Hmotnost | přibližně 8 až 14 kg |
| Délka života | přibližně 12 až 15 let |
| Povaha | inteligentní, veselý, oddaný, ostražitý, citlivý, samostatný |
| Náročnost péče | vysoká |
| Náročnost pohybu | střední |
| Hlučnost | střední |
| Vhodnost do bytu | ano |
| Vztah k dětem | ano |
Tibetský teriér a jeho původ
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jsem tibetský teriér a pocházím, jak už název poměrně nečekaně napovídá, z Tibetu. Patřím mezi stará tibetská plemena a moji předkové žili v drsných horských podmínkách, kde nebylo moc prostoru pro psy, kteří při prvním sněžení požadují svetřík a vyhřívaný pelíšek.
Lidé mě využívali jako společníka, hlídače a pomocníka při práci se stády. Doprovázel jsem také obchodníky na cestách. V Evropě se plemeno začalo výrazněji prosazovat až ve 20. století.
A ještě jedna věc. Nejsem skutečný teriér. Toto označení mi dali Evropané především kvůli velikosti a vzhledu. FCI mě dnes řadí mezi společenská a doprovodná plemena. Takže žádné nory, lišky a zběsilé lovení všeho, co zmizí pod zemí.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem veselý, chytrý a velmi oddaný chlupáč, který chce žít se svou rodinou, ale rozhodně nemá potřebu souhlasit s každým vaším nápadem.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
Moje historie není tak jednoduše čitelná jako u plemen vyšlechtěných na jeden konkrétní úkol. Tibetští psi podobného typu pomáhali se stády, hlídali obydlí a doprovázeli lidi na cestách.
Proto ve mně zůstala ostražitost, schopnost samostatně přemýšlet a poměrně dobrá fyzická odolnost. Nejsem specialista na jednu disciplínu. Spíš takový tradiční horský univerzál.
Povaha tibetského teriéra
Co je na tobě nejvíc typické?
Silný vztah k rodině spojený s vlastní hlavou. Svého člověka rád sleduji, zajímá mě, co dělá, a většinou chci být součástí dění. Zároveň nejsem pes, kterému stačí zmáčknout správné tlačítko a dostanete očekávanou reakci.
Typická je také moje ostražitost. Všímám si změn kolem sebe a neznámého člověka obvykle nejdřív vyhodnotím. Nemusím automaticky milovat každého, kdo zazvoní u dveří.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Že jsem teriér. Opravdu nejsem.
Kdo si mě pořídí s představou klasického temperamentního lovce hlodavců, může být překvapený. Historicky jsem měl mnohem blíž k doprovodným, pasteveckým a hlídacím psům. Jméno zůstalo, takže teď ten zmatek vysvětluji já. Výborný marketingový tah, děkuji pěkně.
Jak reaguješ na cizí lidi?
Spíš zdrženlivě než bezhlavě nadšeně. Standard plemene ostatně počítá s určitou rezervovaností vůči cizím lidem.
To ovšem neznamená, že mám být agresivní nebo bázlivý. Dobře socializovaný tibetský teriér si návštěvu prohlédne, vyhodnotí situaci a potom se rozhodne, zda stojí za bližší seznámení. Úplatky pamlskem samozřejmě přijímám, ale charakter si nekoupíte.
Jak vycházíš s dětmi?
Obvykle velmi dobře, pokud děti vědí, jak se ke psovi chovat. Jsem hravý, společenský a dostatečně robustní, takže nejsem tak křehký jako některá malá společenská plemena.
Pořád však platí normální pravidla soužití psa a dítěte. Nechci tahání za srst, buzení v pelíšku ani objímání na povel. Dospělí by měli kontakt menších dětí se psem kontrolovat bez ohledu na plemeno.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
Při dobré socializaci zpravidla bez větších problémů. Nemám typickou teriérskou potřebu vyhledávat konflikt a většina tibetských teriérů dokáže normálně fungovat mezi jinými psy.
Soužití s kočkou nebo dalšími domácími zvířaty je také možné, zvlášť když s nimi vyrůstám. Individuální lovecký zájem se samozřejmě může objevit. Jsem pes, nikoli tibetský buddhistický mnich, který slíbil neublížit ani mouše.
Energie, pohyb a život v bytě
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Něco mezi tím, a právě to je jedna z mých příjemných vlastností. Venku dokážu být aktivní, rád chodím na dlouhé procházky, výlety a zvládnu různé psí sporty. Doma se ale obvykle umím uklidnit.
Nejsem pes, který musí několik hodin denně běhat, aby vůbec dokázal večer usnout. Potřebuji ovšem pravidelný pohyb a zaměstnat také hlavu.
Umíš být tvrdohlavý?
Samozřejmě. Já tomu říkám samostatné rozhodování.
Tibetský teriér je inteligentní a rychle pochopí, co po něm člověk chce. Otázkou někdy zůstává, zda v daném okamžiku vidí důvod to udělat. Tvrdý nátlak obvykle nepomůže. Mnohem lepší výsledky přináší motivace, důslednost a dobrý vztah s člověkem.
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
Do bytu se hodím dobře. Velikostí jsem praktický, doma většinou dokážu odpočívat a nepotřebuji hektary pozemku.
Zahrada samozřejmě neurazí, ale sama o sobě nic neřeší. Pes vypuštěný ráno na trávník a večer zavolaný zpátky domů nemá kvalitní program. Potřebuji procházky, nové podněty a společný čas s člověkem.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
Počítejte přibližně s hodinou až hodinou a půl aktivního pohybu denně, rozděleného do několika procházek. Konkrétní potřeba samozřejmě závisí na věku, kondici a povaze psa.
Rád chodím na delší výlety a mnoho tibetských teriérů baví agility, obedience, nosework nebo jiné aktivity, při kterých mohou zapojit tělo i mozek. Nemusíte ze mě dělat vrcholového sportovce. Gaučovou dekoraci ze mě ale také nevyrábějte.
Co se stane, když se nudíš?
Začnu hledat vlastní program. A protože mám mozek, může být můj program kreativnější než váš.
Nuda se může projevit štěkáním, ničením věcí, neklidem nebo vymýšlením různých způsobů, jak získat pozornost. Nemusím každý den řešit diferenciální rovnice. Stačí procházky, čichání, krátký trénink a možnost něco dělat společně.
Jak zvládáš samotu?
Tady bych byl opatrný. Tibetský teriér bývá silně orientovaný na svou rodinu a dlouhé každodenní odloučení pro něj není ideální.
Samotu se můžu naučit zvládat, pokud mě na ni člověk zvyká postupně už od mládí. Několik hodin doma obvykle zvládnu lépe než celý pracovní den pravidelně od rána do večera. Kdo hledá psa, který bude většinu života trávit sám a večer zdvořile přivítá majitele, měl by se dívat jinam.
Pro koho se tibetský teriér hodí
Pro koho jsi ideální parťák?
Nejlépe si budu rozumět s člověkem nebo rodinou, kteří chtějí středně velkého společenského psa a počítají s tím, že bude skutečnou součástí jejich života. Ocením pravidelné procházky, výlety, společné aktivity a klidnou, důslednou výchovu.
Dobrou volbou můžu být i pro aktivnější seniory nebo lidi žijící v bytě. Není nutné každý víkend zdolávat Alpy. Stačí, když nezaměníte můj chlupatý vzhled za licenci k celoživotnímu povalování na pohovce.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Nevyhovuje mi člověk, který chce psa nechávat pravidelně dlouhé hodiny samotného, nemá čas na péči o srst nebo očekává absolutní poslušnost bez práce.
Problém může nastat také u majitele, který nesnáší chlupy, kartáče a pravidelnou údržbu. Moje srst je nádherná. Sama se ovšem neučeše. Tak daleko evoluce zatím nedošla.
Výchova a výcvik tibetského teriéra
Jak náročný jsi na výcvik?
Středně. Jsem inteligentní a učím se rychle, ale nejsem plemeno vyšlechtěné k tomu, abych celý den čekal na další povel.
Při správné motivaci zvládnu běžnou poslušnost i různé psí sporty velmi dobře. Výcvik by měl být pestrý a přiměřeně krátký. Stokrát opakovat stejný cvik jen proto, že člověka baví moje poslušnost, považuji za jeho osobní problém.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Pozitivní motivace, klid, důslednost a jasná pravidla. Pamlsky, hra a pochvala fungují mnohem lépe než křik nebo tvrdé tresty.
Citlivější povaha tibetského teriéra znamená, že příliš hrubý přístup může poškodit důvěru mezi psem a člověkem. Důslednost přitom není sprosté slovo. Potřebuji vědět, co platí dnes, zítra i příští středu.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
Jednou z nich je podcenění socializace. Protože jsem roztomilý chlupáč, někteří lidé předpokládají, že všechno přijde samo. Nepřijde.
Další chybou bývá zanedbaná srst nebo naopak nedostatek pohybu. A potom existuje klasika: majitel toleruje štěněti něco, co mu u dospělého psa začne vadit. Ano, i deset kilogramů chlupů dokáže velmi efektivně převzít řízení domácnosti.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Čas, kontakt, klidnou důslednost a trochu smyslu pro humor. Potřebuji být součástí rodiny, ne doplněk uložený mezi pelíškem a miskou.
Zároveň mi prospěje člověk, který respektuje moji inteligenci a samostatnost. Když mi nabídne jasná pravidla a zajímavý život, bývám velmi oddaný společník.
Srst a zdraví tibetského teriéra
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
Upřímně? Docela dost. Mám dlouhou dvojitou srst s jemnou podsadou a bohatou krycí srstí. Bez pravidelného pročesávání se mohou vytvářet zacuchaná místa a plstnaté chuchvalce, zejména za ušima, na nohách, v podpaží a dalších místech, kde se srst tře.
Dospělý pes proto potřebuje důkladné česání několikrát týdně, podle typu a délky srsti někdy ještě častěji. Kontrolovat je třeba také uši, oči, drápy a srst mezi polštářky.
Pokud chcete výstavní vzhled, připravte si kartáče a čas. Jestli vám stačí praktický rodinný střih, život může být jednodušší.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
Tibetský teriér patří obecně k poměrně dlouhověkým plemenům, přesto se u něj mohou objevit dědičná onemocnění. Chovatelé sledují především stav kyčelních kloubů a očí.
Mezi známá rizika patří například dysplazie kyčelního kloubu, luxace čočky a některá dědičná oční onemocnění. U plemene se sledují také některé geneticky podmíněné neurologické choroby.
Při výběru štěněte proto nestačí, že rodiče vypadají roztomile na fotografii. Seriózní chovatel doloží příslušná zdravotní vyšetření a otevřeně mluví o zdravotním stavu své chovné linie.
Každodenní život s tibetským teriérem
Jak vypadá ideální den s tebou?
Ráno normální procházka s časem na čichání. Přes den chci být pokud možno poblíž svých lidí a občas zaměstnat hlavu. Odpoledne uvítám delší vycházku, výlet, trénink nebo nějakou společnou aktivitu.
Večer si klidně lehnu k rodině a budu sledovat, co se děje. Nemusíte mě bavit nepřetržitě. Stačí, když nejsem odsunutý na vedlejší kolej.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Často moje kombinace citlivosti a samostatnosti. Vypadám jako měkká chlupatá hračka, ale uvnitř sedí docela sebevědomý pes s vlastním názorem.
Druhým překvapením může být množství práce kolem srsti. Fotografie nádherně učesaného tibetského teriéra neukazuje člověka, který předtím čtyřicet minut držel kartáč.
A třetí? Umím být překvapivě mrštný a aktivní. Pod tou hromadou chlupů se opravdu nachází sportovní pes, nikoli taburetka.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Nekupujte si mě jen očima. Pokud chcete tibetského teriéra, počítejte s chytrým, společenským a poměrně aktivním psem, který potřebuje kontakt s rodinou, výchovu a pravidelnou péči o srst.
Jestli vám to vyhovuje, dostanete veselého a věrného společníka na mnoho let. Pokud hledáte nenáročnou chlupatou dekoraci do obýváku, zkuste koberec. Ten se alespoň nehádá.
Co je na tibetském teriérovi opravdu zvláštní
Proč máš tak nápadně široké tlapky?
Moje tlapky jsou poměrně velké, ploché a dobře osrstěné mezi prsty. Tradičně se tato stavba spojuje s pohybem v horském terénu a na sněhu.
Rozhodně ale nemám zabudované sněžnice, jak se někdy romanticky tvrdí. Prostě mám na svou velikost výrazné tlapy a pevnou stavbu těla. Na kluzkém horském chodníku se to může hodit. Na čerstvě vytřené kuchyni žádné záruky neposkytuji.
Vidíš vůbec přes tu dlouhou ofinu?
Ano. Dlouhá srst na hlavě patří k typickému vzhledu tibetského teriéra a může částečně překrývat oči. Pes se s ní běžně orientuje, ale majitel musí kontrolovat, zda srst oči nedráždí a zda pod ní nevzniká problém, kterého si kvůli ofině nevšimne.
Někteří majitelé srst kolem očí upravují nebo svazují. Pokud nejde o výstavního psa, praktičnost může klidně porazit účes. Mně je ostatně úplně jedno, zda splňuji vaše představy o tibetské módě.
Je pravda, že jsi v Tibetu přinášel štěstí?
Tibetské teriéry obklopuje řada příběhů o posvátných či šťastných psech a plemeno se často označuje jako „svatý pes Tibetu“. Historické vyprávění také spojuje tyto psy s kláštery a tradicí darování místo běžného prodeje.
Romantické legendy je ale lepší oddělovat od toho, co lze spolehlivě historicky doložit. Jisté je, že předkové tibetského teriéra žili po staletí v těsném kontaktu s lidmi v náročném prostředí Tibetu.
Jestli přináším štěstí? Když mě vychováte, budete se mnou chodit ven a občas vezmete do ruky kartáč, šance jsou docela slušné.
