Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno trochu jinak než v atlasu psů, přišel čau-čau a okamžitě dal najevo, že žádné přehnané vítání nebude. Mohutná hříva, kompaktní tělo, typický modročerný jazyk a výraz, který připomíná člověka čekajícího, až konečně přestanete mluvit. Čau-čau patří k nejstarším psím plemenům a jeho povaha je stejně nezaměnitelná jako vzhled. Nechali jsme proto mluvit jeho.
Základní charakteristika plemene čau-čau
| Výška | 46 až 56 cm |
| Hmotnost | přibližně 20 až 32 kg |
| Délka života | přibližně 9 až 12 let |
| Povaha | klidný, samostatný, důstojný, loajální, rezervovaný |
| Náročnost péče | vysoká |
| Náročnost pohybu | střední |
| Hlučnost | nízká |
| Vhodnost do bytu | podmíněně |
| Vztah k dětem | spíše ano |
Původ a povaha čau-čau
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jsem čau-čau, velmi staré psí plemeno pocházející z Číny. Psi mého typu tam žili po staletí a využití jsme měli poměrně široké. Hlídali jsme, lovili a doprovázeli své lidi. Později jsme se dostali do Evropy a v 19. století jsme začali budit větší pozornost také v Británii.
Moje historie není dokonale zdokumentovaná až do posledního chlupu, takže kolem ní vznikla řada legend. Jedno je ale jisté. Nejsem moderní módní výstřelek vyšlechtěný proto, abych dobře vypadal na fotografiích. To jsem se naučil až dodatečně.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem klidný, sebevědomý a velmi samostatný pes, který má svého člověka rád, aniž by mu kvůli tomu musel každých třicet sekund lézt na klín.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
V Číně měli moji předkové několik úkolů. Sloužili jako hlídací a lovečtí psi a v různých obdobích plnili i další praktické role. Právě dlouhá historie pracovního psa pomáhá vysvětlit mou samostatnost a určitou rezervovanost.
Nečekej tedy retrívra, který se každé ráno probudí s otázkou, co by pro tebe ještě mohl udělat. Dokážu spolupracovat, ale potřebuji v tom vidět nějaký smysl. Ideálně svůj.
Co je na tobě nejvíc typické?
Vzhledově mě těžko přehlédneš. Mám širokou hlavu, malé trojúhelníkové uši, hustou srst a ocas nesený nad hřbetem. Dlouhosrstá varianta vytváří kolem krku výraznou hřívu, existuje však také krátkosrstý čau-čau.
Skutečnou specialitou je můj modročerný jazyk. Typická je také strmější chůze zadních končetin, která souvisí s tělesnou stavbou plemene.
A pak je tu výraz. Nevypadám nadšeně ani ve chvíli, kdy nadšený jsem. Ušetříme tím spoustu zbytečného poskakování.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Že jsem automaticky agresivní nebo zlý. Nejsem. Typický čau-čau bývá rezervovaný, sebevědomý a k cizím lidem spíše zdrženlivý. To ale není totéž jako agresivita.
Potřebuji kvalitní socializaci už od štěněte a člověka, který respektuje mou povahu. Pokud mě někdo nutí do kontaktu, který nechci, nemusím z toho být nadšený. Překvapivě podobně funguje i část lidské populace.
Čau-čau v rodině a mezi lidmi
Jak reaguješ na cizí lidi?
Rezervovaně. Nepovažuji každého kolemjdoucího za nového nejlepšího přítele a většinou nepotřebuji vítat návštěvu skokem na hrudník.
Dobře socializovaný čau-čau může cizí lidi přijímat klidně, jen si obvykle zachová odstup. Majitel by měl respektovat, že kontakt potřebuji navazovat vlastním tempem. Hladit mě bez pozvání jen proto, že vypadám jako plyšový medvěd, není ideální seznamovací strategie.
Jak vycházíš s dětmi?
S dětmi můžu žít dobře, pokud vědí, jak se ke psovi chovat. Lépe mi vyhovuje klidnější a respektující kontakt než tahání za srst, objímání kolem krku nebo používání mého břicha místo polštáře.
U menších dětí je samozřejmostí dohled dospělého, stejně jako u jiných psů. Důležité je také zvykání od štěněte. Jsem rodinný pes, nikoli interaktivní plyšová hračka.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
Tady hodně záleží na socializaci a konkrétním jedinci. Někteří čau-čau mohou být vůči jiným psům rezervovaní nebo méně tolerantní, zvlášť pokud je neznají. Proto potřebuju od mládí rozumně poznávat různé psy a učit se klidnému chování.
S dalšími domácími zvířaty dokážu fungovat, zejména pokud s nimi vyrůstám. Automatickou lásku ke všemu živému ale ode mě neočekávej.
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Doma bývám poměrně klidný. Nejsem pes, který potřebuje celý den běhat, nosit míček a večer ještě absolvovat agility, protože se náhodou nudí.
To ovšem neznamená, že nepotřebuji pohyb. Pravidelné procházky jsou důležité pro kondici, psychickou pohodu i udržení rozumné hmotnosti. Jen nepotřebuji žít jako vrcholový sportovec.
Umíš být tvrdohlavý?
Samozřejmě. Já tomu ovšem říkám samostatné rozhodování.
Čau-čau patří mezi plemena, která nemají silnou potřebu člověku neustále vyhovět. Povel můžu znát velmi dobře a přesto chvíli přemýšlet, zda jeho provedení odpovídá aktuální situaci. Proto potřebuju trpělivého a důsledného majitele, ne člověka, který se po třetím neúspěšném přivolání promění v sirénu civilní obrany.
Bydlení, pohyb a samota
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
V bytě žít můžu. Rozhodující není velikost zahrady, ale režim, dostatek procházek a vhodné prostředí. Doma bývám klidný a obvykle nemám potřebu bez přestání štěkat.
Mnohem větší problém představuje horko. Hustá srst mě chrání před chladem, ale vysoké teploty snáším podstatně hůř. V létě proto potřebuju chladné místo, dostatek vody a pohyb hlavně v chladnější části dne.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
Počítej zhruba s hodinou pohybu denně rozdělenou do několika vycházek, podle věku, kondice, zdravotního stavu a počasí. Některému čau-čau vyhovuje o něco více, jinému méně.
Důležitější než honit kilometry je pravidelnost. Procházky, čichání a klidné poznávání okolí mi vyhovují lépe než několikahodinový běh vedle kola. Na maraton si najdi někoho jiného. Já ti pak doma pohlídám medaili.
Co se stane, když se nudíš?
Nebývám takový ničitel interiéru jako některá výrazně pracovnější plemena, ale dlouhodobá nuda nesvědčí ani mně. Můžu si vytvořit vlastní program, být apatický nebo reagovat nežádoucím chováním.
Pomáhá střídání procházek, čichací aktivity, krátký trénink a možnost pozorovat okolí. Nepotřebuji celodenní animační program. Potřebuji normální život, ve kterém se něco děje.
Jak zvládáš samotu?
Často lépe než velmi kontaktní plemena, protože mám přirozeně samostatnější povahu. To ale neznamená, že mě můžeš pravidelně odložit na celý den a večer se divit, proč náš vztah připomíná spolubydlení dvou lidí po hádce.
Na samotu si musím zvykat postupně. Dospělý a dobře vedený čau-čau zpravidla zvládne několik hodin doma, pokud má naplněné své potřeby. Celodenní izolace není vhodná pro žádného psa.
Pro koho se čau-čau hodí
Pro koho jsi ideální parťák?
Nejlépe si budu rozumět s klidným a důsledným člověkem, který nepotřebuje psa neustále objímat, komandovat nebo bavit. Ocením pravidelný režim, respekt k mému osobnímu prostoru a majitele, který zvládne výchovu bez zbytečných emocí.
Dobrou volbou můžu být i pro někoho, kdo hledá klidnějšího psa a nečeká automatickou poslušnost služebního plemene. Zkušenosti se psy jsou výhodou, protože moje sebevědomí dokáže začátečníka překvapit.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Problematická kombinace vznikne s člověkem, který chce bezpodmínečně poslušného psa, nadšeného z každého povelu a každé návštěvy. Stejně tak nejsem ideální pro majitele, který zanedbává socializaci nebo péči o srst.
Pokud hledáš psa na intenzivní sportování v horkém počasí, rozhlédni se jinde. A jestli potřebuješ psa, který ti každou minutu potvrzuje svou lásku, také existují vhodnější kandidáti. Já tě můžu milovat velmi hluboce a současně ležet o tři metry dál.
Výchova a výcvik čau-čau
Jak náročný jsi na výcvik?
Spíš vyšší střední škola než mateřská školka. Jsem inteligentní, ale moje inteligence nefunguje na principu „člověk řekl, pes udělal“.
Výcvik proto vyžaduje trpělivost, konzistentní pravidla a realistická očekávání. Základy poslušnosti zvládnu, ale majitel by měl věnovat velkou pozornost hlavně přivolání, manipulaci, chůzi na vodítku a klidnému chování mezi lidmi a psy.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Klid, důslednost a pozitivní motivace. Krátké lekce bývají účinnější než nekonečné opakování stejného cviku.
Tvrdé zacházení může poškodit důvěru a vyvolat odpor. Potřebuji pochopit pravidla a zjistit, že spolupráce se vyplácí. Křik není argument. Je to jen velmi hlasitý člověk.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
První chybou je podceněná socializace. Roztomilé chlupaté štěně vyroste v silného psa s vlastním názorem, takže čekat s výchovou do puberty není dobrý plán.
Další problém představuje nucený kontakt. Někteří lidé očekávají, že každý pes musí milovat mazlení, návštěvy a cizí ruce na hlavě. Já dávám přednost možnosti rozhodnout se, zda o kontakt stojím.
A třetí klasika? Majitel vidí hustou srst a myslí si, že se o ni nějak postará příroda. Příroda má jiné starosti.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Předvídatelnost, respekt a jasná pravidla. Člověk by měl od štěněte pracovat na socializaci a naučit mě snášet česání, kontrolu tlapek, uší, očí a další běžnou manipulaci.
Důvěra je pro mě zásadní. Když ji máme, vzniká velmi pevný vztah. Jen ho nebudu každý den prezentovat jako romantickou komedii.
Péče a zdraví čau-čau
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
U dlouhosrstého čau-čau počítej s pravidelným důkladným česáním několikrát týdně, v období línání klidně častěji. Hustá podsada zachytává odumřelou srst a snadno se v ní vytvoří zacuchaná místa.
Krátkosrstá varianta vyžaduje méně práce, ale ani ta není bezúdržbová. Kontrolovat je potřeba také oči, uši, drápy, zuby a kůži ukrytou pod hustým kožichem.
Zkrátka: vypadám jako medvěd a účty za péči o srst tomu mohou občas odpovídat.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
Ano. U plemene se může objevit dysplazie kyčelních a loketních kloubů, luxace pately a některá oční onemocnění, například entropium, při kterém se okraj víčka stáčí dovnitř a dráždí oko.
Pozornost si zaslouží také štítná žláza a kožní problémy. Kvůli stavbě těla a husté srsti navíc špatně snáším vysoké teploty, takže v létě hrozí přehřátí.
Při výběru štěněte proto hledej chovatele, který zdravotní stav rodičů skutečně řeší a doloží příslušná vyšetření. Rodokmen sám o sobě není veterinární zpráva.
Jak vypadá ideální den s tebou?
Ráno příjemná procházka, když ještě není horko. Potom snídaně a zasloužený odpočinek, během kterého můžu nenápadně kontrolovat chod domácnosti.
Odpoledne krátká aktivita, trochu čichání nebo několik minut výcviku. Večer další procházka a čas s rodinou. Nemusíš mě nepřetržitě zaměstnávat. Velkou část dne zvládnu velmi profesionálně nedělat vůbec nic.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Jak moc jsem samostatný. Lidé vidí chlupatého medvěda a někdy očekávají extrémně mazlivého psa. Místo toho dostanou osobnost, která si pečlivě vybírá, kdy a komu projeví náklonnost.
Překvapit může také množství srsti, náročnost socializace a skutečnost, že poslušnost nepovažuji za svou životní filozofii. Na druhou stranu doma často působím mnohem klidněji, než by člověk při pohledu na mou velikost čekal.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Nevybírej si mě jen podle vzhledu. Čau-čau není plyšový medvěd s modrým jazykem, ale svébytný, rezervovaný a sebevědomý pes.
Pokud respektuješ mou povahu, investuješ čas do socializace a nebudeš očekávat slepou poslušnost, můžeme vytvořit velmi pevný vztah. Jestli chceš psa, který bude nadšeně plnit každý tvůj nápad, ušetřeme si oba čas.
Co je na čau-čau opravdu jiné
Proč máš modrý jazyk?
Modročerný až modrofialový jazyk patří k nejznámějším znakům čau-čau. Zbarvení způsobuje výrazná pigmentace tkáně jazyka. Podobně zbarvený jazyk známe také u šarpeje.
Štěňata se přitom nerodí s plně modročerným jazykem. Typická pigmentace se rozvíjí během prvních týdnů života. Takže ne, neolizoval jsem inkoustovou náplň do tiskárny.
Opravdu nesnášíš horko tak špatně?
Ano, vysoké teploty jsou pro mě vážný problém. Hustá dvojitá srst omezuje odvádění tepla a v kombinaci s robustnější stavbou těla zvyšuje riziko přehřátí.
V létě potřebuju procházky ráno a večer, přístup k vodě, stín a chladné místo doma. Běhání v poledním vedru není důkazem dobré kondice majitele. Spíš špatného úsudku.
Srst mě mimochodem nehol. Dvojitá srst má ochrannou funkci a její radikální ostříhání není běžným řešením letního horka. Mnohem důležitější je pravidelně vyčesávat odumřelou podsadu a přizpůsobit režim teplotám.
Jsi opravdu tak čistotný, jak se o čau-čau říká?
Často ano. Mnoho čau-čau má poměrně čistotné návyky a doma nebývá přehnaně chaotických. Někteří majitelé přirovnávají naše chování ke kočkám, hlavně kvůli samostatnosti, rezervovanosti a péči o vlastní komfort.
S kočkou si mě ale nepleť. Vážím kolem třiceti kilogramů, potřebuju venčit a na parapetu bych vypadal poněkud nepatřičně.
Čau-čau zkrátka není pes pro každého. Kdo však hledá klidného, výrazného a samostatného společníka a přijme fakt, že psí láska nemusí vždy znamenat vrtící ocas a permanentní potřebu mazlení, může v něm najít mimořádně věrného parťáka. Čau-čau se vám nebude vnucovat. O to větší cenu má chvíle, kdy se rozhodne, že právě vy za jeho společnost stojíte.
