Mnoho aktivních psů běh vedle kola miluje. Pro majitele je to způsob, jak spojit vlastní pohyb s venčením, pro psa příležitost vybít energii. Jenže právě tady lidé často udělají chybu. Nasednou na kolo, připnou vodítko a očekávají, že pes pochopí, co se od něj čeká.
Nepochopí.
Běh u kola je dovednost, kterou se pes musí naučit stejně jako přivolání nebo chůzi na vodítku. Když postup uspěcháte, může si vytvořit špatné návyky nebo si jízdu spojí se stresem. Náprava pak bývá mnohem složitější než samotný výcvik.
Nejdřív si položte otázku, jestli je běh u kola pro vašeho psa vhodný
Ne každý pes je pro tuto aktivitu stavěný. Se štěnětem byste běhat u kola neměli. Dlouhodobá zátěž může poškodit vyvíjející se klouby a růstové ploténky. U malých plemen se doporučuje začít přibližně po prvním roce života, u velkých a obřích plemen ještě později.
Velkou roli hraje i stavba těla. Ohaři, pointeři, border kolie, vipeti nebo někteří lovečtí psi mají vytrvalost doslova v genech. Naopak buldoci, mopsové nebo další krátkolebá plemena snášejí delší běh výrazně hůř. Kvůli zkráceným dýchacím cestám se rychleji přehřívají.
Rozmyslete si také, po jakém povrchu budete jezdit. Lesní a polní cesty zatěžují klouby méně než asfalt. V létě navíc rozpálená silnice dokáže během několika minut poškodit polštářky tlapek.
Kolo musí být nejdřív obyčejná věc
Než poprvé vyjedete, nechte psa, aby si na kolo zvykl. Projděte se vedle něj, zastavujte, měňte směr. Pes by měl kolo vnímat stejně klidně jako kočárek nebo lavičku.
Teprve potom přijde na řadu chůze vedle kola. Kolo veďte vedle sebe a odměňujte psa za to, že drží směr a nesnaží se přebíhat před přední kolo.
První jízdy mají připomínat spíš pomalou chůzi než cyklistický výlet. Několik stovek metrů úplně stačí. Cílem není unavit psa, ale naučit ho pohybovat se vedle kola klidně a předvídatelně. Pokud pes zvládá krátké úseky bez tahání a zmatku, můžete vzdálenost postupně prodlužovat.
Pes by měl běžet vedle kola, ne za ním ani před ním
Ideální je, když pes drží stálou pozici vedle zadního kola. Neměl by vás táhnout dopředu ani za kolem zaostávat. Vyplatí se naučit několik jednoduchých povelů. „Pomalu”, „stůj”, „vlevo” nebo „vpravo” dokážou vyřešit situace, kdy se na cestě objeví běžec, jiný pes nebo ostrá zatáčka.
Během jízdy sledujte hlavně psa, ne tachometr. Zrychlené dýchání je normální. Pokud ale pes začne zpomalovat, mění styl pohybu nebo se opakovaně ohlíží, je čas zastavit.
Chyby, které dělají i zkušení pejskaři
Nejčastější chybou je příliš dlouhá první vyjížďka. Pes často běží dál jen proto, že chce držet krok se svým člověkem. Únava se projeví až doma nebo druhý den.
Stejně častou chybou jsou letní vyjížďky v poledne. Psi se ochlazují hlavně dýcháním, proto zvládají vysoké teploty hůř než lidé. V horkých dnech patří kolo brzy ráno nebo až na večer.
Mnoho lidí také spoléhá na různé pružné držáky vodítka. Mohou zvýšit pohodlí, ale nenahradí výcvik. Pokud pes prudce vyrazí za srnou nebo kočkou, rozhoduje především jeho ovladatelnost.
Zapomínat byste neměli ani na pití a pravidelné přestávky. Stejně jako člověk potřebuje i pes čas na vydýchání.
Kdy výcvik raději nepokračovat
Jestli se pes kola bojí, opakovaně před něj vbíhá nebo reaguje na cyklisty přehnaně, nemá smysl problém přetlačit silou. Většinou nejde o neposlušnost, ale o nejistotu nebo špatně zvládnuté základy. Pomoc zkušeného trenéra může ušetřit týdny zbytečného zkoušení.
Veterináře vyhledejte také tehdy, když pes po běhu kulhá, výrazně mění pohyb nebo se z neobvyklé únavy zotavuje déle než jeden den.
Běh u kola není závod. Dobře naučený pes drží tempo bez povelů, běží uvolněně a po návratu domů druhý den bez problémů vstane a jde na další procházku. Právě to je nejlepší známka, že jste trénink nastavili správně.
