O tom, že pes pochází z vlčí linie, dnes příliš nepochybujeme. U chrtů ale dodnes přežívá mnohem zajímavější příběh: údajně mají původ v šakalech. Zní to jako chovatelská legenda, jenže podobnou možnost kdysi vážně zvažovali i přírodovědci. Včetně Charlese Darwina.
Postavte vedle sebe vlka a greyhounda. Vlk má mohutnější hlavu, robustní tělo a hustou srst. Greyhound proti němu vypadá skoro jako jiný živočišný druh: úzká hlava, dlouhé nohy, hluboký hrudník, vtažené břicho.
A teď vedle chrta postavte šakala. Podobnost už se hledá mnohem snáz. Právě vzhled pomohl představě o šakalím původu chrtů přežít tak dlouho. Dnes víme, že klame. Chrt je potomkem stejné vlčí linie jako jezevčík, čivava nebo německá doga.
Když jeden vlk na všechny psy nestačil
Charles Darwin měl před sebou problém, který se bez znalosti genetiky řešil těžko. Jak mohl z jednoho divokého předka vzniknout mohutný mastif, krátkonohý pes, drobný společenský psík a vedle nich chrt připomínající čtyřnohého sprintera?
V knize The Variation of Animals and Plants under Domestication z roku 1868 proto připouštěl, že domácí psi nemuseli mít jediného předka. Uvažoval o několika formách vlků a také o šakalech. Podobnost některých psů s místními divokými psovitými šelmami byla argumentem, který tehdy nešlo jednoduše odmítnout.
Z dnešního pohledu se Darwin v tomto bodě mýlil. Jeho úvaha ale dávala smysl. Neměl genetické analýzy ani genomy pravěkých zvířat. K dispozici měl především vzhled, kostry, chování a poznatek, že některé psovité šelmy se mezi sebou mohou křížit.
A vzhled chrta je docela přesvědčivý svědek. Jen ne příliš spolehlivý.
Chrt ze šakala není
Moderní genetika dává na základní otázku jasnou odpověď. Chrti nemají zvláštního šakalího předka. Patří do stejné psí linie jako ostatní domácí psi a ta vede k vlkům. Ani známá věta „pes pochází z vlka“ ale není úplně přesná. Neznamená, že dnešní vlk je jednoduše divokou verzí psa. Populace vlků, ze které první psi vzešli, už zřejmě v původní podobě neexistuje.
Velká studie zveřejněná v roce 2022 v časopise Nature porovnala genomy 72 pravěkých vlků z Evropy, Sibiře a Severní Ameriky, z nichž nejstarší žili přibližně před 100 tisíci lety. Všichni dnešní psi jsou geneticky bližší dávným vlkům z východní Eurasie než tehdejším vlkům ze západu. U psů z Afriky a Blízkého východu vědci navíc našli stopy další vlčí populace.
Přesnou cestu od vlka k prvnímu psovi tedy stále skládáme. U jedné věci už ale genetika příliš prostoru k pochybnostem nenechává: kvůli chrtům nemusíme do rodokmenu psa přidávat šakala.
Jak udělat z vlka chrta
Pokud tedy chrt nemá jiného předka, odkud se vzalo tak zvláštní tělo? Odpovědí je dlouhodobý výběr.
Lidé u předků chrtů upřednostňovali vlastnosti vhodné k lovu na otevřeném prostranství. Zatímco některé lovecké psy potřebovali hlavně kvůli jejich nosu, chrti kořist vyhledávají především zrakem a pak ji pronásledují. Angličtina pro ně používá výstižný název sighthounds, tedy zrakoví lovečtí psi.
Tomu odpovídá jejich stavba. Dlouhé končetiny prodlužují krok, hluboký hrudník poskytuje prostor velkému srdci a plicím a pružná páteř se při cvalu výrazně ohýbá a natahuje. Greyhound dokáže v maximální rychlosti běžet kolem 70 kilometrů za hodinu.
K tak výrazné proměně nebyl potřeba jiný divoký předek. Stačilo po generace vybírat psy, kteří byli rychlejší a měli pro pronásledování kořisti vhodnější tělo.
Čivava a německá doga jsou ostatně ještě názornější ukázkou toho, co dokáže lidský výběr. Při pohledu na ně by málokdo hádal, jak blízce jsou příbuzné.
Chrti běhali po světě už ve starověku
Představě o zvláštním původu chrtů nahrává ještě jedna okolnost. Jejich typ je opravdu velmi starý.
Štíhlé psy s dlouhými končetinami a úzkou hlavou známe z historických vyobrazení ze severní Afriky a Blízkého východu. V otevřené krajině měl takový pes velkou výhodu. Kořist zahlédl a dokázal ji rychle pronásledovat.
Odtud už vede krátká cesta k tvrzení, že dnešní plemeno je staré několik tisíc let. Tak jednoduché to ale není. Starobylý může být typ psa, nikoliv dnešní plemeno v podobě, jak ho známe z chovu a plemenných knih.
Podobnost psa na starověké malbě se saluki nebo greyhoundem je fascinující, ale není to rodokmen. Moderní plemena mají vlastní, podstatně mladší chovatelskou historii.
Pes není vlk v obýváku
Vlčí původ psa přinesl ještě jeden houževnatý omyl. Dodnes se jím někdy vysvětluje téměř všechno od tahání na vodítku po hlídání misky: pes to údajně dělá proto, že podobně fungují vlci ve smečce.
Jenže domestikace nezměnila pouze psí tělo. Proměnila také chování a vztah k člověku. Další rozdíly přineslo cílené šlechtění. Od ovčáckého psa lidé po generace požadovali něco jiného než od slídiče, společenského psa nebo chrta.
Pes proto není vlk, kterému jsme dali obojek a pelíšek.
A chrt není šakal, kterého jsme naučili spát na gauči. Je výsledkem stejného příběhu jako všichni ostatní psi. Jen ho člověk dovedl do podoby, ve které se společnému původu s vlkem někdy nechce věřit.
