Dva lidé zemřeli během pouhých dvou dnů na vzteklinu v pákistánském Karáčí. Jednou z obětí byl jedenáctiletý chlapec, kterého před několika měsíci pokousal pes. Druhou čtyřiadvacetiletý muž. Ten podle lékařů po pokousání nevyhledal postexpoziční léčbu. Do nemocnice dorazil až s příznaky vztekliny a během několika hodin zemřel.
Jen v Karáčí letos zdravotníci evidují více než 30 tisíc případů pokousání psem. Vzteklina přitom zdaleka není jen problémem Pákistánu.
Největším zdrojem nákazy zůstávají psi
Vzteklina se stále vyskytuje ve více než 150 zemích a územích. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že ročně zabije přibližně 59 tisíc lidí, především v Asii a Africe.
Hlavním zdrojem nákazy jsou psi. Podle WHO souvisí až 99 procent případů přenosu vztekliny na člověka právě s nimi. Výraznou část obětí tvoří děti. Problém není jen v samotné přítomnosti viru, ale také v počtu neočkovaných a volně se pohybujících psů.
Dobře to ukazuje Rwanda, která chce vzteklinu eliminovat do roku 2030. Tamní úřady ale letos upozornily na základní překážku: velká část psů není registrovaná. Stát proto nemá přesný přehled ani o velikosti psí populace, ani o skutečné proočkovanosti.
Pro zastavení přenosu je přitom podle WHO potřeba dlouhodobě očkovat přibližně 70 procent psů.
Po propuknutí nemoci už bývá pozdě
Virus vztekliny se na člověka nejčastěji přenese slinami nakaženého zvířete při pokousání. Samotné kousnutí ale ještě nemusí znamenat rozvoj nemoci.
Pokud člověk dostane včas správnou postexpoziční léčbu, lze nákaze zabránit. Ránu je potřeba okamžitě a důkladně vymýt a co nejrychleji vyhledat lékaře. Ten rozhodne o očkování a případném podání imunoglobulinu.
Zásadní je čas. Jakmile se objeví klinické příznaky vztekliny, je nemoc podle WHO prakticky vždy smrtelná. Právě to byl problém u čtyřiadvacetiletého muže z Karáčí. Pomoc vyhledal až poté, co se u něj objevily typické příznaky včetně neklidu a hydrofobie, tedy strachu a obtíží spojených s polykáním tekutin.
Česko je bez vztekliny přes dvacet let
Z českého pohledu může vzteklina působit jako nemoc minulosti. Není to náhoda. Povinné očkování psů bylo v Československu zavedeno už v roce 1953. Později se přidala plošná orální vakcinace lišek, které byly hlavním rezervoárem viru ve volné přírodě.
Poslední případy vztekliny u lišek byly v Česku zaznamenány v roce 2002 na Trutnovsku. Od roku 2004 je Česká republika oficiálně zemí prostou vztekliny u suchozemských obratlovců. Výjimkou jsou netopýři, u nichž se mohou vyskytovat příbuzné lyssaviry.
