Chodí v kruzích. Zírá do prázdna. Najednou neví, kde má misku, i když je roky na stejném místě. Majitelé starých psů tohle chování znají a často ho přičítají stáří. Nová doporučení vědců ale říkají, že to tak být nemusí. Často jde o psí demenci.
Mezinárodní skupina odborníků teď poprvé sjednotila pravidla, podle kterých se dá nemoc rozpoznat. Výsledky publikoval odborný časopis Journal of the American Veterinary Medical Association.
Jedna změna nic neznamená. Víc změn už ano
Vědci upozorňují na šest oblastí chování, kde se demence nejčastěji projeví. Klíčové je sledovat změnu oproti tomu, jak se pes choval dřív.
Patří sem:
- dezorientace, bloudění po bytě nebo „ztracený“ pohled
- změny ve vztahu k lidem, od vtíravosti po nezájem
- narušený spánek, noční neklid
- znečišťování bytu u dříve čistotného psa
- změny aktivity, apatie nebo naopak neklid
- zvýšená úzkost
Podle odborníků je právě kombinace těchto změn nejdůležitějším varovným signálem.
Nemoc, kterou si lidé pletou se stářím
Takzvaný canine cognitive dysfunction syndrome má podobné projevy jako Alzheimerova choroba u lidí. V mozku psa dochází k postupným změnám, které ovlivňují paměť i chování.
Problém je, že bez jasných pravidel se nemoc často nepoznala včas. Psi tak zůstávali bez diagnózy, nebo se jejich stav vysvětloval jen věkem.
Co se mění v praxi
Nová doporučení mají pomoci hlavně veterinářům, ale i majitelům. Experti radí začít s pravidelným sledováním chování psa zhruba od sedmi let věku.
Pokud se objeví podezření, následují základní vyšetření, která vyloučí jiné příčiny. Až poté přichází na řadu samotná demence.
Včasné rozpoznání dává šanci
Psí demence se nedá vyléčit, ale její průběh se dá zpomalit. Pomáhají léky, doplňky i úpravy prostředí.
Odborníci proto zdůrazňují jediné: změny v chování nepřehlížet. To, co vypadá jako „normální stáří“, může být ve skutečnosti začátek nemoci.
