Odin leží bez hnutí v tunelu magnetické rezonance. Nikdo ho nedrží, nemá obojek ani vodítko. Před očima se mu střídají fotografie cizích lidí. Jednou se usmívají, podruhé se bojí, jsou smutní nebo rozzlobení. A zatímco Odin jen kouká, vědci sledují, co se děje v jeho mozku.
Výsledek je zajímavý pro každého, kdo někdy přemýšlel, kolik toho na nás pes vlastně pozná. Psí mozek totiž nereaguje na všechny negativní lidské emoce stejně. Strach zpracovává jinak než smutek a jinak než hněv. Samotný hněv od smutku ale podle nové studie rozlišit nedokázal.
Výzkum publikovaný v odborném časopise iScience tak přidává další dílek k tomu, jak psi čtou lidské tváře. A zároveň ukazuje, proč může při komunikaci se psem záležet i na něčem tak obyčejném, jako je náš výraz.
Do magnetické rezonance bez uspání i vodítka
Výzkum vedl tým kolem neurovědce Raúla Hernándeze-Péreze z Vídeňské univerzity a psycholožky Laury Verónicy Cuaya-Retany z Národní autonomní univerzity v Mexiku.
Neobvyklá byla už samotná metoda. Psi museli vydržet v přístroji fMRI vzhůru a naprosto v klidu. Bez sedativ a bez fyzického omezení. Vědci je proto nejprve vycvičili, aby do skeneru vstupovali dobrovolně a během měření se nehýbali.
Mezi účastníky byli Odin, Morante, Kun-kun nebo Molly. Výrazně zastoupené byly border kolie.
Právě díky tomu mohli vědci sledovat mozek psa ve chvíli, kdy skutečně vnímá lidskou tvář.
Úsměv je pro psí mozek něco jiného
První část experimentu byla jednoduchá. Osm psů sledovalo fotografie neznámých lidí s veselým nebo neutrálním výrazem. Radostná tvář vyvolávala zvýšenou aktivitu v oblastech mozku souvisejících mimo jiné se sociálním a odměnovým zpracováním. Už samotný lidský úsměv tedy pro psa nese významnou informaci.
Druhá část šla dál. Dvanáct psů dostávalo fotografie lidí vyjadřujících štěstí, strach, hněv a smutek.
Při analýze předem vybraných částí mozku dokázali vědci podle jeho aktivity odlišit radost od jednotlivých negativních emocí. Rozdíly mezi samotnými negativními emocemi se však objevily až při analýze aktivity celého mozku.
A tam se ukázalo něco podstatného.
Strach mezi ostatními emocemi vyčníval
Mozek psů reagoval na vystrašenou lidskou tvář jinak než na smutnou nebo rozzlobenou. Mezi hněvem a smutkem už ale vědci takový rozdíl nezachytili.
Jinými slovy, strach mezi negativními emocemi vyčníval. Studie tedy neukazuje, že pes dokáže bezpečně rozeznat každou lidskou emoci. Dokládá ale, že jeho mozek nevnímá všechny negativní výrazy stejně.
„Je to vůbec první důkaz, že psí mozek dokáže rozlišit některé lidské výrazy obličeje v rámci stejné kategorie,“ uvedla Cuaya-Retana. Psi přitom sledovali pouze tváře cizích lidí. Výsledek tedy nemohla ovlivnit znalost konkrétního člověka a jeho mimiky.
Proč je pro psa strach jiný
Jedno možné vysvětlení nabízí Hernández-Pérez. Jednotlivé negativní výrazy mohou pro psa znamenat odlišný druh informace nebo hrozby, a proto je jeho mozek nezpracovává stejně.
U hněvu a smutku může být samotná fotografie obličeje málo. V běžném životě totiž pes nedostává jen statický obrázek. Vidí, jak stojíme a pohybujeme se, slyší náš hlas a má k dispozici i čich.
Právě kombinace těchto signálů mu může dát mnohem přesnější představu o tom, co se s člověkem děje. Další experimenty proto mají pracovat s přirozenějšími podněty, například videem nebo hlasem.
Co z toho plyne pro život se psem
Výsledky mají jeden praktický přesah, který stojí za pozornost hlavně při výcviku.
Pokud radostná lidská tvář aktivuje u psa oblasti spojené také s odměnovým zpracováním, náš výraz může být součástí zpětné vazby, kterou pes během společné práce dostává. Cuaya-Retana proto připouští, že viditelně pozitivní emoce člověka mohou při výcviku pomáhat učení.
Neznamená to, že se odteď musíte při každém povelu křečovitě usmívat. Spíš to připomíná něco, co dobří trenéři znají z praxe: pes nesleduje jen povel a pamlsek. Sleduje také člověka, který před ním stojí. Jeho tvář je jednou z informací, podle kterých se orientuje.
Pes vás čte. Neznamená to ale, že vám čte myšlenky
Studie má svá omezení. Počet zkoumaných psů byl malý, výrazně mezi nimi převažovaly border kolie a všichni byli zdraví a bez problémového chování. Výsledky proto nelze automaticky přenést na každého psa.
Stejně důležité je nepřisuzovat jim víc, než skutečně ukazují. Sken mozku nedokazuje, že pes chápe lidský strach nebo smutek stejně jako člověk. Neříká ani to, co při pohledu na vystrašenou tvář sám cítí.
Ukazuje ale něco, co majitelé psů nejspíš dobře znají z každodenního života: náš obličej pro psa není kulisa. Pozorně ho sleduje a jeho mozek v něm dokáže zachytit rozdíly, které jsou pro něj zjevně důležité.
