Na podzim se z obyčejné procházky stává pro některé psy samoobsluha. Pod dubem leží žaludy, pod ořešákem ořechy, z keřů svítí šípky a mezi listím rostou houby. Zatímco člověk většinu té nabídky bez zájmu překročí, pes ji může očichat, rozkousat a někdy také spolknout.
Ne všechno, co na podzim spadne ze stromu, je jedovaté. A ne všechno, co jedovaté není, je pro psa bezpečné. U žaludů hrají roli třísloviny, u ořechů plísně, u kaštanů záleží na tom, z jakého stromu pocházejí. Jinde představuje větší problém pecka, skořápka nebo množství než samotná dužina.
Právě proto se vyplatí vědět, co pes může nechat bez následků zmizet v tlamě a kvůli čemu je lepší mu do ní sáhnout.
Žalud není psí pamlsek
Žaludy patří mezi typické podzimní nálezy a některé psy překvapivě baví. Mohou je nosit, rozkousávat nebo polykat. Dub i jeho plody však obsahují třísloviny, které mohou podráždit trávicí trakt.
Po větším množství se může objevit zvracení, průjem, nechutenství a bolest břicha. U závažnějších otrav se popisuje také poškození ledvin nebo jater, u psů je však takový průběh méně obvyklý než u některých hospodářských zvířat.
Praktičtější problém představuje samotný žalud. Malému psovi může uvíznout v trávicím traktu a způsobit neprůchodnost. Rizikovější bývají také nezralé zelené žaludy, které obsahují více problematických látek.
Jeden rozkousaný žalud u velkého psa tedy není automaticky důvodem k cestě na pohotovost. Pokud jich ale pes snědl několik, je malý, začne zvracet, má bolestivé břicho nebo přestane žrát, je namístě zavolat veterináři.
Vlašský ořech: větší problém může být plíseň
Spadne ze stromu, rozbije se o chodník a pes objeví jádro. Vlašský ořech sám o sobě nepatří mezi potraviny, které by byly pro psa typicky jedovaté. To z něj ale ještě nedělá vhodnou svačinu. Ořechy obsahují hodně tuku a ve větším množství mohou způsobit zažívací potíže. Skořápky navíc mohou poranit trávicí trakt nebo v něm uvíznout.
Mnohem zajímavější je jiný podzimní problém. Ořech, který několik dní leží ve vlhké trávě nebo tlejícím listí, může plesnivět. Některé plísně rodu Penicillium produkují takzvané tremorgenní mykotoxiny. Pes po jejich pozření může zvracet, ztrácet koordinaci, třást se a v těžkých případech dostat křeče.
A nejde jen o ořechy. Stejný problém představují plesnivé zbytky jídla nebo kompost. Pokud tedy pes najde čerstvé jádro vlašského ořechu, situace vypadá jinak, než když ze země vytáhne černý, navlhlý a napůl shnilý ořech. U toho druhého není co ochutnávat.
Kaštan ano, nebo ne? Záleží na stromu
Tady vzniká jeden z nejčastějších zmatků. Pod slovem kaštan se totiž skrývají dvě úplně jiné věci.
Jedlý kaštan, tedy plod kaštanovníku setého, není pro psa toxický. Malý kousek vařeného, čistého kaštanu bez soli a dalších přísad zdravému psovi zpravidla neublíží. Ani tady ale není důvod dělat z něj pravidelný pamlsek.
Úplně jiná situace nastává u plodů jírovce maďalu, kterým také běžně říkáme kaštany. Právě ty děti na podzim sbírají v parcích a vyrábějí z nich zvířátka.
Jírovec obsahuje látky, které mohou u psa vyvolat zvracení a průjem, při závažnější otravě také poruchy koordinace, třes, kolaps nebo křeče. Tvrdý kulatý plod navíc funguje jako velmi nepovedený psí míček. Pes ho může spolknout a kaštan může ucpat střevo. Kaštany z parku proto patří k věcem, které je lepší psovi z tlamy vzít.
Šípek není jed, ale celý ho psovi nedávejte
Šípky mají podstatně lepší pověst a tentokrát oprávněně. Plody růží nejsou pro psy považovány za jedovaté a zpracovaný šípek se objevuje i v některých krmivech a doplňcích výživy. To ale neznamená, že má pes na procházce otrhávat šípkový keř.
Uvnitř plodu jsou tvrdá semena obklopená jemnými chloupky. Kdo si pamatuje dětský „svědivý prášek“ ze šípků, ví, o čem je řeč. Chloupky mohou mechanicky dráždit tlamu a trávicí trakt. Problém mohou udělat i trny na větvích.
Pokud chcete psovi šípek nabídnout, dává větší smysl zpracovaná dužina bez semen a chloupků než celý plod utržený u cesty. A není nutné jej psovi dávat kvůli vitaminu C. Na rozdíl od člověka si zdravý pes vitamin C běžně vytváří sám.
Lískové ořechy nejsou jedovaté. Přesto je nechte veverkám
Lískový oříšek bez skořápky není pro psa toxický. Tím ale výčet jeho předností jako psího pamlsku v zásadě končí. Ořechy jsou kalorické a tučné. Celý lískový ořech nebo jeho skořápka mohou u malého psa způsobit dušení či neprůchodnost trávicího traktu. Staré a plesnivé ořechy přidávají stejné riziko mykotoxinů jako vlašské.
Jeden ukradený čistý lískový oříšek obvykle nepředstavuje problém. Hrabat se pod keřem a systematicky je pojídat už psovi dovolovat není rozumné.
A pozor na makadamové ořechy, pokud se s nimi pes setká doma. Ty představují úplně jinou kategorii. U psů mohou vyvolat slabost, zvracení, poruchu koordinace, třes a zvýšenou tělesnou teplotu. Příznaky se mohou objevit během několika hodin.
Hrozny z vinice nejsou ovoce pro psa
Na jižní Moravě může mít podzimní procházka ještě jednu nástrahu. Hrozny. Réva vinná patří mezi plodiny, u kterých se doporučení během let zpřesnilo. Hrozny i rozinky mohou u některých psů způsobit akutní poškození ledvin. Současné poznatky ukazují na význam kyseliny vinné, jejíž obsah se mezi jednotlivými plody liší.
Právě proto nelze jednoduše určit bezpečný počet bobulí. Jeden pes může něco sníst bez viditelných následků, u jiného může vzniknout problém po relativně malém množství.
Pokud pes hrozny sežere, nečeká se na příznaky. Je vhodné zavolat veterináři a říct mu hmotnost psa, přibližné množství a dobu, která od pozření uplynula. Totéž platí pro rozinky. Sušení z nich bezpečnou potravinu nedělá.
Červené bobule? Bezpečnější je nevést botanický kvíz
Podzimní keře nabízejí celou paletu červených a oranžových plodů. Jeřabiny, hloh, skalník, cesmína, tis. Některé způsobí nanejvýš podrážděný žaludek, jiné mohou být výrazně nebezpečnější.
Zvláštní pozornost zaslouží tis. Jeho červený dužnatý obal vypadá téměř jako drobná bobule, uvnitř je ale semeno obsahující toxické látky. Jedovaté jsou také jehlice a další části rostliny. Otrava může zasáhnout srdce a nervový systém a může mít velmi rychlý průběh.
Pro majitele psa z toho plyne jednodušší pravidlo než studium atlasu rostlin: neznámé bobule se na procházce nežerou. U psa, který má sklon vysávat všechno z okolních keřů, se vyplatí naučit povel k okamžitému puštění nálezu.
Houba je problém už ve chvíli, kdy nevíte, co to bylo
Vlhký podzim přeje houbám a pro majitele psů platí poněkud přísnější houbařské pravidlo než pro člověka. Neznámou houbu považujte za potenciálně nebezpečnou.
Většina hub, které pes potká, ho neotráví. Jenže mezi druhy rostoucími ve střední Evropě jsou i houby schopné způsobit vážnou otravu a jejich spolehlivé určování není vždy jednoduché ani pro zkušeného houbaře.
Podle druhu toxinu mohou následovat zažívací potíže, poruchy koordinace, třes a křeče, ale také poškození jater nebo ledvin. Zrádné jsou otravy, při kterých se první výrazné příznaky objeví až s odstupem. Pokud pes neznámou houbu skutečně sežere, má smysl vyfotit zbytek houby a okolí, případně vzít vzorek s sebou. Veterináři to může při rozhodování výrazně pomoci.
Nejhorší podzimní bufet může být kompost
Žaludy nebo kaštany jsou alespoň vidět. Méně nápadné nebezpečí čeká na zahradě. Hromada spadaných jablek, nahnilých ořechů, ovoce a kuchyňských zbytků je pro některé psy mimořádně přitažlivá. Právě rozkládající se organický materiál však poskytuje vhodné prostředí plísním, které mohou produkovat mykotoxiny.
Pes, který se dostane do kompostu, tak nemusí mít jen průjem z přejedení. Třes, nekoordinovaná chůze, výrazný neklid, zvracení nebo křeče po konzumaci plesnivého materiálu patří mezi příznaky, se kterými se nečeká do druhého dne.
Podobně opatrní buďte u ovoce ležícího dlouho pod stromem. Kousek čerstvého jablka bez jádřince je něco úplně jiného než zkvašená a plesnivá hromada pod jabloní.
Když pes něco sežere, nejdřív zjistěte co
Majitel často udělá větší službu veterináři fotografií než větou „něco snědl“. Pokud to jde, vyfoťte plod, rostlinu nebo houbu, vezměte vzorek a zkuste odhadnout množství. Důležitá je také hmotnost psa a čas, který od pozření uplynul. Zvracení doma nevyvolávejte bez předchozí domluvy s veterinářem. U některých situací může pomoci, u jiných může stav naopak zkomplikovat.
A pak existuje jednoduché pravidlo, které funguje lépe než jakýkoli podzimní seznam. Čerstvá dužina známého jedlého ovoce je jedna věc. Neznámý plod, tvrdá skořápka, pecka, plesnivý ořech nebo cokoli z kompostu je věc druhá.
Podzimní les nemusí být pro psa minovým polem. Jen není dobré zaměnit ho za bufet.
