Instagram je plný fotek, na kterých vedle sebe spí kotě a štěně nebo se kočka rozvaluje na psovi jako na polštáři. Jenže život není Instagram. Pes a kočka nemusí být nepřátelé, automaticky z nich ale nebudou ani kamarádi.
Pro společné bydlení to není nutné. Stačí, když pes kočku nepronásleduje a kočka se kvůli psovi nemusí schovávat. Hodně se rozhoduje při prvních setkáních. Pokud kočka uteče a pes zjistí, že je zábavné ji honit, může se z toho rychle stát zvyk.
Proto je lepší seznamování řídit, než čekat, jak si to zvířata vyřeší sama.
První den se vůbec nemusí potkat
Nová kočka může první den zůstat ve vlastním pokoji nebo v části bytu, kam pes nemůže. Potřebuje tam vodu, krmení, toaletu a místo, kde se může schovat.
Než se zvířata uvidí, mohou se poznat po čichu. Stačí jim vyměnit deku nebo jinou věc, na které ležela. Pak může následovat první kontakt přes dětskou zábranu ve dveřích. Pes kočku vidí, ale nemůže za ní vyrazit. Kočka si sama určí, zda přijde blíž.
Postupné seznamování má oporu i ve výzkumu. Britský projekt Generation Pup sledoval 1 211 štěňat při jejich seznamování s kočkami. Štěňata, která majitelé seznamovali postupně, se při kontaktu častěji chovala klidně.
Zároveň téměř polovina sledovaných štěňat kočku pronásledovala, 57 procent se při setkání výrazně vzrušilo a 59 procent si s ní chtělo hrát. To, co štěně považuje za hru, přitom kočka může vnímat úplně jinak.
Kočku ke psovi nenoste
Při prvních setkáních bez bariéry může být pes na volném vodítku. Pokud se za kočkou rozběhne, majitel ho zastaví. Jinak by vodítko mělo zůstat volné. Kočku není potřeba ke psovi přibližovat ani ji držet v náručí, aby si ji mohl očichat. Sama si zvolí vzdálenost, kterou ještě snese.
Důležité jsou i únikové cesty. Kočka se po bytě nepohybuje jen po podlaze, takže pomůže vysoké škrabadlo, police, parapet nebo nábytek, na který pes nedosáhne. Vyvýšená místa doporučuje při soužití psů a koček také International Cat Care.
Bezpečně přístupná musí zůstat i kočičí toaleta, voda a krmení. Pokud cestu k nim pravidelně blokuje pes, kočka může začít hledat jiné řešení.
Nedovolte psovi trénovat honičku
Kočka se rozběhne a pes vystartuje za ní. Nemusí v tom být agrese ani snaha kočce ublížit. Pronásledování je pro řadu psů zajímavé samo o sobě. Právě proto je lepší ho zastavit hned na začátku. Pes, který si několikrát denně prožene kočku přes byt, si takové chování procvičuje.
Odměnu si naopak zaslouží situace, kdy kočka projde místností a pes zůstane ležet, případně se na ni podívá a zase obrátí pozornost jinam. To je chování, které se při společném bydlení hodí.
Větší pozornost si zaslouží pes, který kočku dlouze fixuje pohledem, při jejím pohybu ztuhne, plíží se za ní nebo kvůli ní přestává reagovat na člověka. Opatrnost je na místě také u psů se silnou tendencí pronásledovat malá zvířata.
Pokud pes kočku opakovaně nahání a jeho zájem se nesnižuje, má smysl řešit situaci s trenérem nebo behavioristou.
Syčení ještě neznamená problém
Kočka může při seznamování syčet, vrčet nebo psa udeřit tlapkou. Obvykle tím dává najevo, že je příliš blízko. Za takovou reakci ji netrestejte a nenuťte ji k dalšímu kontaktu.
Víc pozornosti si někdy zaslouží změny, které nejsou tak nápadné. Kočka se začne schovávat, přestane chodit do některých částí bytu, méně jí nebo má problémy s používáním toalety. To může znamenat, že přítomnost psa nezvládá dobře.
Ani kočka, která celé dny tráví na horní polici škrabadla, si na psa nutně „zvykla“. Možná se mu jen naučila vyhýbat. V takové situaci je lepší znovu omezit společný kontakt a postupovat pomaleji.
Štěně nemusí být jednodušší
Mladší zvířata mají při seznamování určitou výhodu. Výzkumy domácností se psy a kočkami ukazují souvislost mezi nižším věkem při prvním setkání a lepším pozdějším vztahem. Štěně ale může být pro dospělou nebo starší kočku dost obtížný spolubydlící. Má energii, chce si hrát a často ještě neumí respektovat, že druhé zvíře o kontakt nestojí.
Při adopci proto může být užitečnější informace, zda pes někdy s kočkou žil, než jeho věk. Dospělý pes s několikaletou bezproblémovou zkušeností s kočkami může být snazší volbou než štěně.
Plemeno může napovědět, jak silnou tendenci k pronásledování lze očekávat, ale rozhoduje především chování konkrétního psa a jeho předchozí zkušenosti.
Misky a kočičí záchod oddělte
Pes a kočka by měli mít vlastní krmení. Nejen kvůli případným sporům o misku, ale také proto, že mají odlišné výživové potřeby.
Kočičí toaleta patří na místo, kde má kočka klid a pes jí nebrání v přístupu. Praktický důvod je ještě jeden. Někteří psi mají o obsah kočičího záchodu až překvapivý zájem.
Obě zvířata by také měla mít místo, kde mohou nerušeně odpočívat.
Kdy je nechat doma samotné
Žádný počet dnů nebo týdnů neplatí pro všechny. Sledujte, co zvířata skutečně dělají.
Pes by měl dokázat v přítomnosti kočky odpočívat, nereagovat na každý její pohyb a nechat se od ní bez problémů odvolat. Kočka by se měla normálně pohybovat po bytě, jíst a používat toaletu, aniž by se musela psovi vyhýbat.
Pak je možné zkusit krátkou dobu bez přímého dohledu a postupně ji prodlužovat. Pokud pes kočku stále intenzivně sleduje nebo pronásleduje, je bezpečnější zvířata během nepřítomnosti majitele oddělovat.
A společný pelíšek? Ten vůbec není potřeba. Mnohem podstatnější je situace, která na Instagramu příliš úspěchu nesklidí: kočka projde pokojem a pes si jí skoro nevšimne. Právě tehdy spolu pravděpodobně umějí bydlet.
