Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno trochu jinak než v atlasu psů, přišel československý vlčák. Na první pohled vypadá, jako by právě vystoupil z lesa a cestou zvažoval, zda nás vůbec potřebuje. Šikmé jantarové oči, vlkošedá srst, dlouhé nohy a lehký pohyb dělají své. Za působivým vzhledem se ale skrývá inteligentní, vytrvalý a velmi specifický pes, který rozhodně nepatří ke každému.
Základní charakteristika československého vlčáka
| Výška | feny od 60 cm, psi od 65 cm, standard neurčuje horní hranici |
| Hmotnost | feny od 20 kg, psi od 26 kg |
| Délka života | přibližně 12 až 15 let |
| Povaha | aktivní, vytrvalý, inteligentní, samostatný, ostražitý, silně fixovaný na svou skupinu |
| Náročnost péče | střední |
| Náročnost pohybu | vysoká |
| Hlučnost | střední |
| Vhodnost do bytu | podmíněně |
| Vztah k dětem | spíše ano |
Původ československého vlčáka a jeho povaha
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jsem československý vlčák a můj původ není žádná romantická legenda o vlkovi, který se jednou zamiloval do ovčáka za úplňku. Moje historie začala v Československu v roce 1955 experimentem, při němž křížili německé ovčáky s karpatskými vlky. Cílem bylo zjistit, zda lze spojit některé vlastnosti vlka, například odolnost a vytrvalost, s pracovními schopnostmi psa. V roce 1982 mě tehdejší Československo uznalo jako národní plemeno a FCI mě definitivně uznala v roce 1999.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem mimořádně vytrvalý, inteligentní a samostatný pes, který potřebuje silný vztah s člověkem, ale rozhodně nemá potřebu plnit každý jeho nápad jen proto, že zazněl povelem.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
Můj vznik souvisel s pracovním využitím psů v tehdejším Československu a s experimentem, který měl prověřit vlastnosti potomků psa a vlka. Chovatelé chtěli spojit využitelné vlastnosti vlka s příznivými vlastnostmi německého ovčáka. Nakonec ze mě vzniklo samostatné pracovní plemeno. Nejsem tedy pradávný přírodní pes, i když se tak velmi úspěšně tvářím.
Co je na tobě nejvíc typické?
Lidé samozřejmě řeknou vzhled. Mám vlkošedou až stříbrošedou srst, světlou masku, šikmé jantarové oči, vzpřímené uši a stavbu těla připomínající vlka. Pro soužití je ale důležitější moje povaha. Jsem velmi aktivní, vytrvalý, rychle reaguji, silně se vážu na svou sociální skupinu a zároveň si zachovávám značnou samostatnost.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Že jsem napůl divoký vlk, kterého stačí správně „zkrotit“. Jsem regulérní psí plemeno uznané FCI. Ano, při mém vzniku hráli karpatští vlci zásadní roli a některé moje projevy se od běžných společenských plemen výrazně liší. Ale současný československý vlčák není vlk odchycený v lese. A mimochodem, představa, že mě musí člověk ovládnout nějakou teorií dominance, je skvělý způsob, jak si společný život zbytečně pokazit.
Československý vlčák v rodině
Jak reaguješ na cizí lidi?
Obvykle zdrženlivě. Standard plemene počítá s nedůvěřivostí, nikoli však s bezdůvodnou agresivitou. Nepotřebuji běžet ke každému návštěvníkovi a přesvědčovat ho, že jsme právě získali nového nejlepšího kamaráda. Dobrá socializace od štěněte je proto velmi důležitá. Čím více bezpečných situací, lidí, prostředí a zkušeností poznám, tím lépe se v lidském světě orientuji.
Jak vycházíš s dětmi?
Při správné socializaci a rozumném vedení můžu s dětmi žít dobře, zejména pokud s nimi vyrůstám. Nejsem ale plyšový vlk pro dětskou zábavu. Jsem velký, rychlý a fyzicky silný pes, takže kontakt s malými dětmi má vždy hlídat dospělý. Totéž ostatně platí u všech větších psů.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
Hodně záleží na socializaci, konkrétním jedinci a zkušenostech. Se psy, které znám a se kterými vyrůstám, můžu vytvořit velmi pevné vztahy. U cizích psů nemusí být všechno automaticky bezproblémové. A u menších zvířat je třeba počítat s loveckým instinktem. Kočka v domácnosti, kterou znám odmala, a neznámá kočka prchající přes pole pro mě mohou představovat dvě úplně jiné kategorie.
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Plný energie, ale nejsem motorová myš. Dospělý československý vlčák umí doma odpočívat, pokud předtím dostal dostatek pohybu, podnětů a kontaktu se svým člověkem. Venku jsem vytrvalec. Dlouhé výlety, turistika a další aktivity, při kterých používám tělo i hlavu, mi sedí podstatně víc než deset minut kolem paneláku.
Umíš být tvrdohlavý?
Říkejme tomu inteligentní posouzení návrhu. Povel znám, jen si někdy potřebuji ujasnit, proč bych ho měl splnit právě teď. Nejsem typ psa, který bude stokrát nadšeně opakovat stejný cvik. Výcvik musí dávat smysl, být pestrý a pracovat s motivací.
Pohyb, bydlení a samota
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
Byt sám o sobě není problém. Problém je člověk, který si myslí, že zahrada nahrazuje aktivní život. Nenahrazuje. Můžu bydlet v bytě, pokud mám každý den dostatek pohybu, zaměstnání a kontaktu se svou rodinou. Stejně tak můžu být nešťastný na obrovské zahradě, když mě tam někdo ráno vypustí a večer zase zavře.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
Hodně. Přesné číslo neexistuje, protože potřeba pohybu závisí na věku, zdraví a konkrétním psovi. U zdravého dospělého československého vlčáka ale počítejte s každodenními delšími aktivitami a s tím, že krátké hygienické procházky nestačí. Mám výbornou vytrvalost. Vedle kilometrů potřebuji také čichání, objevování, trénink a další mentální práci.
Co se stane, když se nudíš?
Začnu si hledat program sám. A upozorňuji, že můj dramaturgický plán nemusí odpovídat vašemu. Nuda může vést k ničení věcí, pokusům o útěk, neklidu nebo jinému problémovému chování. Fyzicky mě unavit také nemusí stačit. Potřebuji zaměstnat hlavu.
Jak zvládáš samotu?
Tohle bývá jedno ze slabších míst plemene. Československý vlčák mívá velmi silnou vazbu na svou sociální skupinu a někteří jedinci snášejí odloučení špatně. Samotu proto musíte učit postupně už od štěněte. Pokud hledáte psa, kterého necháte pravidelně deset hodin doma a večer mu věnujete půlhodinu, můžeme si rovnou ušetřit společné trápení.
Pro koho se československý vlčák hodí
Pro koho jsi ideální parťák?
Aktivní a zkušenější člověk, který má čas, trpělivost a baví ho se psem opravdu pracovat, se mnou může vytvořit skvělou dvojici. Ocením turistu, člověka trávícího hodně času venku nebo někoho, koho zajímá výcvik a psí komunikace. Potřebuji majitele, který chápe, že vztah se mnou nevznikne během víkendového kurzu poslušnosti.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Nevhodnou volbou jsem pro člověka, který chce snadno ovladatelného psa, stoprocentní poslušnost bez velké práce nebo živou dekoraci připomínající vlka. Špatně bych se hodil také k někomu, kdo bývá většinu dne mimo domov a nemá možnost věnovat mi dost času. Jestli je hlavním argumentem pro moje pořízení věta „vždycky jsem chtěl vlka“, doporučuji dokumentární kanál.
Výcvik československého vlčáka
Jak náročný jsi na výcvik?
Poměrně dost. Ne proto, že bych byl hloupý. Právě naopak. Učím se rychle, dobře pozoruji a pamatuji si souvislosti. Jen nejsem automat na povely. Potřebuji zkušeného, důsledného a čitelného člověka, který dokáže pracovat s motivací a chápe mou povahu.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Důslednost, trpělivost, odměny, pestrý trénink a dobrý vztah. Hrubé zacházení může poškodit důvěru a problém ještě zhoršit. Potřebuji jasná pravidla, ale ne člověka, který si autoritu dokazuje silou. Autorita se u mě získává hlavně tím, že jste předvídatelní a dáváte smysl.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
Pořídí si mě kvůli vzhledu a teprve potom začnou zjišťovat, co vlastně potřebuju. Podcení socializaci, přivolání, lovecký instinkt, samotu nebo množství času, které společný život vyžaduje. Další chybou je představa, že mě jednoduše „vyběhají“. Když budete jen přidávat kilometry, můžete místo klidného psa získat ještě lépe trénovaného vytrvalce.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Čas, kontakt, konzistentní pravidla a schopnost přemýšlet. Potřebuji být součástí života, ne projekt odložený na zahradě. Když mi člověk rozumí a věnuje se mi, dokážu si k němu vytvořit mimořádně silný vztah.
Péče a zdraví československého vlčáka
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
Samotná srst není žádná katastrofa. Mám rovnou, přiléhavou srst a výraznou podsadu, která se mění podle ročního období. V době línání ale zjistíte, že jeden pes dokáže vyprodukovat množství chlupů, které odporuje zákonům zachování hmoty. Pravidelné vyčesávání pomůže. Koupat mě není nutné často, pokud k tomu není důvod. Stejně jako u jiných psů potřebuju kontrolu drápů, zubů a uší.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
Československý vlčák obecně působí jako odolné plemeno, ale neznamená to, že se mu zdravotní problémy vyhýbají. V chovu se sleduje zejména dysplazie kyčelních a loketních kloubů. U plemene se také řeší některá dědičná onemocnění, například degenerativní myelopatie nebo hypofyzární nanismus. Při výběru štěněte proto nestačí obdivovat rodiče na fotografii. Ptejte se chovatele na zdravotní vyšetření a výsledky testů.
Jak vypadá ideální den s tebou?
Ráno pořádná procházka, během níž nemusím jen pochodovat u nohy, ale můžu čichat a vnímat okolí. Přes den kontakt s rodinou, trochu odpočinku a nějaké zaměstnání hlavy. Odpoledne delší výlet, trénink, stopování nebo jiná aktivita. Večer můžu klidně ležet doma. Nejsem perpetuum mobile, jen potřebuji, aby den obsahoval víc než misku a venčení před domem.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Jak intenzivní pes dokážu být. Lidé čekají vytrvalost a trochu tvrdohlavosti, ale někdy je překvapí síla vazby na člověka, obtížnější samota, samostatnost při výcviku nebo schopnost hledat vlastní řešení problémů. A také rychle pochopí, že plot není pro každého československého vlčáka nepřekonatelná hranice. Zabezpečení pozemku se proto vyplatí nepodceňovat.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Nejdřív se zamilujte do mojí povahy a teprve potom do vzhledu. Vlčí silueta je krásná, ale budete se na ni dívat mnoho let. Mnohem důležitější je, zda vám bude vyhovovat pes, který potřebuje hodně času, pohybu, kontaktu, výcviku a respektu k tomu, jaký skutečně je.
Vlčí krev, vytí a útěky: co je dobré vědět
Kolik je v tobě vlastně vlka?
Moje plemeno skutečně vzniklo křížením německého ovčáka s karpatským vlkem, takže vlčí původ není marketingový výmysl. První experimentální křížení začalo v roce 1955 a později vznikl plán systematického chovu nového plemene. Dnešní československý vlčák ale patří k mnoha generacím ustáleného chovu. Není správné představovat si každého současného jedince jako jednoduchou směs určitého procenta psa a vlka. Jsem samostatné plemeno s vlastním standardem. Vlčí vizáž mám ovšem pořád prvotřídní.
Opravdu raději vyješ, než štěkáš?
Dokážu štěkat, ale hlasová komunikace československých vlčáků může být pestřejší než u plemen, která mají štěkání prakticky v pracovní náplni. Vytí se může objevit při komunikaci, vzrušení i odloučení. Neznamená to, že každý československý vlčák pořádá každý večer koncert pro celé sídliště. Pokud ale špatně snáším samotu, sousedé se o tom mohou dozvědět dřív než vy.
Je pravda, že jsi mistr útěků?
Někteří českoslovenští vlčáci dokážou být v hledání cesty ven velmi vynalézaví. Jsem atletický, vytrvalý a schopný řešit problémy, což je skvělá kombinace, dokud se tím problémem nestane váš plot. U zahrady proto potřebuju opravdu kvalitní zabezpečení. Ještě důležitější ale je, abych neměl důvod trávit půl dne přemýšlením, jak se dostat pryč. Zahrada totiž není program. Je to jen větší místnost bez střechy.
