Bobtail

Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno trochu jinak než v atlasu psů, dorazil bobtail. Tedy přesněji staroanglický ovčák, mohutný chlupáč, u kterého chvíli hledáte oči a pak zjistíte, že on vás celou dobu velmi dobře sleduje. Pod nápadnou srstí se skrývá inteligentní, společenský a poměrně aktivní pes, který má k plyšové dekoraci opravdu daleko. A pokud se vám líbí jeho kožich, máme pro vás hned na začátek drobnou zprávu: někdo se o něj bude muset starat.

Základní charakteristika bobtaila

Výška	přibližně 56 až 65 cm
Hmotnost	přibližně 27 až 45 kg
Délka života	10 až 12 let
Povaha	přátelský, inteligentní, společenský, hravý, sebevědomý
Náročnost péče	vysoká
Náročnost pohybu	střední
Hlučnost	střední
Vhodnost do bytu	podmíněně
Vztah k dětem	ano

Kdo vlastně bobtail je

Kdo jsi a odkud pocházíš?

Jsem bobtail, oficiálně staroanglický ovčák neboli Old English Sheepdog. Pocházím z Velké Británie a moje historie souvisí s pracovními psy, kteří pomáhali hospodářům s dobytkem a ovcemi. Přesné složení mých dávných předků není úplně jasné, takže vám nebudu vyprávět rodokmen až do středověku jen proto, aby článek vypadal učeně.

Jisté je, že jsem se vyvíjel jako silný, odolný pracovní pes schopný pohybovat a kontrolovat stáda. Můj dnešní vzhled připomíná spíš přerostlého plyšáka, ale pracovní minulost ze mě nezmizela.

Jak bys sám sebe popsal jednou větou?

Jsem veselý, chytrý a společenský chlupáč, který chce být součástí rodiny, nikoliv zahradním inventářem.

K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?

K práci se stády. Moji předci pomáhali při přesunech hospodářských zvířat a museli zvládat dlouhý pohyb, samostatně reagovat na situaci a spolupracovat s člověkem.

Právě proto nejsem jen velký pes s efektním účesem. Mám pracovní mozek, slušnou fyzickou výdrž a potřebu něco dělat. Dnes už po mně většina lidí nechce, abych přesouval stádo krav přes anglický venkov. Naštěstí existují procházky, výcvik a psí sporty.

Co je na tobě nejvíc typické?

Samozřejmě srst. Mám hustou dvojitou srst s bohatou podsadou a dlouhou krycí srstí, která vytváří můj charakteristický rozcuchaný vzhled. Typické zbarvení kombinuje šedé, modré nebo grizzle odstíny s bílou.

Nápadný je také můj pohyb a stavba těla. Zadní partie mám výše než kohoutek, což přispívá k typické siluetě. A pak je tu moje povaha. Většina bobtailů působí vesele a trochu klaunsky. Vypadáme, jako bychom právě něco provedli. Někdy je to dokonce pravda.

Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?

Že jsem líný chlupatý gaučák.

Dospělý bobtail umí doma odpočívat, ale pořád jsem ovčácký pes. Potřebuji pravidelný pohyb, kontakt s lidmi a zaměstnat hlavu. Pokud hledáte obrovský polštář, který jednou denně vyvenčíte kolem domu, kupte si raději skutečný polštář. Vyjde levněji i na šampon.

Povaha bobtaila a život s rodinou

Jak reaguješ na cizí lidi?

Obvykle přátelsky až neutrálně, pokud mám dobrou socializaci. Bobtail nebývá typickým ostrým hlídačem, ale velikost, hlubší hlas a mohutná postava mohou cizího člověka přesvědčit, že vstup bez pozvání není nejlepší životní rozhodnutí.

Konkrétní reakce samozřejmě závisí na povaze psa, zkušenostech a socializaci. Štěně proto potřebuje poznávat různé lidi, prostředí, zvuky a situace.

Jak vycházíš s dětmi?

Obvykle velmi dobře. Bobtail má pověst přátelského rodinného psa a často bývá k dětem tolerantní a hravý. Jen je potřeba připomenout drobný fyzikální detail: třicet nebo čtyřicet kilogramů veselého psa má při rozběhu určitou setrvačnost.

U malých dětí proto patří dohled dospělého k základním pravidlům. Ne proto, že bych měl děti v úmyslu lovit. Spíš proto, že při nadšeném vítání nemusím správně spočítat brzdnou dráhu.

Jak snášíš jiné psy a zvířata?

Při správné socializaci většinou dobře. Nejsem plemeno známé výraznou agresivitou vůči ostatním psům. Díky pastevecké minulosti se ale u některých jedinců může objevit snaha kontrolovat pohyb jiných zvířat nebo lidí.

S kočkou můžu bez problémů žít, zejména když na ni zvyknu odmala. Jen by měla vědět, že můj osobní prostor zabírá přibližně polovinu obýváku.

Jsi spíš klidný, nebo plný energie?

Obojí, podle situace. Venku dokážu být aktivní, hravý a vytrvalý. Doma se dobře vedený dospělý bobtail obvykle umí zklidnit.

Štěně a mladý pes jsou jiná disciplína. Představte si chlupatou kouli, která rychle roste, má stále víc síly a zatím jen přibližnou představu, k čemu slouží brzdy. To už je realističtější obrázek mladého bobtaila.

Umíš být tvrdohlavý?

Samozřejmě. Jsem inteligentní ovčácký pes, nikoliv dálkově ovládané zařízení.

Umím se učit rychle, ale zároveň dokážu vyhodnotit, zda mi váš nápad připadá zajímavý. Pokud budete výcvik opakovat mechanicky a bez motivace, pravděpodobně začnu hledat vlastní program. A nemusí se vám líbit.

Bobtail v bytě a jeho potřeba pohybu

Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?

Do bytu se vejdu. Otázka zní, jestli se tam vejdete ještě vy.

Vážně ale platí, že zahrada není podmínkou spokojeného života. Bobtail může žít i v prostornějším bytě, pokud dostává dostatek pohybu, duševního zaměstnání a kontaktu s rodinou. Zahrada sama nic neřeší. Pes ponechaný celý den na pozemku se může nudit úplně stejně jako pes v bytě.

Praktičtější problém představují moje rozměry, srst, bláto a letní vedra. Ve čtvrtém patře bez výtahu si život se mnou dobře rozmyslete, zvlášť s ohledem na stáří nebo případné zdravotní problémy.

Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?

Dospělý zdravý bobtail potřebuje každý den pravidelný pohyb, zpravidla alespoň kolem hodiny aktivnějšího venčení, často více podle věku, kondice a temperamentu konkrétního psa. Nejde jen o kilometry. Prospěje mi kombinace svižné chůze, volnějšího pohybu, hry a práce hlavou.

Nemusíte se mnou běhat půlmaraton před snídaní. Ale tři krátké návštěvy nejbližšího trávníku za plnohodnotný program nepovažuji.

Co se stane, když se nudíš?

Začnu si hledat práci.

A protože jste mi žádnou nepřidělili, nemáte hlasovací právo při výběru. Může přijít štěkání, ničení věcí, neklid nebo jiné nežádoucí chování. Inteligentní pracovní pes bez zaměstnání totiž není automaticky klidný pes. Je to zaměstnanec bez šéfa, který právě objevil skartovačku.

Jak zvládáš samotu?

Spíš hůř než některá nezávislejší plemena. Bobtail bývá silně orientovaný na rodinu a chce být součástí běžného života. Samotu se může naučit zvládat, ale musí se na ni zvykat postupně už od mládí.

Pokud pravidelně odcházíte ráno a vracíte se večer, zatímco pes tráví většinu dne sám, nejsem ideální volba. Moje představa vztahu s člověkem je trochu intenzivnější.

Pro koho se bobtail hodí

S kým si budeš nejlépe rozumět?

Pro člověka nebo rodinu, kteří chtějí velkého, společenského a aktivního psa a opravdu počítají s péčí o srst. Hodím se k lidem, kteří se mnou chtějí chodit ven, něco mě učit a zapojit mě do rodinného života.

Dobře můžu fungovat také s aktivnějšími seniory, pokud zvládnou moji velikost a sílu. Nejsem extrémní sportovec, ale rozhodně nejsem ani pes pro člověka, jehož nejoblíbenější venkovní aktivitou je cesta k autu.

Pro koho se naopak vůbec nehodíš?

Pro člověka, který nechce pravidelně česat psa, nesnáší chlupy, bláto a mokrou srst nebo tráví většinu dne mimo domov.

Také bych nebyl první volbou pro někoho, kdo chce bezvýhradně poslušného psa s minimálními nároky. Jsem velký, chytrý a mám vlastní názor. Kombinace, která potřebuje vedení.

Výcvik a výchova bobtaila

Jak náročný jsi na výcvik?

Jsem učenlivý a inteligentní, takže základní výcvik zvládám dobře. Potřebuji ale začít včas. U velkého psa totiž není příliš praktické zjistit ve čtyřiceti kilogramech, že povel „ke mně“ byl dosud pouze nezávazný návrh.

Důležitá je socializace, chůze na vodítku, přivolání a schopnost zklidnit se. Výcvik by měl být pravidelný, ale pestrý.

Co na tebe při výchově funguje nejlépe?

Pozitivní motivace, důslednost a jasná pravidla. Odměny, hra a pochvala fungují mnohem lépe než hrubost.

Zároveň ale potřebuju vědět, co platí. Pokud dnes smím skákat na gauč, zítra nesmím a pozítří smím, když máte dobrou náladu, není to moje tvrdohlavost. To jen váš provozní řád připomíná českou daňovou legislativu.

Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?

Podcení moji srst, velikost nebo potřebu zaměstnání. Někdo si pořídí bobtaila kvůli vzhledu a teprve potom zjistí, kolik práce dá udržet dlouhou srst bez zacuchání.

Další chybou bývá nedostatečná výchova v mládí. Roztomilé štěně, které tahá na vodítku, působí legračně. Dospělý pes se stejným zvykem už může svého člověka dopravovat po městě rychleji než veřejná doprava.

Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?

Čas, důslednost, společné aktivity a ochotu starat se o mě i tehdy, když zrovna nevypadám jako pes z reklamy.

Potřebuji patřit k rodině. Nechci bydlet sám na zahradě jen proto, že mám hustou srst a historicky jsem pracoval venku.

Péče o bobtaila a zdraví

Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?

Vysoká. Tady nemá smysl dělat marketing.

Dlouhá hustá srst potřebuje důkladné pravidelné pročesávání až ke kůži. Nestačí několikrát přejet kartáčem po povrchu. Největší pozornost vyžadují místa, kde se srst snadno zacuchává, například za ušima, v podpaží nebo na končetinách.

Po procházce navíc dokážu v kožichu přinést vodu, bláto, listí, větvičky a další vzorky místního ekosystému. Kdo chce bobtaila v plné srsti, musí s groomingem počítat jako s pravidelnou součástí týdne.

Máš nějaké typické zdravotní slabiny?

Stejně jako u jiných velkých plemen se u bobtaila sleduje především dysplazie kyčelních kloubů. Chovatelské zdravotní programy věnují pozornost také očním onemocněním, poruchám štítné žlázy a vrozené hluchotě. U plemene se testují i některá dědičná onemocnění, například exercise induced collapse, cerebelární degenerace nebo citlivost spojená s genem MDR1.

Právě proto má při výběru štěněte smysl zajímat se o zdravotní vyšetření rodičů, nikoliv jen o to, který vrh má nejhezčí fotografie. Americký klub plemene například mezi základní doporučená vyšetření chovných psů řadí kyčle, oči a štítnou žlázu a používá také genetické testy.

Jak vypadá ideální den s tebou?

Ráno pořádná procházka, během dne kontakt s rodinou, nějaká práce hlavou a odpoledne nebo večer další výlet či aktivita. Nemusím běhat celý den, ale chci mít pocit, že jsem jeho součástí.

Pak si klidně lehnu doma a budu předstírat, že zabírám jen jeden metr čtvereční. Oba budeme vědět, že to není pravda.

Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?

Kolik psa se skrývá pod srstí a kolik času ta srst dokáže spolknout.

Bobtail navíc není jen klidný medvěd. Umí být temperamentní, hravý a dlouho si zachovává mladistvé chování. Klub plemene popisuje staroanglické ovčáky jako psy, kteří si hravou, téměř štěněcí povahu často udržují i v dospělosti.

A potom přijde déšť. Tehdy majitel zjistí, že třicetikilový pes s dlouhou mokrou srstí je samostatný meteorologický jev.

Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?

Nekupujte si mě jen očima.

Jestli vás přitahuje hlavně moje huňatá hlava a typický vzhled, stravte nejdřív pár hodin s dospělým bobtailem a ideálně také s jeho kartáčem. Pokud vás potom pořád chci já a vy mě, můžeme se začít bavit vážně.

Co je na bobtailovi opravdu zvláštní

Proč se ti vlastně říká bobtail?

Anglické „bobtail“ označuje krátký nebo zkrácený ocas. Historicky se staroanglický ovčák spojoval s kupírovaným ocasem a právě odtud pochází jeho rozšířené označení.

Dnes samozřejmě můžete potkat bobtaily s přirozeným dlouhým ocasem. V zemích, kde zákony kupírování zakazují nebo výrazně omezují, je dlouhý ocas běžnou součástí vzhledu plemene. Takže ano, můžete mít bobtaila, který má tail. Jazyk někdy zestárne pomaleji než kynologie.

Vidíš vůbec přes tu ofinu?

Ano. A překvapivě dobře vím, kdo otevřel ledničku.

Srst padající přes oči je pro vzhled bobtaila typická, ale majitel musí dbát na její čistotu a na zdraví očí. Někteří lidé srst prakticky upravují nebo svazují tak, aby psovi nepřekážela. Není potřeba dokazovat světu, že pes zvládne život permanentně za závěsem.

Barva očí může být u bobtaila navíc zajímavá. Standard připouští hnědé i modré oči a objevit se může také pes s každým okem jiné barvy.

Musím opravdu česat tolik, jak všichni tvrdí?

Pokud mě chcete v dlouhé typické srsti, ano.

Bobtail není pes, kterému jednou týdně projedete záda kartáčem během televizních reklam a máte hotovo. Hustá podsada a dlouhá krycí srst se mohou zacuchat až ke kůži. Důkladná péče proto zabere čas a majitel se musí naučit správnou techniku.

Existuje samozřejmě i praktičtější cesta. Někteří majitelé, kteří nechodí na výstavy, volí kratší střih. Pes tím nepřestane být bobtailem a rodinný rozpočet nepřijde o titul šlechtického rodu. Jen je dobré vědět už před pořízením, že ikonický huňatý vzhled není samoobslužná funkce.

Bobtail totiž nabízí skvělou kombinaci společenské povahy, inteligence, hravosti a působivého vzhledu. Zadarmo je z toho pouze ta inteligence. O zbytek se budete muset trochu přičinit.