Severní Korea zažívá mimořádně horké léto a státní média radí obyvatelům, jak ho přežít. Vedle melounů, okurek nebo fazolí doporučují i jídlo, které v Evropě vyvolává odpor: vývar ze psího masa.
Zatímco Jižní Korea se po desetiletích sporů rozhodla obchod se psím masem ukončit, na severní straně hranice zůstává součástí tradiční kuchyně a režim ho otevřeně propaguje. Severní Korea přitom není jedinou zemí, kde se psi stále jedí.
Psí vývar proti horku
Státní deník Rodong Sinmun, který je hlavním tiskovým orgánem vládnoucí Korejské strany práce, zveřejnil 2. srpna rady, jak zvládnout vysoké letní teploty. Lékař z Pchjongjangské všeobecné nemocnice doporučil například meloun, okurky a mungo fazole. Mezi „výživnými potravinami“ zmínil také psí vývar.
V korejské tradici se totiž některá vydatná a horká jídla konzumují právě během největších veder. Patří mezi ně i kuřecí polévka samgyetang s ženšenem, rýží a jujubami, kterou ve stejném týdnu vyzdvihovala severokorejská agentura KCNA.
Podle Reuters zasáhla Korejský poloostrov silná vlna veder. Severokorejská státní televize oznámila teplotu 36,7 stupně Celsia jako nejvyšší zaznamenanou hodnotu v zemi. Severní Korea údaje o případných obětech horka nezveřejnila, zatímco Jižní Korea hlásila více než 20 úmrtí.
Psí maso se v Severní Koreji označuje jako tangogi a na rozdíl od Jižní Koreje se jeho konzumace neskrývá na okraj společnosti. Podávají ho i specializované restaurace.
Čína a Vietnam patří k největším trhům
Konzumace psího masa není pouze korejskou tradicí. Humane World for Animals ji uvádí také v Číně, Vietnamu, Kambodži, Indonésii, Laosu, Myanmaru a některých dalších částech Asie. Nejde přitom o zvyk celé populace těchto zemí. Spotřeba se výrazně liší podle regionu a v řadě míst dlouhodobě klesá.
Největší trh představuje Čína. Humane World for Animals odhaduje, že tam kvůli masu každoročně zahyne přibližně deset milionů psů. Postoj země se však mění. Šen-čen a Ču-chaj v roce 2020 jako první města v pevninské Číně zakázaly konzumaci psů a koček. Čínské ministerstvo zemědělství zároveň vyřadilo psy ze seznamu hospodářských zvířat a označilo je za společenská zvířata.
Velký trh zůstává také ve Vietnamu, kde podle odhadů končí v masném obchodu miliony psů ročně. Část zvířat se převáží přes hranice okolních států.
Psí maso se konzumuje také v některých částech Kambodže, Laosu a Indonésie. Na Filipínách je obchod se psím masem zakázaný, přesto podle organizací na ochranu zvířat zcela nezmizel.
Nejde jen o Asii
Tradice existuje také v některých částech Afriky. Humane World for Animals upozorňuje například na Nigérii, kde je konzumace psího masa spojována i s lidovými představami o léčivých účincích či posílení vitality.
Psí maso se objevuje rovněž v některých oblastech Ghany, Kamerunu nebo Demokratické republiky Kongo. Ani zde ale nelze mluvit o zvyku typickém pro celé země. Často jde o regionální tradici omezenou na určité komunity.
Ojedinělé případy konzumace psího masa byly v minulosti popsány dokonce ve Švýcarsku. Jde však o okrajovou praxi v některých venkovských oblastech, nikoli o běžnou součást švýcarské kuchyně.
Jižní Korea jde opačným směrem
Největší kontrast k severokorejské propagaci nabízí druhá polovina Korejského poloostrova. V Jižní Koreji bylo psí maso po generace součástí kuchyně, během posledních desetiletí však jeho popularita prudce klesala.
Parlament proto v lednu 2024 schválil zákon, který zakazuje chov a porážku psů za účelem získávání masa i jeho distribuci a prodej. Přechodné období skončí v roce 2027. Samotné snědení psího masa zákon netrestá.
Změnu urychlil především postoj samotných Jihokorejců. Průzkumy před přijetím zákona ukazovaly, že naprostá většina obyvatel už psí maso nejí a nemá v úmyslu s tím začít.
Konec odvětví ale přinesl další problém. Na farmách stále zůstává velké množství psů a s postupným zavíráním chovů je potřeba rozhodnout, co s nimi bude dál.
Korejský poloostrov tak dnes ukazuje dva zcela opačné přístupy k téže tradici. Zatímco Soul připravuje její definitivní konec, severokorejská státní média v létě 2026 stále doporučují psí vývar jako jídlo do největších veder.
