Na naše interview, jehož cílem je představit toto plemeno čtenářům, dnes dorazil malý pes s velkým sebevědomím. Usadil se na židli, rozhlédl se po místnosti a dal jasně najevo, že ví, kdo je tady hvězda. Japonský chin působí jemně a elegantně, ale za jeho hedvábnou srstí a velkýma očima se skrývá osobnost, která rozhodně není nudná. Pojďme si tedy popovídat s jedním z nejstarších společenských plemen světa.
Základní charakteristika plemene
| Vlastnost | Hodnota |
|---|---|
| Výška | 20–27 cm |
| Hmotnost | 2–5 kg |
| Délka života | 12–15 let |
| Povaha | přítulný, inteligentní, citlivý, hravý, elegantní |
| Náročnost péče | střední |
| Náročnost pohybu | nízká |
| Hlučnost | nízká až střední |
| Vhodnost do bytu | ano |
| Vztah k dětem | spíše ano |
Původ a historie japonského china
Kdo jsi a odkud pocházíš?
Jsem japonský chin, malý společenský pes s velmi dlouhou historií. Přestože mám v názvu Japonsko, moje kořeny sahají pravděpodobně do Číny nebo Koreje. Do Japonska mě přivezli diplomaté nebo buddhističtí mniši někdy mezi 6. a 8. stoletím. V císařském dvoře jsem rychle získal výsadní postavení a stal jsem se společníkem aristokracie.
Japonská šlechta si mě natolik oblíbila, že jsem byl považován téměř za posvátné zvíře. Některé záznamy dokonce uvádějí, že jsem měl vlastní služebnictvo. V Evropě se japonský chin objevil až v 19. století, kdy byl dovezen jako dar diplomatům a šlechtě. Odtud už vedla cesta do chovatelských klubů a domácností po celém světě.
Jak bys sám sebe popsal jednou větou?
Jsem malý aristokrat s jemnou duší, chytrou hlavou a občasným smyslem pro dramatické výstupy.
K čemu jsi byl původně vyšlechtěn?
Na rozdíl od mnoha jiných plemen jsem nikdy nebyl lovec, pastevec ani hlídač. Japonský chin vznikl jako čistě společenský pes. Moje práce spočívala v tom, že jsem dělal společnost šlechtě, seděl na polštářích a občas pobavil dvůr svými kousky.
Možná to zní jako pohodlný život, ale společenská plemena mají také své nároky. Musel jsem být inteligentní, citlivý na náladu lidí a dostatečně přizpůsobivý, abych zvládl život v palácích.
Povaha a typické chování japonského china
Co je na tobě nejvíc typické?
Elegantní vzhled a zvláštní osobnost. Japonský chin bývá často přirovnáván spíš ke kočce než ke klasickému psovi. Rád sedím na vyvýšených místech, sleduji dění kolem sebe a občas se pohybuji s nečekanou ladností.
Typické jsou také moje velké tmavé oči, krátký čenich a hedvábná srst. Pohyb bývá lehký a trochu taneční. Mimochodem, mnoho majitelů tvrdí, že chin se dokáže pohybovat skoro jako akrobat.
Jaký je největší mýtus, který o tobě koluje?
Že jsem jen dekorace do bytu. Ano, jsem společenský pes a miluji pohodlí. To ale neznamená, že jsem pasivní plyšák. Japonský chin je chytrý, zvědavý a hravý pes, který si rád hraje a komunikuje s lidmi.
Další mýtus říká, že jsem křehký a nesmím skoro nic dělat. Pravda je spíš taková, že jsem malý, ale docela obratný. Jen se mnou člověk nemusí běhat maraton.
Jak reaguješ na cizí lidi?
Obvykle jsem zdrženlivý. Nejsem typ psa, který skočí každému kolemjdoucímu do náruče. Nejprve si člověka prohlédnu, vyhodnotím situaci a teprve potom se rozhodnu, jestli stojí za pozornost. Když zjistím, že je všechno v pořádku, umím být velmi přátelský. Ale okamžitou důvěru rozdávám jen výjimečně.
Jak vycházíš s dětmi?
Japonský chin se s dětmi snáší dobře, pokud se k němu chovají slušně. Nejlépe mi vyhovují starší děti, které chápou, že nejsem hračka. Malé děti někdy bývají hlučné a nešetrné, což citlivější plemena nemají ráda. V klidné rodině se však dokážu stát výborným společníkem.
Jak snášíš jiné psy a zvířata?
Obvykle bez problémů. Japonský chin není dominantní ani konfliktní plemeno. S jinými psy vycházím většinou dobře a často si s nimi rád hraji. S kočkami to také bývá překvapivě dobré. Možná proto, že máme podobné manýry.
Energie, pohyb a každodenní život
Jsi spíš klidný, nebo plný energie?
Řekl bych, že jsem vyvážený. Rád si zahraji, proběhnu se po bytě nebo po parku, ale zároveň umím velmi dobře odpočívat. Japonský chin nepatří mezi hyperaktivní plemena.
Ve skutečnosti se rychle přizpůsobím rytmu domácnosti. Když člověk odpočívá, odpočívám také. Když přijde čas na hru, jsem připraven.
Umíš být tvrdohlavý?
Ano, ale spíš elegantně než dramaticky. Japonský chin je inteligentní a někdy si myslí, že ví věci lépe než jeho majitel. Tvrdohlavost se ale většinou projeví jen tehdy, když výcvik není zajímavý nebo spravedlivý. Pokud člověk pracuje s pozitivní motivací, většinou spolupracujeme docela ochotně.
Hodíš se do bytu, nebo potřebuješ dům se zahradou?
Byt je pro mě ideální prostředí. Japonský chin byl po staletí chován právě v interiéru, takže život v bytě zvládám velmi dobře. Zahrada je samozřejmě příjemná, ale není nutná. Důležitější je společnost lidí.
Kolik pohybu denně opravdu potřebuješ?
Stačí několik kratších procházek denně. Celkově jde asi o 30 až 60 minut pohybu. Samozřejmě záleží na konkrétním jedinci. Japonský chin nepotřebuje extrémní fyzickou zátěž. Naopak dlouhé a náročné túry mu většinou příliš nesvědčí.
Co se stane, když se nudíš?
Začnu vymýšlet vlastní program. Někdy to znamená honění hraček, jindy průzkum bytu nebo pokusy získat pozornost majitele. Naštěstí nepatřím mezi plemena, která ničí nábytek z nudy. Většinou si vystačím s malou zábavou.
Jak zvládáš samotu?
Krátkou samotu zvládnu dobře, ale nejsem pes, který by chtěl trávit většinu dne sám. Japonský chin je silně orientovaný na člověka. Pokud majitel pracuje celý den mimo domov, je dobré zajistit mi dostatek kontaktu a aktivit.
Výchova a soužití s majitelem
Pro koho jsi ideální parťák?
Pro lidi, kteří chtějí klidného, inteligentního a velmi kontaktního psa. Hodím se do bytů, do klidnějších domácností a k lidem, kteří mají rádi malé společenské psy. Japonský chin bývá také oblíbený u seniorů nebo u lidí, kteří pracují z domova.
Pro koho se naopak vůbec nehodíš?
Pro lidi, kteří chtějí sportovního psa na dlouhé běhy nebo náročné túry. Také nejsem vhodný pro majitele, kteří očekávají absolutní poslušnost vojenského stylu. Mám vlastní hlavu a trochu aristokratickou povahu.
Jak náročný jsi na výcvik?
Výcvik není složitý, ale vyžaduje trpělivost. Japonský chin se učí rychle, pokud výcvik probíhá klidně a pozitivně. Tvrdé metody nefungují. Naopak mohou způsobit, že ztratím chuť spolupracovat.
Co na tebe při výchově funguje nejlépe?
Pochvala, klidný přístup a malé pamlsky. Japonský chin reaguje velmi dobře na pozitivní motivaci. Navíc mám rád, když je výcvik zábavný. Monotónní opakování mě rychle omrzí.
Jaké chyby lidé při soužití s tebou nejčastěji dělají?
Nejčastější chybou je rozmazlování bez hranic. Protože jsem malý a roztomilý, lidé mi někdy dovolí úplně všechno. Jenže i malý pes potřebuje pravidla.
Co potřebuješ od svého člověka, aby vám to fungovalo?
Klid, trpělivost a pozornost. Japonský chin je velmi citlivý na atmosféru v domácnosti. Pokud je prostředí harmonické, jsem spokojený pes. Když je naopak domácnost plná stresu a křiku, necítím se dobře.
Péče a zdraví
Jak náročná je péče o tebe v běžném životě?
Srst japonského china vypadá luxusně, ale ve skutečnosti není extrémně náročná. Stačí pravidelné kartáčování několikrát týdně, aby se předešlo zacuchání. Koupání není potřeba příliš často. Důležitější je kontrola očí, uší a zubů.
Máš nějaké typické zdravotní slabiny?
Ano, stejně jako jiná malá plemena mám několik zdravotních predispozic. Mezi častější patří luxace pately, tedy problémy s kolenním kloubem. Další možné problémy souvisejí s krátkým čenichem, například citlivost na vysoké teploty. Někteří jedinci mohou mít také problémy s očima.
Dobrá péče a pravidelné kontroly u veterináře ale většinou pomáhají udržet japonského china ve velmi dobré kondici.
Život s japonským chinem
Jak vypadá ideální den s tebou?
Ráno krátká procházka, potom snídaně a trochu hry. Následuje klidné dopoledne někde poblíž majitele, ideálně na měkkém místě. Odpoledne další procházka a večer společný odpočinek. Japonský chin miluje chvíle, kdy může být prostě součástí rodiny.
Co majitele obvykle překvapí až po pořízení?
Moje osobnost. Lidé často čekají malého tichého psa, který bude jen sedět na gauči. Ve skutečnosti jsem mnohem výraznější charakter.
Pokud bys měl dát jednu upřímnou radu budoucímu majiteli, jak by zněla?
Nedívej se jen na to, jak jsem roztomilý. Připrav se na to, že budu plnohodnotný člen domácnosti, který má vlastní názory. A také očekávám slušné zacházení. Přeci jen mám aristokratickou minulost.
Specifické otázky pro japonského china
Proč se o japonském chinovi říká, že má kočičí chování?
Japonský chin opravdu vykazuje některé rysy podobné kočkám. Rád leze na vyvýšená místa, často si čistí srst podobně jako kočka a někdy se pohybuje velmi tiše a opatrně. Tyto vlastnosti souvisejí s jeho temperamentem a historií jako dvorního společníka.
Jak dobře snáší horké počasí?
Kvůli kratšímu čenichu nejsem ideální pes do velkých veder. V horkých dnech potřebuji stín, dostatek vody a spíše kratší procházky.
Majitel by měl dávat pozor na přehřátí, které může být pro malá plemena nebezpečné.
Proč je japonský chin považován za jedno z nejstarších společenských plemen?
Historické záznamy o podobných psech existují už více než tisíc let. V japonských císařských palácích byli chováni po staletí a jejich role společníka aristokracie se prakticky nezměnila.
Japonský chin tedy představuje jedno z plemen, která byla od začátku určena především pro život po boku člověka.
